Před svojí tragickou smrtí společně s dcerou Maruškou na závodním sidecaru při hořických závodech v roce 2008 daroval malíř svůj osobní obraz svému příteli a kolegovi Miroslavu Rybičkovi. Oba ve své tvorbě tematizovali stejnou zálibu - svět motocyklového sportu. Malíř zachytil na plátně sebe samého v kombinéze na své závodní motorce s oblíbeným číslem „21“. Významný autoportrét je jedním ze dvou autorských portrétů, které malíř za svůj život namaloval.
Ilja Zachoval studoval v letech 1976 až 1981 malbu na Akademii výtvarných umění v Praze (v ateliéru figurální a monumentální malby pod vedením profesora Arnošta Paderlíka). Od začátku 80. let se věnoval motocyklovému sportu a později se sám stal závodníkem a zakladatelem již legendárního Kolštejnského okruhu v Branné v Jeseníkách. Autorova malířská tvorba byla od tohoto období silně ovlivněna tématikou závodů.
Autor vytvořil za život také nespočet grafických listů se závodnickou tématikou, které sloužily jako novoroční přání a zároveň jako pozvánka na další ročník závodů v Branné. Vedle grafik pracoval na rozsáhlém cyklu olejomaleb, na nichž realisticky dokumentuje samotné motocyklové závody v 80. letech minulého století. Tak vznikla postupně řada portrétů ze závodů a jezdců z třídy Klasik, ale i momenty z přeboru ČSR. Zde je situován právě již zmíněný autoportrét. Tento autoportrét zaujímá v malířově tvorbě významné místo, protože je pouze jedním ze dvou autorových portrétů se závodní tematikou.
Poslední Zachovalova souborná výstava Ilja Zachoval - Motocyklové závody se konala v roce 2019 v Branné, kde byly dále prezentovány práce ze závodů a portréty motocyklových závodníků jako Miroslava Tůmy, Jana Ptáka, Jaromíra Matušky nebo legendy Václava Paruse.
Ilja Zachoval nebyl pouze výjimečný výtvarník, ale i velký propagátor motocyklové závodní historie a sportu. Hořice měl velmi rád a vždy se sem rád vracel, o čemž svědčí bezpočet účastí na hořických závodech v roli závodníka v kategorii klasik, kde „sedlal“ úžasné závodní skvosty – např. ESO 350 ohv, Walter 350 ohc nebo legendární Jawu 500 DOHC. V rámci příprav nové expozice Musea Czech road racing Hořice bychom rádi v tzv. „síni legend“ tohoto svérázného a úžasného člověka prezentovali včetně originálních artefaktů, výše uvedeného autoportrétu i jeho závodního motocyklu ESO 350. Čest jeho památce.
A kdo je ten „dobrodinec“, který tento obraz do Hořic daroval? Známý ostravský sochař a restaurátor Miroslav Rybička, který se narodil v roce 1928 v Nových Zámcích. V roce 1936 se s rodiči přestěhoval do Moravské Ostravy. Studoval večerní školu u J. Obšila v Ostravě, Vyšší průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích a v ateliéru monumentálního sochařství u profesorů J. Laudy a K. Pokorného také na Akademii výtvarných umění v Praze (1955).
K Hořicím tohoto jedinečného člověka pojí již od studentských let, které prožil na zdejší sochařsko-kamenické škole, velmi vřelý a srdečný vztah. A ten je i v posledních letech úzce provázán s Museem Czech road racing Hořice, kam velmi ochotně a s patřičnou noblesou zapůjčuje své originální a velmi cenné závodní motocykly, např. Jawu 350 DOHC po legendárním závodníkovi Gustavu Havlovi nebo Jawu 350 ohv po neméně známém novopackém jezdci Antonínu Vitvarovi.
„Moc děkujeme a velice si vážíme nejen tohoto daru ale i nezištné a nezlomné podpory našeho záměru vybudovat zde v Hořicích „mekku“ historie motocyklového sportu,“ uvedl blízký přítel pana sochaře Rybičky a autor konceptu Musea CRR Hořice Ing. arch. Martin Pour, místostarosta města.
Zdroj: Museum CRR ve spolupráci s ředitelem galerie HK MgA. Františkem Zachovalem
