Nebýt klacků pod nohy od klubů a covidu, postoupil by Šilhavý s Čechy mezi elitu LN. Teď čeká na skotský kolaps

Už jsem o tom psal, z téhle skupiny druhé divize (Česko, Skotsko, Slovensko, Izrael) Ligy národů (LN) Šilhavého národní tým mohl a měl postoupit mezi šestnáctičlennou elitu nové zajímavé soutěže. Teď, poté, co jim v září a říjnu házely velké klacky pod nohy ligové kluby a covid-19, to už před závěrem LN nemají Češi zdaleka ve svých rukou. Musejí doma v Plzni porazit Izrael a Slovensko a spoléhat na skotský kolaps na Slovensku a v Izraeli v podobě ztráty pěti bodů. Skotové totiž vedou skupinu před Českem o čtyři body a v případě bodové rovnosti pro ně hraje lepší vzájemná bilance s Čechy (2:1 v září v Olomouci, 1:0 v říjnu v Glasgow).  

Důležitá je však předehra posledních dvou listopadových kol LN. Zatímco Češi už ve středu nastoupí v Lipsku pouze k přátelskému utkání s Německem (to navíc nastoupí bez hráčů Bayernu Neuera, Gnabryho, Goretzky, Kimmicha a Saného i bez Kroose z Realu Madrid, Wernera z Chelsea a Gintera z Mönchengladbachu), čekají ve čtvrtek Skoty i Slováky velmi důležité finálové zápasy baráže o EURO 2020. Skotové nastoupí v Srbsku, Slováci v Severním Irsku.

Uspět venku bude pro oba celky velmi těžké, ovšem jsou to pro ně důležitější zápasy než následující duely ve druhé divizi Ligy národů. Bude proto z českého pohledu hodně důležité, jak k nim, ať už po úspěchu, či neúspěchu v baráži o mistrovství Evropy, přistoupí. Zatímco Skotům jde o postup, Slovákům, kteří mají po čtyřech kolech jediný bod, o udržení se a zabránění pádu do třetí výkonnostní divize LN.

V neděli 15. listopadu hrají nejprve od 15 hodin doma Slováci proti Skotsku, večer od 20.45 nastoupí v Plzni Češi proti Izraeli. Případná odpolední výhra Slovenska by je mohla motivovat. 

Kdyby to v neděli dopadlo podle českých představ, ve středu 18. listopadu by pak Šilhavého výběr potřeboval: a) od 20.45 hodin v Plzni zdolat Slováky a b) aby ve stejnou dobu doma Izraelci, rovněž bojující o záchranu ve druhé divizi, neprohráli se Skotskem.

Slušný Šilhavý proti Skotům šanci nedostal

Ironií osudu Jaroslavu Šilhavému nebylo dopřáno popasovat se se Skoty v přímém souboji. V září v Olomouci kvůli karanténě celého mužstva včetně realizačního týmu musel nastoupit narychlo složený záložní celek vedený trenérem Davidem Holoubkem (1:2), v říjnu v Glasgow nemohl být Šilhavý u toho, protože covid chytil sám… 

Jsou to ale paradoxy, při zářijovém dvojzápase onemocněli jen masér Eduard Poustka a manažer národního celku Libor Sionko, přesto po vydařeném utkání na Slovensku (3:1), v němž už kvůli setkání s nakaženým masérem nemohly hrát opory Souček se Schickem, došlo ke karanténě celého mužstva. Ano, konečné slovo nakonec oficiálně měla hygienička, ovšem největší nátlak s nemalou dávkou hysterie na vedení reprezentace předvedly v září české kluby v čele se Slavií, kterou koncem září čekala (nakonec stejně neúspěšná) kvalifikace Ligy mistrů s dánským Midtjyllandem (0:0, 1:4). 

Kdyby proti Skotsku v Olomouci hrálo české „áčko“, byli by nyní Češi blízko postupu do první divize Ligy národů.

V říjnu během přátelského utkání na Kypru (2:1) a zápasů LN v Izraeli (2:1) a ve Skotsku (0:1) chybělo Čechům kvůli covidu-19 hned sedm hráčů a v tom posledním i hlavní kouč Šilhavý, jehož nahradil první asistent Jiří Chytrý. 

Fotbalový gentleman, jakých v tuzemském sportu číslo jedna moc nenajdete, Jaroslav Šilhavý podle všeho v této vypjaté době doplácí na svou slušnost a nekonfliktnost. Nerad chodí s kluby do střetů. Po zkušenostech z minulých srazů nominoval na listopadové zápasy dokonce 26 fotbalistů. Poté, co sparťan Pavelka nahlásil covid, mu před úterní cestou do Německa jeden ubyl. 

Ovšem ještě předtím se mu v pondělí omluvili z údajných zdravotních důvodů hned čtyři hráči, shodou okolností všichni z týmů pohárových účastníků. Brankář Kolář a Ševčík ze Slavie, Čelůstka ze Sparty a další gólman Ngyuen z Liberce. Třeba jsou opravdu ve stavu nemocných, ale velkou důvěru to nebudí.

Místo nich byli nominování olomoucký brankář Mandous a Jemelka z celku nováčka belgické Lovani, kteří se úspěšně objevili už v záložním národním týmu v září, další gólman Koubek z bundesligového Augsburgu a Václav Černý, jenž ožil v nizozemském Twente. 

A co zkušení Lüftner s Lecjaksem?

Fajn, ale když už jsme u té nominace, v říjnu se do ní třeba překvapivě dostal i nevyzkoušený obrovitý stoper Tomáš Petrášek z dříve třetiligové, nyní už prvoligové, polské Čenstochové. Vědí reprezentační kouči a manažeři o tom, že jim třeba v celku účastníka Evropské ligy Omonie Nikósie úspěšně působí hned dva velmi zkušení obránci – stoper a exslávista Michael Lüftner a levý obránce Jan Lecjaks – účastník MS do 20 let v roce 2009 a ME do 21 let v roce 2011?

Pokud jde o nechuť předních českých klubů neposílat za dané situace do národního týmu své hráče, dá se to z jistého úhlu pohledu chápat, ale přesto bych k tomu přidal jednu klasickou filmovou větu „Děláš velkou chybu, Jaromíre/Jaroslave atd.).“

Protože v případě postupu Česka do elitní divize Ligy národů by hráči z ligových klubů v duelech s Francií, Anglií, Itálii, Španělskem či Portugalskem byli v Evropě mnohem lépe vidět než v utkáních Evropské ligy, kterých je iks a někdy se v nich největší opory velkých klubů šetří pro domácí soutěže.

Ostatně i Tomáš Souček byl ze Slavie do West Hamu prodán až po loňském říjnovém senzačním vítězství Česka nad Anglií (2:1) v kvalifikaci EURO 2020. V tom zápase totiž exslávistický záložník zcela dominoval ve vzduchu, což se na ostrovech obzvlášť cení.

Rajnoch by Dočkala neodstřelil, Sivok uznává, že pro evropské boje už ideálním typem není