Jiří Štaidl se narodil do rodiny úspěšného obchodníka uprostřed druhé světové války. Rodiče si mohli dovolit pro své děti, Jiřího a o dva roky mladšího Ladislava, dobré vzdělání, proto oba bratři navštěvovali již od dětství hodiny klavíru, ale Jiřího lákala spíš literární tvorba. Po roce 1948 ale na rodinu dolehly těžké časy. Jiří se snažil po maturitě dostat na FAMU, ovšem nebyl přijat, zřejmě právě z politických důvodů. Pracoval tedy v různých, i dělnických profesích. Do uměleckého prostředí se dostal jako kulisák divadla Paravan, přitom stále zkoušel sám pro sebe psát texty. Tvorba do šuplíku mu ovšem nestačila, a protože mu nechyběla odvaha a obdivoval styl a poetiku divadla Semafor, oslovil jeho režiséra a skladatele Karla Mareše a své texty mu nabídl. Mareš souhlasil a dobře udělal, protože hned z první semaforské písně s jeho textem, duetu Evy Pilarové a Waldemara Matušky Tam za vodou v rákosí, se stal obrovský hit.
Karel Gott, Jiří Štaidl, Pavel Vrba na křtu knihy Jiřího Štaidla.
Dalším předělem v jeho tvorbě se stala velmi úspěšná semaforská inscenace Ondráš z roku 1963, k níž psal texty. Již tehdy se seznámil s Karlem Gottem a stal se postupně nejen jeho dvorním textařem s nesmrtelnými hity jako C´est la vie, Lady Carneval, Dám dělovou ránu, Hej, páni konšelé, Kávu si osladím, Cesta rájem, ale zároveň se stali blízkými přáteli. Své texty ale psal i pro další populární interprety té doby, například pro Karla Hálu Dej mi pár okovů, pro Petra Spáleného Plakalo bejby, pro Helenu Vondráčkovou Lásko má, já stůňu či Pátá, pro Martu Kubišovou Loudá se půlměsíc, všechno jsou dodnes populární a hrané písně.
S bratrem Ladislavem a právě Karlem Gottem Jiří Štaidl Semafor opustil a založili divadlo Apollo, a přestože po pár letech skončilo, jejich spolupráce pokračovala dál. Přidal se k nim ještě skladatel Karel Svoboda a právě ze spolupráce Karla Gotta, Jiřího Štaidla a Karla Svobody vznikla ústřední melodie k nejslavnější české pohádce Tři oříšky pro Popelku, legendární Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš?
Pavel Vrba, Jitka Zelenkova, Ladislav Štaidl na křtu knihy Jiřího Štaidla.
Ale nedařilo se mu jen na poli pracovním. Atraktivní, vždy dobře oblečený bohém galantního chování byl samozřejmě v centru pozornosti mnoha žen a ani on nebyl vůči jejich půvabům imunní. Jeho první vážnou známostí byla zpěvačka, později vokalistka Karla Gotta, dnes známá spíše jako malířka Vlasta Kahovcová, mezi jeho další partnerky patřila například lyžařka Ivana Zelníčková, která později emigrovala do USA, kde se provdala za miliardáře a budoucího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Byl první vážnou známostí tehdy sedmnáctileté Dagmar Patrasové. Jeho životní láskou ale byla nepochybně krasobruslařka Hana Mašková. Seznámili se na koncertě Karla Gotta v roce 1967 a pro oba to byl osudový vztah. Mašková poprvé poznala něco jiného než sportovní dril. Přelétavý Štaidl se opravdu zamiloval. Plánovali svatbu, ale častá nepřítomnost Hany, která jezdila s lední revuí Holiday on Ice, nakonec způsobila konec vztahu. Přesto Štaidla šokovalo, když jeho bývalá přítelkyně zahynula ve 22 letech ve Francii po srážce svého vozu s kamionem. Začal víc pít a on, vždy milovník rychlé jízdy, začal za volantem riskovat ještě víc.
Když si koupil nového tmavě zeleného Renaulta, zval právě Dagmar Patrasovou, jestli by s ním nejela do Jevan. Ta ovšem nejela, takže s sebou vzal jinou, veřejnosti dodnes neznámou dívku. Kombinace rychlé jízdy a alkoholu udělala své. Po kolizi s nákladním autem byl Jiří vymrštěn z vozu a na místě zemřel, jeho spolujezdkyně naštěstí vyvázla živá. Bylo to 9. října 1973, rok a půl po smrti jeho životní lásky Hany Maškové a tři týdny před premiérou Tří oříšků pro Popelku, v nichž zní jeho nejslavnější, nesmrtelný hit.
