Hlavní obsah

Komentář: Obnošený Kabátek je lepší než experimenty

Martin Čaban
Komentátor
Foto: ČTK, ČTK

Ředitelé VZP bývají „držáci“. Zdeněk Kabátek je po osmi letech ve funkci s výhledem na další čtyři rekordmanem.

Reklama

Když už musíme mít během koronavirové krize třetího ministra zdravotnictví, je docela příjemné, že v největší zdravotní pojišťovně nakonec získala navrch stabilita.

Článek

V čele Všeobecné zdravotní pojišťovny zůstává Zdeněk Kabátek. Pro české zdravotnictví, které v koronavirové krizi opravdu nepotřebuje další zásadní otřesy, je to zpráva, jež se zařadí mezi ty lepší.

Rozhodně to neznamená, že staronový ředitel odslouží další čtyři roky. Funkce šéfa VZP vždy do jisté míry závisí na momentálním rozložení politických sil v zemi a za rok jsou sněmovní volby. Šéfa pojišťovny volí a může kdykoli odvolat 30hlavá správní rada, do níž deset členů jmenuje vláda a dalších dvacet Sněmovna. Instituce navíc pracuje s rozpočtem, na jehož příjmové straně svítí cifry kolem 200 miliard korun a její šéf bere víc než ministr (při započtení maximálního možného bonusu dokonce víc než prezident). Křeslo ředitele VZP má zkrátka všechny předpoklady, aby se stalo předmětem tuhých politických bojů.

Není proto divu, že výběr nových šéfů pravidelně provází politické napětí a mnoho více nebo méně divokých historek. Připomeňme, že poslední volba měla být jedním z námětů vyšehradské schůzky, který stála židli ministra Prymulu.

Mezi adepty na Kabátkovo místo měl být kromě jeho náměstka Davida Šmehlíka třeba také jeden z účastníků vyšehradského dýchánku a šéf ostravské fakultní nemocnice Jiří Havrlant, média spekulovala i o kandidatuře Adama Vojtěcha. Docela hojně se psalo o tom, že střet o křeslo šéfa VZP je i mocenským střetem mezi Milošem Zemanem, který si přál Kabátkovo setrvání, a Andrejem Babišem, jenž chtěl do čela pojišťovny posunout svého oblíbence Šmehlíka.

To všechno může být pravda, přesto nakonec výslednice těchto divokých sil zamířila k jednoznačné Kabátkově výhře v přehledném a dlouho očekávaném souboji o dvou soupeřích.

Ono vůbec v České republice platí, že „ředitelování“ v budově nedaleko stanice pražského metra Flora patří spíše k těm stabilnějším, byť rozhodně ne pohodlným zaměstnáním.

Kabátek má za sebou osm let a před sebou vyhlídku na další čtyři. Jeho předchůdce Pavel Horák šéfoval VZP šest let v období 2006 až 2012. A jeho předchůdkyně Jiřina Musílková osm let. První šéf pojišťovny Jiří Němec vydržel v jejím čele od roku 1992 také šest let.

Nebo se to dá počítat ještě jinak. Němec zažil v čele VZP šest ministrů zdravotnictví, Musílková osm, Horák pět a Kabátek už ze svého křesla pozoruje sedmého ministra. Takže čistě z pohledu historických dat působí post ředitele VZP v rozbouřených politických vodách českého zdravotnictví jako ostrov stability.

Neznamená to ale, že šéfové největší zdravotní pojišťovny nezažívají horké chvíle. Jiřina Musílková opouštěla čelo pojišťovny, na niž v listopadu roku 2005 tehdejší ministr zdravotnictví David Rath uvalil nucenou správu a po šéfce instituce šel velmi nevybíravými způsoby. Pavel Horák čelil chvíli po svém odchodu trestnímu stíhání, které bylo nakonec zastaveno. Na všechny ředitele vyskakovali během práce různí kostlivci.

Tím nejslavnějším je projekt elektronické zdravotní knížky IZIP, který začal jako jeden z prvních pokusů o elektronizaci kousku zdravotnictví a skončil bizarními situacemi, jako když se v Česku tu a tam objevil jakýsi švýcarský advokát a tvrdil, že zastupuje majitele IZIP a má nárok na všechna citlivá data klientů VZP.

Rathův nucený správce VZP Antonín Pečenka, který nakonec vyštípal Jiřinu Musílkovou, zase podivnou smlouvou o smlouvě budoucí zadělal pojišťovně na letité soudní spory a arbitráže s Centrem protonové terapie na pražské Bulovce. Boje se táhly přes celou Horákovu éru a podpisem regulérní smlouvy o úhradách péče je ukončil až po dlouhých 11 letech v roce 2016 současný šéf Zdeněk Kabátek.

Takže snadné zaměstnání ve veřejném sektoru rozhodně vypadá jinak. Ono ani těch 200 miliard v rozpočtu není nakonec zase takové lákadlo. Víceméně volně může pojišťovna nakládat jen s malinkou částí peněz. Jde o takzvaný provozní fond, jehož maximální výše se počítá složitými vzorečky, ale obvykle vychází někde kolem tří procent vybraného pojistného – a ani tuto částku VZP většinou nevyužije celou. Dále má pojišťovna povinnost tvořit rezervy (1,5 procenta) a pár drobných může odsypat na preventivní programy (0,3 procenta). Zbytek se rozděluje podle smluv o úhradách zdravotní péče mezi jednotlivé segmenty zdravotnictví.

V procesu dohodovacího řízení o úhradách je samozřejmě velký prostor pro všelijaký lobbing, ale zároveň je celý proces vcelku transparentní. A na nějaké ty malé domů, jako když Kabátkův náměstek a soupeř Šmehlík náhle navýšil zálohové platby pro kliniky Iscare z premiérského fondu Hartenberg, se často přijde. A pak představují nevítanou reputační skvrnu.

Nastavení českého systému zdravotních pojišťoven navíc nedovoluje řediteli VZP ani vyrazit do konkurenčního boje s ostatními hráči, protože zákon nedovoluje pojišťovnám soutěžit o klienty ničím jiným než chudým marketingem, několika málo drobnými preventivními programy a bizarními slevovými nabídkami. Takže žádný velký manažerský adrenalin v tom smyslu, který je vlastní soukromému sektoru.

Zdá se, že v tomto poněkud zatuchlém systému, v němž je hlavním úkolem ředitele ustát a vyvažovat politické tlaky tak, aby se nezhroutilo financování zdravotní péče, se Zdeněk Kabátek docela našel. Za vydatného přispění státní kasy teď bude stát také před úkolem vyřešit financování nemocnic zahlcených covidovými pacienty.

Kdyby někdo sebral odvahu změnit fungování zdravotních pojišťoven směrem k dravějšímu konkurenčnímu boji a jejich silnějšímu postavení v systému financování zdravotní péče, bylo by nepochybně zajímavé uspořádat širší soutěž o křeslo ředitele největšího z hráčů. Protože ale nic takového ani zdaleka nehrozí a protože se plácáme uprostřed epidemické krize, je stabilita a kontinuita v čele klíčové zdravotnické instituce asi tou nejlepší zprávou, která mohla přijít. Když už musí covid řešit třetí ministr, ať má k ruce alespoň usazeného a zkušeného šéfa VZP.

Reklama

Doporučované