Hanuljak o letech na severu nebo shánění brigády. S čím mu kdysi pomohl Židlický?
Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz
Za dlouhé roky v profesionálním hokeji nasbíral mnoho zkušeností. Miroslav Hanuljak spojil velkou část kariéry se severočeským regionem, fanoušci si ho mohou pamatovat třeba z Chomutova nebo Kadaně. Od ledna 2019 působil na Slovensku, letos v létě pak kývl na návrat k Trhačům.
V únoru jste z Nitry odešel do druhé nejvyšší německé soutěže, tam jste ale neodchytal ani zápas. Předpokládám, že vám angažmá zhatil koronavirus, že?
Byl jsem tam, akorát jsem z důvodu koronavirové krize nezasáhl do žádného zápasu. Přesunul jsem se tam, měsíc jsem trénoval, ještě se stihly odehrát jeden nebo dva zápasy základní části. K přestupu došlo, ale v žádném utkání jsem se neobjevil.
V červenci vás pak jako jednu z posil potvrdila Kadaň. Kdy vás Trhači kontaktovali?
S Petrem Klímou jsme byli dohodnutí rychle. Nechtěl jsem už ve svém věku chodit někam daleko od rodiny, takže jsem sháněl angažmá tady po okolí. Nějaký kontakt s Kadaní proběhl už v dubnu nebo květnu. To jsme se ale ještě úplně nedohodli. Petr pak akorát zavolal, jestli zájem platí, a hned jsme se dohodli.
V aktuální situaci jste taky asi nechtěl do neznámého prostředí…
Je to tak. Byl jsem rozhodnutý, že si buď najdu něco v okolí, nebo se vydám jinou cestou. Případně bych zůstal u hokeje v nějaké jiné pozici.
„Nechtěl jsem už ve svém věku chodit někam daleko od rodiny, takže jsem sháněl angažmá tady po okolí.“
Takže byl ve hře i konec kariéry?
Byla to jedna z variant. Nechtěl jsem chodit nikam daleko. Co se týče regionu, tak Chomutov padnul a Kadaň není úplně špičková štace. Tohle jsem samozřejmě taky řešil.
V Kadani jste už řadu let působil. Za zájem jste byl i tak rád, ne?
Samozřejmě. Nějaký kontakt proběhl i z mé strany, jako taková nabídka pro Kadaň, jestli by o mě měla zájem. Znám to tam a oni znají mě, takže by to zase mohlo fungovat. Říkal jsem si, že by to mohlo být dobré.
Dá se tedy říct, že jste se klubu nabídl sám?
V podstatě ano. Mám agenta, který mi shání práci, ale měl ode mě instrukce, že nechci jít nikam daleko. Reálně se nabízely možnosti jako Chomutov nebo Kadaň, případně něco v dojezdové vzdálenosti. Nikam jinam bych už asi nešel.
Kádr Kadaně se oproti předchozím rokům poměrně výrazně obměnil. Co na něj říkáte?
Myslím, že nějakou kvalitu máme. Je to o tom, že na soupisce máme spoustu mladých kluků, kteří potřebují čas a dobré vedení od trenérů, pak se podle mě prosadí. Dost na tom záleží ve všech prvoligových týmech, jak se prosadí mladí hráči, kterých je tam dneska strašně moc. První nebo druhá lajna starších hráčů to většinou táhne, ale když nemáte třetí a čtvrtou, tak je to pak taky těžké uhrát. Vidím to tak, že kluci teď mají možnost se prosadit a zatím to podle mě není špatné. Výsledky z těch pár zápasů nejsou bůhvíjaké, ale myslím, že než se liga přerušila, tak jsme některé zápasy odehráli slušně. Těžko budeme konkurovat Kladnu nebo Vsetínu, ale s týmy kolem nás můžeme klidně hrát.
„Těžko budeme konkurovat Kladnu nebo Vsetínu, ale s týmy kolem nás můžeme klidně hrát.“
Mladí hráči se navíc mohou rychle zlepšovat…
Přesně tak. Je to hodně na nich, jak tu šanci uchopí. Nejde o to, jestli je to Kadaň nebo Kladno, pořád je to první liga. Mají možnost se ukázat, mít třeba větší čas na ledě. Kdyby ten kluk hrál na Kladně, tak se tam asi taky nedostane tak často. Myslím, že takhle by to měli brát a pracovat na tom, aby za pár let hráli někde jinde.
Majitel Klíma v letním rozhovoru zmínil, že se podle něj tým naučil prohrávat. Je na něm letos vidět, že tohle je věc, kterou chce rozhodně změnit?
Prohrávat není příjemné pro nikoho. Na druhou stranu, situace je, jaká je. Nechci říct, že to tak je, ale hrajete to, na co si můžete dovolit. Nedá se čekat, že Kadaň v současné chvíli bude hrát špičku první ligy. Psychika je každopádně důležitá, to si nemusíme nic nalhávat. Dělá to hodně. Když pak člověk rezignuje na to, aby se zlepšoval, tak je to špatně. Člověk spadne do takových kolejí a bude mu jedno, jestli prohraje 0:1 nebo 0:10. To je samozřejmě špatně.
Brankářskou trojici tvoříte s dvěma velmi mladými gólmany, Richardem Běhulou a Josefem Němečkem. Nechodí za vámi občas s dotazy? Máte hodně zkušeností, které jim můžete předat.
Bavíme se o tom. Když jsme se seznamovali, tak jsem klukům řekl, že bych jim chtěl pomoct. Nevím, kdy skončím, jestli budu chytat ještě rok nebo dva. Nechci říkat, že jsem chytal na světové úrovni, ale pár klubů jsem prošel, třeba bych jim nějakým způsobem mohl pomoct. Když to řeknu jednoduše, tak mi je jedno, jestli budu chytat deset zápasů nebo padesát. Jsem tam proto, aby dostali šanci, a abychom fungovali společně jako gólmani. Pokusím se jim pomoct, jak nejlíp budu umět. Podle mě to celkem funguje.
Chance liga je už zhruba měsíc pozastavena. Jak tohle období snášíte?
Docela dobře. Byl jsem v karanténě, protože manželka měla pozitivní test na covid. Ještě než se liga zavřela, tak jsem nebyl ani na posledním kole, protože jsem byl doma v karanténě. Teď mám brigádu a pracuju manuálně.
„Kamarád má takovou stavební firmu, tak mě zaměstnal. Pracuju u něj.“
Co přesně děláte?
Kamarád má takovou stavební firmu, tak mě zaměstnal. Pracuju u něj.
Baví vás to?
Celkem jo, je to v pohodě. Nevím, jestli by mě bavilo takhle pracovat deset let, ale zatím je to dobré. (směje se)
Nejspíš to máte do té doby, než se zase rozjedou liga, že?
Abych řekl pravdu, tak úplně nevím, jak to všechno bude. Moc informací nemáme, co se Chance ligy týče. Pomalu se rozjíždí extraliga a může se trénovat, ale my pořád netrénujeme a nemáme informace, že bychom měli přijet na trénink. Čekáme doma na telefon a nevíme, jak je to přímo v Kadani s penězi. Člověk si přečte články, co se děje v jiných klubech, jak na to reagují. My zatím nemáme žádné informace. Proto jsem přistoupil k variantě té brigády. Nevím, co bude.
Třeba v Jihlavě hráči na výplaty čekali o něco déle. V Kadani s nimi problém není?
Tohle zatím funguje. Smlouvu jsem měl až od srpna, takže za srpen a září byly peníze normálně vyplaceny. Žádný problém nebyl.
Co vy? Myslíte si, že se Chance liga zvládne restartovat? Řeší se hlavně testování, které je náročné po finanční stránce.
Když jsem zaregistroval to rozvolnění, tak jsem si zjišťoval informace, které s tím souvisí. Bavil jsem se o tom s několika lidmi a myslím si, že v první lize na to zkrátka nejsou prostředky. Nevím tedy, jestli jsou tam nějaké dotační programy nebo podpora státu. Ale co se týče samotných klubů, tak to podle mě není reálné zvládnout, aby se před každým utkáním testovalo.
Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz
Pojďme si projít vaši kariéru. S hokejem jste začínal v Litvínově, chemici tehdy měli na přelomu století velmi silnou mládež, že? Hráli tam třeba Lukáš Kašpar, Jakub Petružálek a další.
Původně jsem začínal v Mostě, v podstatě až v dorostu jsem šel do Litvínova. Když jsem tam přišel, tak to pro mě byl šok, protože to byla úplně jiná úroveň. Ale nějak jsem se přizpůsobil, pak už to bylo super. Hráli jsme na špičce, jeden rok jsme snad měli bronzovou medaili. S těmi kluky, které jste jmenoval, jsem se v mládeži potkal. Byli tam i další, Kamil Kreps a tak dál… Myslím, že to nebylo špatné. (usmívá se)
V roce 2003 jste dokonce prošel draftem do NHL, v sedmém kole si vás zamluvil Nashville. Sledoval jste to tehdy vůbec?
Sezonu před draftem se skauty nějaké kontakty proběhly, informace získávali z pohovorů a formulářů. Byly tam asi tři týmy, které se o mě zajímaly. Samotný draft jsem nesledoval, agent mi to zavolal se zpožděním, že jsem byl draftovaný. Pak jsem to zjišťoval dál a samozřejmě jsem měl radost. Abych řekl pravdu, v tu chvíli jsem ani netušil, co pro mě samotný draft znamená. Ale bylo to pěkné, po draftu jsem byl na tréninkovém kempu, to byl skvělý zážitek. Je škoda, že jsem to neproměnil v něco víc a neprosadil se tam.
„Měl jsem tedy obrovskou výhodu, že jsem už z Prahy letěl s Markem Židlickým, on tam tehdy šel z Finska taky poprvé.“
Každopádně tehdy to pro vás musela být obrovská zkušenost, ne?
Byl jsem ze všeho vyjukaný. (směje se) Z letu, příletu, já nevím, z čeho všeho. Měl jsem tedy obrovskou výhodu, že jsem už z Prahy letěl s Markem Židlickým, on tam tehdy šel z Finska taky poprvé. Se vším mi pomohl, jinak bych tam asi ani nedorazil. (usmívá se)
Ještě v mládeži jste se přesunul do Havířova. Co vás tehdy vedlo k tomu, abyste zkusil štěstí na druhém konci republiky?
V Litvínově tehdy vznikl menší problém v komunikaci. Pan trenér Beránek se dozvěděl, že jsem byl draftovaný a měl pocit, že zkrátka odejdu a v Litvínově nezůstanu. Přivedl si do týmu gólmana Radka Fialu. Já jsem na kemp odletěl v září, kdy začínaly juniorské soutěže, takže jsem několik zápasů chyběl. Pak když jsem se vrátil, tak pro mě na postu jedničky nebylo místo. Chtěl jsem chytat pořád a viděl jsem, že tu šanci takovou mít nebudu. To byl důvod odchodu do Havířova.
V klubu jste zároveň debutoval mezi muži…
Moc si na to nevzpomínám, abych řekl pravdu. (směje se) Sezonu si vybavím, ale který byl můj premiérový zápas… Nevím, to je asi jedno. Ale byl to krok dál, z juniorského do dospělého hokeje. Mohl jsem se učit a posouvat.
„Nejdřív jsem začínal v Kadani, potom jsem se přesunul do Chomutova. V té době to byl extrémně ambiciózní klub, navíc velmi dobře finančně zajištěný.“
Po odchodu z Havířova jste strávil velkou část kariéry na severu Čech. Nikdy vás to netáhlo jinam?
(směje se) Měl jsem obrovské štěstí. Nejdřív jsem začínal v Kadani, potom jsem se přesunul do Chomutova. V té době to byl extrémně ambiciózní klub, navíc velmi dobře finančně zajištěný. Neměl jsem důvod nikam odcházet a byl jsem rád, že můžu chytat ve špičkovém mančaftu. Cílem tam od mého příchodu byl postup do extraligy a případně se pak prosadit tam. To byl důvod, proč jsem byl největší část kariéry v Chomutově a Kadani. Když jsem tam pak nebyl vytěžovaný, tak jsem nějakým způsobem pendloval.
Extraligu jste si poprvé zachytal v Plzni. To pro vás musel být splněný sen, ne?
Samozřejmě. Byla to taková trochu náhoda a shoda okolností. Tehdy v Plzni chytal Marek Mazanec a podle mě odjel na mistrovství světa dvacetiletých. Já jsem v Chomutově chytal pravidelně, takže tam byla dohoda střídavých startů. Takhle jsem se tam na dva zápasy dostal, někdy mezi vánočními svátky. Druhý zápas jsem odchytal po novém roce.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Zpátky k Pirátům. S klubem jste zažil dva postupy do extraligy. To tehdy pro Chomutov určitě byly velké události, že?
Ten první postup byl úplně extrémní. Několik let se to nedařilo, tlak a očekávání byly obrovské. Bylo to skvělé. Nechci říkat, že to v kariéře stavím nejvýš, ale rozhodně to pro mě byl obrovský úspěch. Tehdy už jsem tam nějaký rok byl, takže jsem ke klubu a lidem v něm měl silnější vztah. Bylo to super.
Jak se vám dívalo na postupný pád Chomutova?
Je to smutné. Zázemí, které se tam vybudovalo, je na kraj až komické. Dělali jsme si s klukama srandu, že až tam přijedou Lovosice a na stadionu jim pustí kostku, tak asi budou koukat. (směje se) Je to škoda, ale pořád věřím v to, že to dobře dopadne a Chomutov se z toho dostane. Asi to nebude v horizontu třeba dvou let, těžko říct. Snad tam časem bude profesionální soutěž a silná mládež.
Neproběhl mezi vámi a klubem nějaký kontakt? Pirátům vypomáhá třeba Jaroslav Kůs.
Něco ano. Ale nevím, nakolik je to tajné. (směje se) Jsou tam pravidla pro případnou výpomoc, pro kvalifikaci musíte mít odehraný určitý počet zápasů. Spousta kluků by během sezony měla naskočit na nějaké zápasy, aby v kvalifikaci Chomutovu případně pomohli do druhé ligy. Uvidíme, jestli mezi nimi budu.
„Spousta kluků by během sezony měla naskočit na nějaké zápasy, aby v kvalifikaci Chomutovu případně pomohli do druhé ligy.“
Severočeský region jste opustil v roce 2016, kdy jste odešel do Kladna. Tam jste prožil výbornou sezonu, takže to pro vás to byl dobrý krok, ne?
Sezona byla skvělá, řadím ji mezi nejlepší. Nedopadlo to dobře, protože jsme měli za cíl postoupit do extraligy. Ale co se týče dalších věcí, tak jsem z toho od začátku měl velmi dobrý pocit. Člověk tam měl klid na práci, tréninky měly kvalitu. Pořád říkám, že to byla nejpohodovější sezona v životě. I když to bylo špatné v tom, že se nám nepovedlo postoupit. Ale jinak to byla pohoda.
O rok později jste zkusil první zahraniční angažmá, chytal jste ve druhé nejvyšší německé soutěži za Freiburg. Jaké to tam bylo?
Úplně jsem nevěděl, do čeho jdu. Když pominu kemp v Americe, tak to pro mě bylo poprvé. Musel jsem si zvykat na věci okolo a poznávat, jak to funguje. Měl jsem velkou výhodu v tom, že tam bylo hodně Čechů. Byl tam Radek Duda a další, taky Češi s německými pasy. Vlastně i trenér byl Čech, v tomhle jsem to měl trochu jednodušší. Ale trvalo mi, než jsem si zvykl, že je všechno trochu jiné. Hráli jsme spodek tabulky a cílem bylo postoupit do předkola play off, což se nám nepodařilo. V Německu je pak systém, že kdo nepostoupí do předkola, tak hraje o záchranu. Hrálo se na čtyři vítězné zápasy jako v play off a kdo sérii vyhraje, tak je zachráněný. Bylo to psychicky náročnější, protože můžete o skóre neprojít do play off a spadnout. Podařilo se nám to zachránit hned v prvním kole, takže to nakonec nebylo až tak neúspěšné.
V roce 2018 jste šel na zkoušku do Litvínova. Čekal jste to vůbec, že byste se tam ještě mohl vrátit?
To jsem snad ani nedoufal. Ale bylo to super, protože jsem byl zase doma. Já si myslím, že německá DEL2 nebyla krokem zpátky. Je tam spoustu hráčů s německými pasy, takže soutěž má celkem solidní kvalitu. Je to samozřejmě jiný styl hokeje, o dost ofenzivnější. Neříkám, že jsem se ještě chtěl prosadit v extralize, ale čekal jsem, že by nějaká solidní nabídka z lepších klubů první ligy mohla přijít.
„Neříkám, že jsem se ještě chtěl prosadit v extralize, ale čekal jsem, že by nějaká solidní nabídka z lepších klubů první ligy mohla přijít.“
Od ledna 2019 do letošního února jste pak chytal za Nitru. Dá se slovenská extraliga nějak porovnat s českými soutěžemi?
Řekl bych, že kvalitativně je to něco mezi první ligou a extraligou. Nedá se to srovnávat s extraligou, ale podle mě to bude někde na hraně. Jsou tam poměrně velké rozdíly mezi špičkou a dalšími týmy. Určitou kvalitu to má, není to až tak špatná soutěž.
Na Slovensku vám to ale taky sedlo, souhlasíte?
Přišel jsem tam po Litvínovu, kdy jsem měl smlouvu na tři měsíce a nedošlo k prodloužení. Byl jsem tam na play off a dostali jsme se až do finále, takže to pro mě byl další takový velký zážitek. V Nitře tím fanoušci žili, hokej tam má obrovskou podporu. Co se týče hokeje, tak to byl obrovský zážitek. I když jsme nevyhráli titul, tak to vypadalo, že jsme ho vyhráli.
Poslední otázka. Na začátku jste mezi řečí zmínil, že byste u hokeje mohl zůstat i po kariéře. Můžeme se na vás tedy těšit jako budoucího trenéra brankářů?
Hokej jsem dělal celý život a moc toho okolo neumím. Cokoliv jiného bych po kariéře dělal, tak bych se to musel učit od začátku. Tím nechci říct, že skončím a budu trenér. Tam je samozřejmě taky spousta práce, musíte se to naučit. Ale mám nějaké zkušenosti a mám na hokej nějaký názor. Kdybych chtěl být trenér gólmanů, tak by mě na tu pozici taky někdo musel chtít. Kdyby nabídka přišla a byla možnost se tím živit, tak bych to určitě rád zkusil.
Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz
Partneři SK Trhači Kadaň
Share on Facebook
