V sobotu z nich budou rivalové. Sedmatřicetiletý Petržela zakončuje hráčskou kariéru od loňského léta ve Slovácku. O osm let starší Horváth, který ligu opustil v roce 2015, se snaží prosadit coby kouč na lavičce Příbrami, jíž se ujal v březnu.
„Horvi? To je především můj kamarád. On je známý tím, že si dělá prdelky, je to komediant. Zažili jsme toho spolu fakt spoustu,“ hlásí Petržela a začne sypat historky.
NA ZEMI. Plzeňský kapitán Pavel Horváth se po tomto souboji s Urbym Emanuelsonem z AC Milán ocitl na trávníku.
Třeba z tréninku v Barceloně před zápasem Ligy mistrů. „Když viděli ten jeho bachor, pamatuju si, jak se nás ptali, jestli s námi trénoval kustod,“ směje se Petržela. „Po zápase na AC Milán si zase měnil dres se Seedorfem, ten byl vysekaný, břicho tvrdé jako skála. A vedle něj Horvi s vanou, když svlékl dres, vypadla mu a Seedorf se lekl. Neskutečná sranda.“
Okamžitě však Petržela dodává, že Horváth byl fotbalovým géniem. „Bylo to neskutečné. Stačilo mu lehce mrknout a hned věděl, kde kdo po celém hřišti nabíhá. Pokaždé vám to pak dal přesně na nohu,“ chválí.
MISTŘI! Hráči Plzně v čele s kapitánem Pavlem Horváthem (uprostřed) slaví zisk mistrovského titulu.
Ačkoliv je nyní dělí tři sta kilometrů, mají k sobě stále velmi blízko. „Pořád jsme v kontaktu. Oba jsme odešli z Plzně, kde bylo vše nadstandardní, tak si voláme, jak to funguje v klubech na jiné úrovni. Dřív jsme měli tréninky, zápas a pak jiné zájmy. Teď už jsme staří chlapi, on je trenérem a i já se pomalu vžívám do jiné role,“ popisuje Petržela, z jehož zkušeností čerpá slovácký kouč Martin Svědík.
„Jsem nejstarší, tak chce slyšet třeba názor ohledně taktiky. Se mnou a Michalem Kadlecem se radí nejvíc,“ doplnil.
V Plzni Petržela zažil Horvátha také jako asistenta trenéra, dokáže si tak představit, co se odehrává v příbramské kabině, když tým z úvodních šesti kol získal jediný bod.
„Jako trenér je Horvi pes. Je důrazný, chce vyhrávat, byl na to zvyklý. Ale je to zároveň pohodář, motivátor. Ví, jak se s kým bavit, aby byl každý připravený. Aby si hráč věřil a nebyl podělaný, neměl sklopenou hlavu,“ poznamenal Petržela.
Před sobotním zápasem 4. kola, který byl odložen nejprve kvůli koronavirové nákaze ve středočeském týmu a následně kvůli přerušení českého sportu a hrát se nakonec bude v reprezentační přestávce, není optimálně naladěné ani Slovácko. Po dvou porážkách zahájilo restartovanou soutěž bezbrankovou remízou s Olomoucí.
„Byl to po delší době zápas, který jsme herně jakž takž zvládli, ale ve vápně jsme byli špatní. Tlačí nás koncovka, do šancí se dostaneme, ale pak je špatně řešíme, nedaří se nám je proměňovat, jsme zbrklí. Je potřeba si v nich věřit,“ připomíná Petržela, že Slovácko už třikrát po sobě neskórovalo.
Milan Petržela (vlevo) ze Slovácka a Ondřej Zmrzlý z Olomouce bojují o balon.
On sám mohl proti Olomouci třeba dvakrát střílet zpoza vápna. „Trenér mi to pak vyčítal. Kdo nevystřelí, nedá gól. Říkal jsem mu, že se snažím hledat lepší řešení, byl jsem zvyklý spíš nahrávat. Ale asi se do toho musím víc nutit.“
Utkání se opět bude hrát bez diváků. „Už jsem si na to tak nějak zvykl,“ pokrčil Petržela rameny. „I když je příjemné hrát před plným hledištěm, když na druhou stranu někdy slyšíme, že nám někdo z tribuny celý zápas nadává, není to příjemné.“
