FILM JAKO RITUAL II. (3)

George A. Romero a moderní filmy o zombie

Není úplně jasné, kdy začala být stvoření v soudobých filmech o zombie nazývána „zombie“. Film Noc oživlých mrtvol^[7] neobsahuje žádný doslovný odkaz na nemrtvé antagonisty jako na „zombie“, namísto toho je popisuje jako „ghúly“ (třebaže ghúlové, pocházející z arabského folkloru, jsou démoni, nikoliv nemrtví). A i když George Romero použil v původním scénáři pojem „ghúl“, v pozdějších interview mluvil vždy o „zombie“. Slovo „zombie“ Romero používá výhradně ve scénáři k pokračování zmíněného filmu, jímž jest Úsvit mrtvých.^[8] Podle George Romera to byli filmoví kritici, kteří to ovlivnili a spojili si jeho stvoření se „zombie“, obzvláště šlo o francouzský časopis "Cahiers du Cinéma". Proti tomuto spojení nic nenamítal, třebaže byl pevně přesvědčen, že v té době znamenaly „zombie“ nemrtvé otroky haitského vúdú, jak je ztvárnil Bela Lugosi ve filmu White Zombie.^[9]

Film Zombi 2 režiséra Lucia Fulciho šel do kin pouhé dva měsíce po Úsvitu mrtvých jako jakási jeho náhražka, leč Úsvit mrtvých byl komerčně nejúspěšnější zombie film na dlouhá desetiletí dopředu, vlastně až do zombie revivalu po roce 2000. Film Virus^[10] z roku 1981 odkazuje na mutagenní plyn jako zdroj zombie nákazy: tuto ideu použil v roce 1985 i Dan O’Bannon ve filmu Mesiáš zla,^[11] kde zombie z hladu jdou hlavně po mozku.

Filmy o zombie 80. a 90. letech nebyly komerčně tak úspěšné jako Úsvit mrtvých na konci let sedmdesátých. V polovině osmdesátých let vzniklo pár zombie filmů, které stojí za zmínku. Možná nejpozoruhodnějšími ze série Evil Dead, i když velmi vlivných, nikoliv však přísně vzato zombie filmů, byly navzdory přítomnosti nemrtvých filmy o posednutí démonem. Re-Animátor^[12] z roku 1985, volně natočený podle povídky H. P. Lovecrafta, v tomto žánru vyčnívá, dostalo se mu téměř jednomyslného ohlasu u kritiků a dosáhl skromného úspěchu v tržbách téměř předstihujícího Romerův Den mrtvých.^[13]

Ve druhé polovině osmdesátých let přešel tento subžánr z velké části do undergroundu. Mezi zaznamenáníhodné patří ultra-krvavý film Braindead – Živí mrtví režiséra Petera Jacksona^[14] (v USA jako Dead Alive), komedie Boba Balabana z roku 1993 Můj chlapec se vrátil,^[15] v níž se sebevědomý středoškolský student vrací z hrobu, aby se jí vyznal z lásky a také z lásky k lidskému masu, a v podobném duchu je i Dellamorte Dellamore Michela Soaviho^[16] (v USA jako Cemetery Man).

Rané asijské zombie filmy

Hongkongská kinematografie let osmdesátých je v duchu čínského jiangši, upírská stvoření podobná zombie, a zmínky o nich se datují až do dynastie Říše Čching, poprvé v díle Yuewei Caotang Biji Ji Juna (1724-1805), která pronikla do jiangši filmů, z nichž popularity dosáhl Pan Vampýr.^[17] Snímky tohoto žánru byly od poloviny osmdesátých let populární i na Dalekém Východě až do počátku let devadesátých.

Před rokem 1990 neexistovalo příliš mnoho japonských filmů spojených se žánrem, jemuž se na Západě říká zombie filmy. V raných filmech, jako třeba Nevtělení^[18] z roku 1988, se téměř nesetkáte s krvavými stříkanci a už vůbec ne s kanibalismem, je to však o mrtvých navracejících se k životu, ale spíše je to love-story než příběh o apokalyptické zkáze. Jedním z nejranějších japonských filmů s tématem zombie, krví a násilím byl Battle Girl: The Living Dead in Tokyo Bay^[19] z roku 1992.

Zombie na Dalekém Východě a v japonských horrorech

Podle Kima Newmana, britského kritika a novelisty, který napsal knihu Nightmare Movies (2011), „zombie revival začal na Dalekém Východě“ během devadesátých let, inspirovaný především dvěma japonskými zombie hrami, které vyšly roku 1996: šlo o Capcom’s Resident Evil, která odstartovala sérii videoher Resident Evil, jíž se po celém světě prodalo do roku 2006 na 24 milionů kusů, a střílečka vydavatele Sega nazvaná House of the Dead. Úspěch těchto dvou zombie her v roce 1996 inspiroval vlnu asijských zombie filmů. Koncem devadesátých let došlo k renesanci zombie tématiky v nízkorozpočtové asijské kinematografii, s náhlou záplavou nestejnorodých titulů, včetně Bio Zombie (Sheng hua shou shi, 1998), Wild Zero (1999), Junk (Shiryô-gari, 1999), Versus (2000) a Stacy (Attack of the Schoolgirl Zombies, 2001).

Největší vlna zombie filmů dorazila s příchodem Resident Evil, jako třeba byly filmy Versus, Wild Zero a Junk, všechny z roku 2000; jejich scénáře se stále hodně podobaly zombie filmům ze 70. let, vyjma těch, jež byly ovlivněny videohrami s tématikou zombie, což inspirovalo jejich tvůrce vsadit více na akci ve srovnání se starými filmy Romera. Obrození zájmu o zombie, jež začalo na Dalekém Východě a následně se rozšířilo po celém světě, následovalo po celosvětovém úspěchu japonských zombie her podle Resident Evil a The House of the Dead. Obzvláště Resident Evil zažehlo jiskru obrození v žánru zombie v populární kultuře. Videohry inspirovaly zombie filmy typu 28 Days Later (2002) a Shaun of the Dead (2004).

-pokračování-

PRAMENY:

[7] Night of the Living Dead. Režie: George A. Romero. USA 1968.
[8] Dawn of the Dead. Režie: George A. Romero. USA / Itálie 1978.
[9] White Zombie, č. Bílá zombie. Režie: Victor Halperin. USA 1932.
[10] Hell of the Living Dead. Režie: Bruno Mattei, Claudio Fragasso. Itálie / Španělsko 1980.
[11] Return of the Living Dead. Režie: Willard Huyck, Gloria Katz. USA 1973.
[12] Re-Animator. Režie: Stuart Gordon. USA 1985.
[13] Day of the Dead. Režie: George A. Romero. USA 1985.
[14] Braindead. Režie: Peter Jackson. Nový Zéland 1992.
[15] My Boyfriend’s Back. Režie: Bob Balaban. USA 1993.
[16] Dellamorte Dellamore. Režie: Michele Soavi. Itálie / Francie / Německo 1994.
[17] Mr. Vampire (Jiang shi xian sheng). Režie: Ricky Lau Koon-Wai. Hongkong 1985.
[18] The Discarnates (Idžintači to no nacu). Režie: Nobuhiko Óbajaši. Japonsko 1988.
[19] Battle Girl: Tokyo Crisis Wars (Batoru gâru: Tokyo crisis wars). Režie: Kazuo ‘Gaira’ Komizu. Japonsko 1992.