Stál málo a vydělal hodně. Takových už ale bylo. A málokterý splnil ta obrovská očekávání. Přesto si vysloužil pokračování. Nicméně, Sinister pochází z produkce Blumhouse Productions a rozhodně patří k tomu (nej)lepšímu, co společnost Jasona Bluma za ty roky v rámci žánru vyprodukovala. O co jde: Ellison Oswalt se se svou rodinou – čítající manželku, syna a dceru – přestěhuje do nového domu, který ledacos pamatuje. Ellison se živí psaním. Od fikce však přestoupil k literatuře faktu a specializuje se na nevyřešené případy. Proto nemá žádné kamarády mezi policajty, což mu dá místní šerif najevo hned po příjezdu. Jednoho dne najde na půdě krabici plnou osmimilimetrových filmečků, na kterých se nacházejí neobyčejné (snuff) filmy. A věřte nebo ne, právě v nich spočívá ten háček.

Na filmech se objevuje více rodin, jejichž členové byli zavražděni – někteří oběšení, jiní utopení, další zapálení či podřezaní. A jak vidno, v žádném z filmů nechybí po bližším přezkoumání speciální symbol odkazující na prastarého pohanského boha, a také se v nich zjevuje bytost zvaná Bughuul – Požírač dětí, který přežívá na zaznamenaném materiálu a mytologii kolem něj vůbec náležitě osvětlí okultní profesor Vincent D‘Onofrio. Zprvu to vypadá, že všechno je jenom jako, tj. že se jedná o dílo předchozího majitele. Další výzkum však ukazuje něco jiného. Ellisonovi začne postupně přerůstat přes hlavu a v domě se nepřekvapivě začnou dít nadpřirozené věci.

Dialogy jsou ve filmu Sinister překvapivě dobře napsané. O postavách se navíc nedá napsat, že se chovají jako idioti, aby se mohlo stát něco strašidelného. Ostatní členové rodiny totiž nevědí, že na zahradě jejich nového domu došlo k vyvraždění předchozích majitelů s výjimkou dcery, která se ztratila. Ovšem taková věc se na malém městě neututlá. A manželka Juliet Rylance z toho podle očekávání nebude mít radost. Ellison zase do té doby nevěří na nadpřirozené síly, takže nevidí důvod, proč by mělo ostatním hrozit jakékoli nebezpečí. Naštěstí se Sinister nezvrtne v bizarnost typu Děsivého dědictví. V jistém směru má, jak určitě většina z vás poznala, mnohem blíže ke Kruhu.

Akorát je trochu zvláštní, že si hlavní hrdina příště nerozsvítí, když blackout, ze kterého šlo rozhodně vykřesat více, nastal pouze jednou. Po domě se také pohybují bytosti, které Ellison nevidí, což – i vzhledem k tomu, co se skrývá za synovou postelí a co je Bughuul zač – vede k tomu, že by bývalo bylo o poznání výživnější, kdyby byl celý film vyprávěn z pohledu syna Trevora, jehož pronásledují noční běsi, které jej vyvádějí až do křoví před barákem. Nebo ještě lépe, kdyby byla hlavní hrdinkou holčička Ashley. Bughuul měl také rozhodně dostat víc prostoru, neboť právě on je tím největším zlem.

 










 

Sinister bohužel v závěru do značné míry nezapře, která že společnost stojí za jeho vznikem. V momentech, kdy se vyloženě nabízejí jít výživně strašidelnou cestou, volí tvůrci takříkajíc mírnější řešení. Snad aby citlivější povahy nezavíraly před děním na plátně/obrazovce/monitoru oči. Ve finále tedy film nepřichází – snad s výjimkou hudby – s ničím úplně originálním. Found Footage jest vítaným hororovým formátem, ale už poněkud klišoidním. A závěr určitě šlo taky podat fatálnějším, mrazivějším způsobem. A kdyby kameraman s osvětlovačem odvedli lepší práci, to by byla teprve príma hororová paráda.

FOTO: H.C.E.