7°C
Jakub si dobrovolně odseděl rok navíc: Vězení by měl zkusit každý, říká
Na roky před vězením Jakub Nedvěd (37) nevzpomíná rád. Dělal, co neměl, jeho život ovládala závislost. Až za mřížemi našel sám sebe, znovuobjevil lásku ke dřevu a kvůli slibu si dokonce trest odmítl zkrátit.
Dnes přiznává, že svůj život před vězením nezvládl. Jakub Nedvěd (37) propadl automatům. Aby do nich měl co naházet, neostýchal se trestné činnosti, až skončil na dva roky ve vězení. Trest si odpykával v pražské ruzyňské věznici, opustil ji v roce 2011. Dnes už ví, že za mřížemi plyne čas jinak a mění lidské hodnoty.
„Na prvním místě zůstává rodina, pak vychovatel a duchovní,“ svěřil se pro deník Aha! Jakub. Rodina může časem pochopit a odpustit, vychovatel vyslechnout a podpořit, stejně tak kaplan. „Ve vězení trávíte hodně času přemýšlením, nejvíce o Vánocích, jestli na vás venku myslí i někdo jiný než ti, komu jste ublížili.“ Těm Jakub své dluhy dosud splácí a cení si toho, že řada z nich mu odpustila.
Po rodině vede práce
Že rodina a práce je vůbec nejdůležitější proto, aby se odsouzený za mříže už nevrátil, potvrdila Aha! i Petra Kučerová z Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR. „Také to, aby se měl kam vrátit. V mnoha případech propuštění pokračují v zaměstnání tam, kde pracovali ve výkonu trestu, již za jiných podmínek. Mají tak možnost například ubytování a stálého příjmu. To u mnoha z nich vede k řádnému životu,“ dodala.
Podle Jakuba vězeňská zkušenost zamíchá s hodnotami. „Překvapivě vyrovnanější jsou lidé s vyššími tresty, ale psychologická válka a nějaký boj o pozice mezi vězni probíhá,“ uvedl. „Začnete si tam vážit cukru, kávy, teplé vody... Vězení by měl na 14 dní zkusit každý, víc by si pak vážil těch obyčejných věcí.“
Násilí? V Česku se netrpí
Násilí, jaké jsme zvyklí vídat v amerických filmech z tohoto prostředí, se v českých věznicích prý netoleruje. „Hodně záleží na řediteli. I jako trestaný můžete navíc ‚vyfasovat‘ další trest, zažil jsem, že původní dvouleté tříleté tresty si někteří svými činy ve výkonu prodloužili i o 10 let,“ vysvětlil Jakub. Sám už je se svými činy vyrovnaný, byť s poškozenými se bude ještě nějaký čas vyrovnávat.
„Přeji si jen, aby mi dlouho sloužilo zdraví, abych zvládl poplatit, co mám. Ale i tak bych chtěl poděkovat panu Horákovi, vychovateli i řadě bachařů,“ dodal. Závislosti na automatech se Jakub už zbavil a vrátil se naplno k truhlařině. K profesi, díky níž si vlastně Jakub sám prodloužil trest...
Zmenšil věznici, zůstal v ní déle
Jakub chtěl pracovat i za mřížemi, uplatnění ale nenašel. „Dělal jsem drobnosti pro spoluvězně, dárky pro děti a tak. Pak mi někdo řekl, ať zkusím třeba postavit věznici! Řekl jsem si proč ne?!“ Na začátku Jakubovi stačil papír, zbytky dřeva, balzy, hodně materiálu mu dodávala poštou také rodina. Jediná část věznice, kterou si mohl prohlédnout, byla strana viditelná z vycházkového dvora. „Začal jsem tedy jím,“ uvedl Jakub.
„Pak jsem zval vychovatele, aby se na model podívali. Nakonec tu hotovou část viděl i tehdejší ředitel ruzyňské vazební věznice Ivan Horák a souhlasil, abychom pokračovali.“ Protože mu dal Jakub slib, že model dokončí, vzdal se dokonce podmínečného propuštění, a pobyt za mřížemi si tak prodloužil o rok. Nakonec model i přesto dokončil až na svobodě, předával ho na Silvestra roku 2011.
Makal jako agent
Během téměř dvouleté výroby Jakub sám tvořil i postavičky či vězeňský autobus. Horáka model tak nadchl, že Jakubovi umožnil i prohlídku jinak nepřístupných částí budovy, pod dohledem, za splnění všech opatření a určitého utajení. „Kvůli správnému měřítku mi poskytli i dokumenty a fotografie, ale musel jsem s nimi být sám na cele a omezili mi návštěvy,“ vzpomínal Jakub.
Práce ve vězení? Lepší se to!
V době, kdy si Jakub odpykával svůj trest, byl podle něj problém zajistit vězňům dostatek práce, byť většina pracovat chtěla. „Chyba ale nebyla ve věznici,“ dodal. K zásadní změně došlo podle Kučerové v posledních 10 letech. „Možnost uplatnění mají odsouzení nyní v široké škále oborů. Pomocnými pracemi počínaje a odbornými konče. Od roku 2010 zaměstnanost stoupala, a až v letošním roce klesla z důvodu pandemie covid-19,“ řekla.
Výroba modelu věznice Jakubovi zabrala celkem 20 měsíců práce. Miniatura je sestavena z 36 tisíc dílků a osvětluje ji 800 žárovek.
Ve správném vězení by měl vězeň dostat tak zabrat,že ještě několik let po propuštění by se mu o tom zdálo a nikdy by se tam už nechtěl vrátit.