Relax vyměnil za trenéřinu v Kralupech. Hokej už mi začal chybět, přiznává Kreps
Foto: hcocelari.cz
Kralupy nad Vltavou získaly do trenérského štábu juniorů velké jméno. Už do letní přípravy se zapojil Kamil Kreps, který odehrál přes 230 zápasů v NHL a působil v osmi zemích světa. Má tudíž spoustu zkušeností, které může předávat dál. I když teď jenom online…
Jak jste se dostal k trénování v Kralupech nad Vltavou?
Kontaktoval mě David Švagrovský, se kterým se známe od dětství, jestli bych nechtěl trénovat s ním, protože sháněl někoho na pozici asistenta. Nabídl mi, jestli bych se nechtěl přijet podívat do Kralup a vyzkoušet si to. Jelikož jsem v tu dobu neměl žádnou jinou aktivitu anebo práci, souhlasil jsem s tím. Jel jsem tam a nastoupil jsem před sezonou do letní přípravy. Hned mě to začalo bavit, takže jsme se domluvili na další spolupráci.
Předtím jste ale u hokeje dva roky nebyl, že?
Přesně tak. A už mi to začalo právě docela chybět, takže jsem se chtěl začít angažovat kolem hokeje. Shodou okolností mi do toho zavolal David a nabídl mi tuhle pozici, takže už jsem neváhal, protože už jsem se chtěl vrátit. Musím se ale přiznat, že po konci hráčské kariéry mě nenapadlo, že bych se zapojil do trénování a že by mě taková práce bavila. Jsem rád, že to takhle dopadlo a já můžu s Kralupy spolupracovat, i když je to ovlivněno nějakými komplikacemi. Hodně mě to baví, což je asi způsobené i tím, že to děláme právě s Davidem Švagrovským, protože máme na hokej stejné názory a vyhovíme si.
„Musím se přiznat, že po konci hráčské kariéry mě nenapadlo, že bych se zapojil do trénování a že by mě taková práce bavila.“
Čemu jste se ty dva roky věnoval?
Po konci kariéry bylo volného času opravdu hodně. Nevěnoval jsem se žádné práci ani jiné aktivitě, ale tak nějak jsme se s přítelkyní snažili cestovat a užívat si věci, na které jsem při hokeji neměl čas. Využil jsem čas na relax a cestování a taky jsem přemýšlel, co budu dělat dál a jakým směrem se budu ubírat.
Jak moc rozdílné je pro vás hrát a trénovat?
Musím říct, že ty pozice jsou prostě úplně jiné, trenér musí hokej sledovat jinak než jako hráč. Musí více sledovat detaily a je tam hodně věcí, na které musí dávat pozor hlavně při zápase, když stojí na střídačce a musí posílat hráče na led. Trenér tam musí sledovat a reagovat na to, jak hraje jeho tým a jak hraje soupeř, jak by se dala hra vylepšit a co případně změnit v taktice. Hráč tohle řešit nemusí – prostě jsem hrál. Funkce je teď úplně obrácená a ze začátku nebylo jednoduché si na to všechno zvyknout, ale jde to rychle, jelikož jsem se v hokeji pohyboval celý život.
A vy už jste to stihl vzhledem k situaci? Zápasů se moc neodehrálo.
(culí se) Neřekl bych, že už jsem to stihl, ale cítím se zápas od zápasu lépe. Navíc David Švagrovský už je na pozici trenéra zkušenější, takže mi dost pomáhá. Už jenom v tom začátku mi hodně pomohl. Nějaký pokrok už jsme udělali, ale je to moje první zkušenost s touto pozicí, takže je ještě na čem pracovat.
Jak to máte se vzděláváním v trenérství?
Rád bych si udělal nějakou další licenci, protože teď mám akorát licenci C, kterou jsem dostal za kariéru a odehrané zápasy. Do budoucna bych chtěl určitě postoupit dál a vzdělávat se. Uvidíme, jak to půjde.
Co byste chtěl osobně mladým hráčům předávat?
Zkušenosti. Myslím, že v dnešní době je hokej hodně o detailech, protože většina hráčů umí bruslit, umí vystřelit a je silově vybavená. Takové věci už jsou hodně vyrovnané, takže v dnešním hokeji rozhodují detaily, na které je potřeba dbát. Je potřeba je klukům ukazovat a říct jim, na co si musí dávat pozor. Snažíme se proto dělat videa, aby i viděli, co se jim snažíme vysvětlit.
„V Kralupech je super parta, kabina je tam zdravá a všichni kluci tam jsou pokorní, jsou tam zvyklí pracovat hodně kvalitně.“
Jak na vás hráči koukali, když jste jim jako bývalý hráč NHL ukazoval cvičení?
To je spíš otázka na ně. V Kralupech je super parta, kabina je tam zdravá a všichni kluci tam jsou pokorní. Věci, které se jim snažím říct a vysvětlit, berou. Zpětná vazba od nich je dobrá, takže všechno funguje dobře. Navíc kluci tam jsou zvyklí pracovat hodně kvalitně. Teď je tam David a předtím tam byl Lukáš Majer, který odešel do Českých Budějovic. Ti tam odvedli hodně kvalitní práci, takže já jsem nastoupil do rozjetého vlaku, ve kterém jsou kluci zvyklí kvalitně pracovat.
Hokejově jste přidal k Česku i Kanadu, Spojené státy americké, Finsko, Kazachstán, Švýcarsko a Německo. Zaujal vás někde tréninkový proces natolik, že byste k němu chtěl i sám směřovat?
Řekl bych, že se tréninky extra nelišily. Nechtěl bych říkat, že v KHL se trénovalo takhle a ve Finsku takhle. Samozřejmě jsou tam způsoby malinko jiné. Třeba v Rusku se trénovalo hodně tvrdě na ledě i mimo led, čímž je to tam známé. Mně osobně se zamlouvalo trénování ve Finsku, kde hodně dbají na bruslení během tréninků na ledě i na suchu. Jde tam hodně o cvičení na výbušnou sílu v nohou, což se teď snažíme aplikovat i v Kralupech.
Foto: Facebook HK Kralupy nad Vltavou
Předával jste už nějaké rady konkrétně ze Suomi o bruslení?
Určitě. Od letní přípravy už jsme nějaké věci mimo led aplikovali. Teď jsme najeli na online trénování. Klukům jsme poslali videa, jak mají trénovat, a oni nám potom zpětně taky posílají videa. I v tom aplikujeme nějaké věci, které si myslím, že nám v dalším průběhu sezony pomůžou.
S novými týmy jste poznával i další a další trenéry. Zažil jste od nich něco, čemu byste se chtěl osobně vyhnout?
To je těžké přirovnávat, protože já teď pracuju s juniory, což jsou kluci ve věku od sedmnácti do devatenácti let. A srovnávat to s trenéry, kteří trénují dospělé hráče, je těžké, protože hráči už to tam mají jako zaměstnání. Trenér musí k juniorům a dospělým chlapům přistupovat jinak. Poslední sezonu kariéry jsem hrál v německém Wolfsburgu, kde nás trénoval Pavel Gross, od něj se já osobně inspiruju. Je to špičkový trenér a hodně mě překvapil, když jsem tam nastoupil. Viděl jsem, jak kvalitně dokázal tým připravit a celkově jak je to kvalitní trenér. To je taková moje inspirace.
„Pozitivita je u mladých kluků hodně důležitá, oni potřebují povzbudit, namotivovat a vyhecovat.“
Takže jste si chtěl odnést spíše to pozitivní, viďte?
Určitě. Pozitivita je u mladých kluků hodně důležitá, oni potřebují povzbudit, namotivovat a vyhecovat. Myslím, že v tomhle ohledu můžu mluvit za sebe i za Davida: Snažíme se klukům pomáhat a radit, než na ně neustále ječet a praktikovat takové metody. Ani jeden to moc neděláme a nejsme toho zastánci. Spíše se to snažíme vysvětlit a ukázat než působit negativně a neustále ječet na střídačce a v kabině.
Zastavme se u vaší bohaté kariéry: Na co z ní nejradši vzpomínáte?
Rád vzpomínám na začátky, kdy jsem přibližně v šestnácti letech odešel do kanadské juniorky, kde byly tři roky hodně příjemné. Šel jsem sice do neznáma, ale měl jsem štěstí na tým i na super partu, kde se mě všichni kluci ujali výborně, i když jsem neuměl moc dobře anglicky. Byly to takové tři bezstarostné roky, během kterých jsem se mohl soustředit jenom na hokej a užívat si to. Po juniorce v devatenácti letech při přechodu do dospělého hokeje už se to mění ze zábavy na práci, kde už to začíná být jiné – priority i tlak jsou jiné. Všechno už se tam mění a člověk k tomu musí přistupovat jinak.
Foto: hokej-litvinov.cz
Překvapuje mě, že jste nezmínil čtyři sezony v NHL…
Nemůžu říct, že by se mi vyloženě někde nelíbilo. Za mořem jsem hrál asi dva a půl roku na farmě, než jsem šel nahoru na Floridu. Hrát hokej na Floridě je sen každého. To počasí… Celý rok se tam cítíte jako na dovolené. Každý den jsem chodil na zimák v kraťasech a v žabkách, což bylo hodně zvláštní, ale i hodně příjemné. Na to taky vzpomínám rád, na všechny zápasy a čas na Floridě.
Proč jste se v závěru kariéry rozhodl zpravidla po jedné sezoně měnit zemi?
Hokejista v kariéře reaguje na nabídky a co si budeme povídat, musí řešit i finanční podmínky, takže se všechno odvíjí od toho. Já jsem hrozně rád, že jsem měl to štěstí poznat tolik zemí a tolik hokejových národů, protože každý byl v něčem trochu jiný. Měl jsem v tomhle velké štěstí a moc si toho vážím. Rozhodnutí, kam se člověk vydá, má několik důvodů, na které se musí koukat.
„Hrát hokej na Floridě je sen každého. To počasí… Celý rok se tam cítíte jako na dovolené. Každý den jsem chodil na zimák v kraťasech a v žabkách, což bylo hodně zvláštní, ale i hodně příjemné.“
Co zpětně považujete za svůj největší úspěch?
Za mě je velký úspěch už těch 230 zápasů v NHL, toho si moc vážím. Když jsem hrál v Třinci, byli jsme ve finále a uteklo nám vítězství proti Litvínovu v sedmém zápase, tam jsme byli kousek od mistrovského titulu. To byla velká škoda. Tohle byly dva mé takové velké úspěchy.
Jak se událo, že jste konec kariéry přečkal úplně bez médií?
Nikdo se mě na to neptal a nedělal jsem žádný rozhovor, kde bych to mohl zmínit. Prostě jsem se tak rozhodl a od té doby jsem o tom s nikým nemluvil. Nejsem úplně ten typ člověka, který by sám od sebe vyhledával média a snažil se tímto způsobem ohlásit konec.
„Nikdy to není jednoduché rozhodnutí. Hokej byl můj život.“
Bylo pro to pro vás těžké rozhodnutí?
Samozřejmě, tohle není nikdy jednoduché rozhodnutí, protože hokej jsem hrál od pěti let. Hokej byl můj život. Bylo to těžké rozhodnutí a rozhodně jsem ho neudělal ze dne na den ani za týden. Přemýšlel jsem nad tím dlouho a rozhodně to nebylo jednoduché.
Kam byste se chtěl do budoucna dostat v nové hokejové kapitole trenéra?
Cíle jsem si před sebe nějaké vysoké nekladl, protože je všechno čerstvé a věnuju se tomu snad půl roku. Chtěl bych se prostě pomalinku posouvat dál, studovat, udělat si licenci a pak se nějakým způsobem posouvat, získávat zkušenosti a pomáhat klukům. Beru to po malých časových intervalech a uvidíme, co bude dál. V dnešní době to není úplně jednoduché, protože nevím co, kdy a jak bude. Je to nejisté, takže nějaké dlouhodobé plány nejde dělat.
Share on Facebook
