Trestní kolegium Nejvyššího soudu (NS) bude na svém jednání v prosinci řešit otázku použitelnosti záznamů opatřených podle §158d, odstavce 3 trestního řádu jako důkazů v jiné trestní věci. Informaci České justici potvrdil předseda trestního kolegia František Púry.
Ohledně použitelnosti informací získaných sledováním, při němž bylo zasaženo do nedotknutelnosti obydlí, listovního tajemství či zjišťován obsah záznamů uchovávaných v soukromí, v jiné trestní věci, než pro které bylo povoleno soudem, se vede v justici již několik let spor. Naposledy se k nepoužitelnosti takových informací jako důkazů přiklonil Vrchní soud v Praze (VS) v případu údajného tunelování pražského Dopravního podniku.
Média posléze informovala o rozhodnutí jednoho ze senátů Nejvyššího soudu (NS), který se přiklonil v opačnému výkladu ustanovení trestního řádu, konkrétně se jedná o rozhodnutí 7 Tdo 865/2020 z 1. září tohoto roku. V něm senát v čele s Josefem Mazákem uvedl, že by „představovalo nelogický anachronismus, pokud by jakékoliv záznamy ze sledování povoleného soudcem v jiné věci byly důkazně vyloučeny, i kdyby poskytovaly zásadní důkazní materiál o těch nejzávažnějších zločinech“. Podle Mazákova senátu by to „bylo i v naprostém logickém a systematickém nesouladu s možností použít v jiné věci záznamy o odposlechu telekomunikačního provozu, upravenou zákonodárcem v § 88 odst. 6 tr.ř.“. Odkaz na odstavec 2 v desátém odstavci § 158 tr. ř. je nutné podle tohoto senátu vykládat nikoliv omezeně na sledování povolené státním zástupcem, ale jako odkaz na pořizování tzv. prostorových odposlechů obecně.
Ještě před Mazákovým senátem ale k závěru o použitelnosti informací získaných podle § 158d odst. 3 v jiné trestní věci dospěl také senát NS v čele s předsedkyní Věrou Kůrkovou. Konkrétně se jedná o rozhodnutí 8 Tdo 647/2020 z 25. srpna tohoto roku. „Systematickým a logickým výkladem lze dovodit, že § 158d odst. 3 tr. ř. neupravuje zvláštní, speciální institut v podobě sledování uskutečněného na základě předchozího povolení soudce, ale pouze klade náročnější podmínky (a tím zvyšuje standard) na povolovací proces sledování, při kterém mají být pořizovány záznamy ve smyslu § 158d odst. 2 tr. ř. v případech, kdy má být sledováním zasaženo do vyjmenovaných základních lidských práv a svobod (přičemž může jít o práva či svobody i jiné než sledované osoby). Účelem ustanovení § 158d odst. 10 tr. ř. není nic jiného než s odkazem na § 158d odst. 2 tr. ř. zdůraznit, že v jiné věci lze použít za zde uvedených předpokladů, tj. je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno, jako důkaz záznam pořízený při sledování a připojený protokol. Odkaz zákonodárce na odstavec 2 obsažený v § 158d odst. 10 tr. ř. je třeba vykládat nikoliv jako odkaz na sledování uskutečněné jen na základě písemného povolení státního zástupce, ale jako odkaz na sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, poněvadž právě použitelnost takového záznamu v jiné trestní věci dané ustanovení řeší. Jinými slovy, zákonná dikce „sledování za podmínek uvedených v odstavci 2“ v textu § 158d odst. 10 tr. ř. míří na všechny případy „sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy“ (ve smyslu znění § 158d odst. 2 tr. ř.), a to ať již uskutečněných na základě písemného povolení státního zástupce nebo na základě předchozího povolení soudce,“ konstatuje se mj. v odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Na prosincovém zasedání trestního kolegia NS se bude probírat návrh, zda zařadit tato dvě rozhodnutí do tzv. zelené sbírky rozhodnutí a stanovisek NS. Tím by se pro soudní praxi výrazně zúžil jiný výklad, něž jaký je v nich obsažen. Podle informací České justice však nebude rozhodování kolegia nijak jednoduché, neboť oba názory mají své vyhraněné tábory zastánců.
Petr Dimun
