Po sedmi letech ochutná sladkou odměnu v podobě českého reprezentačního dresu. Tomáš Pekhart si po dlouhé době vysloužil nominaci a v pondělí ráno se hlásil trenéru Jaroslavu Šilhavému. Cesta na reprezentační akci, jejíž vrcholy jsou příprava v Německu a duely Ligy národů v Plzni proti Izraeli a Slovensku, byla sakra trnitá – nejlepší střelec Legie na začátku listopadu kvůli podezření na COVID-19 odstoupil ze zápasu a až negativní výsledky posledního testu ho pustily do Prahy.
Pekhart pookřál v Legii Varšava, kde s osmi brankami v osmi ligových zápasech úřaduje jako nejlepší kanonýr polské ligy. V 31letech nabral formu i sebevědomí a vystřílel si důvěru největšího celku v zemi. Všimli si ho i šéfové střídačky českého národního týmu a povolali jej do akce.
Sušický odchovanec ale do poslední chvíle trnul, jestli na sraz vůbec odjede. Ani Legii se nevyhnula koronavirová nákaza, která omezuje a kosí kluby napříč Evropou. S nejistotou současné doby bojoval i český útočník.
Během ligové dohrávky šestého kola s Wartou Poznaň (2. listopadu) se u vytáhlého hroťáka projevil jeden z příznaků nemoci. Ve 30. minutě hlavou zvýšil na konečných 3:0, jenže už o poločase trenérovi hlásil, že ztratil čich a je mu zima. V 75. minutě musel vyčerpaný střídat. Od týmu se pak okamžitě izoloval a do Varšavy zamířil odděleně.
Následovalo kolečko nepříjemných peripetií. Pekhartovi vyšel první test negativně, nicméně útočník raději minulý týden strávil mimo tým. V sobotu šel na test znovu, výsledek ale nebyl průkazný, takže následovalo ještě další kontrolní vyšetření.
Až finální nedělní výsledek zněl: negativní! Tím pádem mohl sednout do auta a vyrazit do Prahy. V pondělí ráno už se hlásil do služeb národního týmu. „Když pozvánku dostanu, budu samozřejmě rád a rád přijedu,“ vyprávěl pro Sport před necelým měsícem, kdy se ohlížel za předchozí nominací, kde figuroval jen mezi náhradníky. „To mě mrzelo, že jsem tam nebyl od začátku,“ připustil zklamání historicky nejlepší střelec české jednadvacítky.
Cestovatel se chytil v Polsku
Pekhart nastoupil za národní tým naposledy 11. října 2013 v kvalifikačním utkání o mistrovství světa na Maltě. Tehdy střídal v 74. minutě Václava Kadlece, v samotném závěru zvýšil na 4:1 a vstřelil svůj druhý reprezentační gól. Paradoxně si jej ale moc nepamatuje, protože gólovou akci odnesl otřesem mozku.
Asi netušil, že pauza od dresu, kde prošel všemi mládežnickými výběry, potrvá tak dlouho. Pekhart v následném období střídal kluby v zahraničí, získal například ligový titul v Izraeli a pohár v Řecku. Často ale bojoval s důvěrou trenérů, čísla ani odehrané minuty neměl takové, aby se do elitního českého výběru podíval. Až se zdálo, že účast na EURO 2012 v Polsku, kde kryl záda Milanu Barošovi, bude jeho reprezentačním maximem.
Pekhart se nevzdal, v zahraničních ligách stále nacházel uplatnění na zajímavých adresách. Získal zkušenosti z lig v Německu, Řecku, Izraeli a Španělsku. Vyspěl, stal se mužem, manželem a otcem malé dcery. Na své zatím poslední štaci v Polsku nabral báječnou formu a nakopl i své fotbalové ambice.
Pekhart vždy těžil z urostlé postavy, výběru místa i zdravého sebevědomí rozeného střelce. Mraky gólů střílel už od žáčků, v dorostu válel ve Slavii spolu s Tomášem Necidem.
Patří ke generaci okolo Bořka Dočkala, Tomáše Vaclíka, Ondřeje Čelůstky, Lukáše Váchy či Adama Hlouška, kteří se dostali na mistrovství Evropy jednadvacítek v Dánsku, nicméně jim unikla lákavá účast na olympiádě v roce 2012 v Londýně. Jako nejmladší člen kádru byl v roce 2007 u stříbrných medailí z mistrovství světa do dvaceti let v Kanadě.
