TOP svět 2.–8. 11. 2020

Zdenka Badovinac laureátkou Ceny Igora Zabela – Čína a kulturní genocida Ujgurů – Francie bude vracet, Austrálie chce získat zpět. Řeč je o kulturním dědictví původních obyvatel – Putovní výstava Philipa Gustona již v letech 2022–2024 – Anglická muzea a galerie opět uzavřena

1/ Laureátkou Ceny Igora Zabela pro kulturu a teorii za rok 2020 je Slovinka Zdenka Badovinac

Zdenka Badovinac, laureátka Ceny Igora Zabela 2020, Moskva 2015, zdroj: wikimedia commons, Valerij Ledenev

Zdenka Badovinac (nar. 1958) se stala již v roce 1993 ředitelkou lublaňské instituce Moderna galerija, jež spravuje také Muzej sodobne umetnosti Metelkova (Muzeum moderního umění Metelkova, MSUM) sídlící od roku 2011 v nové budově navržené kanceláří Groleger Arhitekti. Badovinac tuto funkci zastává dodnes. Instituci nastartovala ve velmi komplikované době, kdy po rozpadu Jugoslávie bylo velice obtížné zajistit fungující chod muzea, jež navíc sídlí v oblasti dříve zmítané etnickými nepokoji. Cena se uděluje jednou za dva roky pod patronátem ERSTE Foundation a Igor Zabel Association for Culture and Theory, a to od roku 2008. Tříčlenná mezinárodní porota (v roce 2014 byl jejím členem například Karel Císař) vybírá z deseti nominovaných kandidátů jednoho, jenž obdrží dohromady 40 tis. eur, což je jedna z nejvyšších částek udělovaných v rámci kulturních cen ve střední, východní a jihovýchodní Evropě. Mezi předchozími laureáty a laureátkami byli například chorvatský kurátorský kolektiv What, How & for Whom (WHW), Piotr Piotrowski, Suzana Milevska nebo laureátka z roku 2018 Joanna Mytkowska, ředitelka Muzea moderního umění ve Varšavě. Badovinac cenu obdržela za vynikající institucionální vedení i za svůj radikální přístup ke kurátorské práci a odborné příspěvky vyjadřující se ke geopolitické situaci současného umění ve východní Evropě i ve světě. Badovinac kurátorovala četné výstavy, které prezentovaly jak slovinské, tak i mezinárodní umělce a umělkyně a vždy se věnovala problematice způsobů redefinování historie a rozdílných avantgardních tradic. Iniciovala také vznik první sbírky umění východní Evropy v Moderní galerii 2000+ Arteast Collection. Do jejího portfolia patří například Body and the East – From the 1960s to the Present (1998, Moderna galerija, Lublaň, 2001, Exit Art, New York) a mnoho dalších, veskrze spojených s aktivitami 2000+ Arteast Collection. Spolupracovala s mnohými zahraničními institucemi, mezi nimiž byly De Appel v Amsterdamu nebo sbírka Essl v Klosterneuburgu u Vídně. V letech 1993–1997 a znovu v roce 2005 zastupovala Slovinsko na Bienále v Benátkách a roku 2002 Rakousko na Bienále v Sao Paulu. Zdenka Badovinac je též autorkou několika knih, např. Comradeship. Curating, Art, and Politics in Post-Socialist Europe (2019). Moderna galerija je díky ní také součástí prestižní kriticko-teoretické muzejní a galerijní platformy L'Internationale, mezi jejímiž šesti členy jsou dále například Van Abbemuseum v Eindhovenu, Centro Reina Sofia v Madridu, Salt Istanbul a Ankara a další. Úspěch jejího působení potvrdila i Claire Bishop, když lublaňskou instituci zařadila jako jednu ze tří případových studií o příkladech dobré muzejní praxe do své knihy Radical Museology, or, What's 'Contemporary' in Museums of Contemporary Art?

2/ Čína pokračuje v systematickém ničení ujgurských památek

Záběr z roku 2015 ukazuje ruiny muslimských domů ve městě Kašgar, zdroj: wikimedia commons, Zossolino

Australian Strategic Policy Institute (ASPI) vydal zprávu o ničení ujgurského kulturního dědictví v oblasti Sin-ťiang, kterého se dopouští Čína. ASPI vychází především z analýzy satelitních snímků a reportů přímo z centra dění. Odhaduje tak, že od roku 2017 bylo zničeno 65 % mešit a 58 % dalších lokalit, jako jsou hřbitovy a jiné svatyně (mazáry). Jedná se o jeden z mnoha způsobů, jak systematicky potírat ujgurské kulturní dědictví. Čína kriminalizuje také jakékoliv projevy ujgurské národní pospolitosti a kultury. Ujguři se tak nemohou svobodně sdružovat, mluvit svým rodným jazykem, psát a uchovávat knihy ve svém jazyce. Tuto vynucovanou asimilaci je jednoznačně možné označit za další kulturní genocidu. ASPI údaje vyhodnocovala i na základě statistického klíče. Muzikoložka a specialistka na ujgurskou kulturu Rachel Harris však tvrdí, že ASPI podcenila situaci. Podle ní je ohroženo více než 80 % mešit a jiných památek. Pouze v Kašgaru jich bylo od roku 2016 zničeno podle jejích zpráv až 70 %. Oficiálně jsou však mnohé stavby, jež byly poničeny nebo úplně zdemolovány, zapsány na seznamu čínského kulturního dědictví. Jde o jednu z nejhorších obrazoboreckých akcí od dob kulturní revoluce, po níž následovalo období náboženské tolerance a až po nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga v roce 2013 se situace opět začala vyostřovat. Mnohdy jsou ujgurské stavby přestavovány a probíhá jejich konverze například na obchodní domy. To je případ i mešity Id Kah postavené v 15. století a jejího okolí. Vše, co by mohlo upomínat na muslimskou kulturu, je přeznačeno čínskými symboly. Zcela běžným jevem jsou i obrovské ztráty vzácných kultovních a posvátných předmětů, které byly součástí mešit a mazárů. (více zde)

3/ Francie přislíbila návrat beninských a senegalských památek během jednoho roku. Austrálie usiluje o navrácení aboridžinských předmětů

Královský palác v Abomey, Benin, zdroj: wikimedia commons, Dominik Schwarz

Francouzský senát 4. listopadu schválil návrh zákona o navrácení 27 beninských a senegalských artefaktů uloupených v roce 1892, tedy během éry kolonialismu, a uložených v pařížském Musée du quai Branly – Jacques Chirac. Stalo se tak poté, co tento zákon ve zrychleném řízení projednalo Národní shromáždění. O konkrétním znění zákona se vedly diskuse již od léta (Artalk o něm referoval zde). Již v roce 2018 byla na základě iniciativy prezidenta Emmanuela Macrona sestavena pracovní skupina intenzivně se věnující repatriacím uměleckých předmětů. Jedním z výsledků její činnosti je strategický dokument, jemuž se nyní přezdívá Savoy/Sarr report (podle vedoucích osobností skupiny) a který obsahuje podrobné sbírkové a historické rešerše společně s návrhem řešení složité situace. Francouzské instituce totiž dosud nebyly příliš repatriacím nakloněné, jelikož jsou sbírkové předměty zapsány do majetku jako tzv. nezcizitelné předměty. Senát tímto schválením podpořil nejen Macrona, ale i bývalého ministra kultury Francka Riestera, jenž na přelomu loňského a letošního roku během své návštěvy Beninu slíbil navrácení kulturního dědictví pocházejícího z královského paláce Abomey do roku 2021. Francouzský senát spolu se schválením zákona vyzval k ustanovení národní rady, jež bude řešit agendu repatriací předmětů. Savoy/Sarr report uvádí totiž, že podobných afrických artefaktů je ve francouzských sbírkách až 90 tisíc. (více zde a zde)

Australská vláda vyčlenila dalších více než 7 milionů dolarů na programy Australského institutu domorodých a ostrovních studií (AIATSIS) a Návrat kulturního dědictví (RoCH). Projekt byl zahájen již v roce 2018 a nová podpora má zajistit činnost těchto dvou institutů až do roku 2025. AIATSIS usiluje o návrat jak světských, tak i ceremoniálních předmětů. Pilotní úsilí bylo zaměřeno na veřejné zámořské sbírky, nyní by se mělo nově obrátit i ke studiu soukromého sběratelského sektoru. Podle agentury je nyní známo asi 100 tisíc předmětů, o jejichž repatriaci se Austrálie snaží. Prozatím bylo jednáno se Státním muzeem ve Springfieldu nebo s Manchesterským muzeem. Jednání probíhají i s jeruzalémským Izraelským muzeem. Program RoCH chce zase posílit vztahy mezi institucemi a původními obyvateli a má na starosti databázi všech artefaktů nacházejících se v zámoří. (více zde a zde)

4/ Putovní retrospektiva Philipa Gustona se po protestech nakonec přesunula už na rok 2022

Philip Guston, Řím, 1971, zdroj: flickr Ian Jedd

Putovní výstavě amerického malíře Philipa Gustona, představitele abstraktního expresionismu, na níž spolupracují čtyři významné instituce – National Gallery of Art ve Washingtonu, Museum of Fine Arts v Bostonu, Museum of Fine Arts v Houstonu a Tate Modern v Londýně –, nedávno hrozilo, že bude posunuta až na rok 2024. O protestech odborné veřejnosti, které byly motivované zejména chováním a projeveným strachem pořádajících institucí z reakce publika na Gustonovy pozdní práce věnující se citlivým tématům, jako je Ku Klux Klan, Artalk referoval nedávno. Výstava nakonec bude zahájena v květnu 2022 v Bostonu a skončí v Londýně v roce 2024. Kaywin Feldman, ředitel National Gallery of Art ve Washingtonu, uvedl, že jednání o nových termínech byla, vzhledem k pandemii a počtu zainteresovaných institucí a odborníků, velmi komplikovaná. Podle jeho vyjádření je nyní čas na přehodnocení kurátorské vize a k hlubšímu zkoumání otázek, které vyvolala ostrá kritika. Gustonova dcera Musa Mayer odsoudila původní odklad a nyní doufá, že dílo jejího otce bude představeno v celé své komplexnosti a výklad nebude redukován touhou upozadit zejména v USA problematickou tematiku. (více zde a zde)

5/ Britské muzejní a galerijní instituce jsou na několik týdnů zavřené v souvislosti s druhým lockdownem

Boris Johnson a Tracey Emin v roce 2010 na společné večeři, zdroj: wikimedia commons, issyeyre

Britský ministerský předseda Boris Johnson minulou sobotu oznámil, že britská muzea a galerie musí být kvůli zpřísnění opatření uzavřena minimálně od 5. listopadu do 2. prosince. Uzavření těchto institucí je součástí souboru vládních opatření, které 4. listopadu schválila Dolní sněmovna. Jako všude jinde na světě i britské instituce ekonomicky významně postihla první vlna koronaviru, jejíž následky i přes záchranný balíček, jenž v Británii činil zhruba 2 miliardy amerických dolarů, jsou dalekosáhlé a ruinující. Není navíc zcela zaručené, že lockdown nebude delší, než je avizováno. Nařízení neplatí pro Skotsko, Wales a Irsko. Tato území mají svá vlastní opatření. Ve Walesu byly muzejní instituce a galerie znovuotevřeny včera, v Irsku se tak stane o několik dnů později. Nařízení zasáhlo dlouho očekávané výstavy afrického umělce Zanela Muholiho v Tate Modern nebo konfrontace Tracey Emin a Edvarda Muncha v Royal Academy of Arts. Výstava Artemisie Gentileschi, jež byla znovuotevřena v londýnské Národní galerii 3. listopadu, musela zrušit všechny rezervace, které pokryly celý listopad.  (více zde a zde)