Jiří Březina mladší: Domácí škola

A najednou se stávám učitelem každý den, stejně jako většina ostatních rodičů v době, kdy jsou školy zavřené a nastupuje domácí výuka.

Doma se tak s manželkou střídáme na směny: pracujeme, hlídáme a učíme.

Výuka na dálku možná není takový problém u dětí, které do školy už někdy chodili. Stačí jim zadat úkoly a čas od času zkontrolovat, dovysvětlit nějakou novou látku.

My ale máme čerstvého prvňáčka.

A tak zjišťujeme, jak důležitý vlastně ten první rok je. Možná nejdůležitější ze všech těch dalších let, protože teď se dítě musí naučit tolik nových dovedností: číst, psát, počítat, a hlavně - učit se. Všechny ty samozřejmosti, které potom člověk bezmyšlenkovitě používá až do smrti a vlastně už je jen rozvíjí.

Tahle domácí výuka je pěkná fuška. Člověk si při ní velmi rychle uvědomí, jak důležitá je osobnost učitele prvňáčků. Nejsou to jen básničky a barevné obrázky, učit prvňáky je dřina. A velká odpovědnost.

Jestli nám tedy mohl současný nouzový stav přinést nějaké ponaučení, tak je to zjištění, jak důležití ti učitelé vlastně jsou. Vzhledem k tomu, že si právě v těchto dnech připomínáme 350 let od smrti Jana Ámose Komenského, je to načasované dokonale.