Přesně měsíc uplynul od draftu NHL. A v Montrealu si stále víc mnou ruce, že svedli ulovit českého šikulu Jana Myšáka. Ze všech stran na něj padá chvála. Dovednosti, pracovní morálka, charakter. „Má všechno. Je to naprosto jedinečný hráč,“ popisuje osmnáctiletého útočníka Steve Staios, prezident Hamilton Bulldogs, Myšákova klubu v OHL.
Rok 2020 stojí v globální rovině za starou belu. Mnohým však přinesl i mnoho radosti. Třeba pro Jana Myšáka znamenal kariérní zlom. Zahrál si na domácím juniorském šampionátu, odešel za hokejem do Kanady, stal se plnoletým. V draftu si ho vybral slavný Montreal, a aby toho nebylo málo, připsal si věčně usměvavý mladík i první dva starty za seniorský národní tým.
„Za poslední měsíc se mi vyplnily obrovské sny. I když jsem byl snad čtyřikrát v karanténě, poslední týdny pro mě byly i tak skvělé,“ přiznává vděčně. Před sebou má ještě jeden vrchol: další mistrovství světa dvacítek, které se o Vánocích rozběhne v Kanadě. „Je to pro nás důležité a hrozně super, že nám dal trenér Filip Pešán šanci naskočit za áčko. Bylo nás tam víc, mohli jsme ladit souhru pro šampionát,“ těší Myšáka.
Na Karjala Cupu dostalo šanci hned deset juniorů. Myšák v 18 letech v týmu nebyl nejmladší. „Je to hodně vtipné, nikdy bych nevěřil, že budu debutovat v osmnácti letech a v týmu bude někdo ještě mladší,“ culí se útočník, který hned při svém debutu proti Švédsku zapsal první reprezentační bod za asistenci.
Ve stopách legend
Z jeho projevu, každého jeho slova, byla cítit obrovská vděčnost, že na turnaji ve Finsku může být. Nabrat zkušenosti, třeba něco okoukat od zkušenějších spoluhráčů, kteří už jsou národním týmem otřískaní. Moc si to považoval, reprezentační dres pro něj znamená nejvíc.
„V mládí jsem žil zlatem z mistrovství světa 2010. Pouštěl jsem si všechny záznamy zápasů z olympiád. V Litvínově máme legendy, které ji v Naganu vyhrály. Pro mě osobně je největší čest, co vůbec může být, reprezentovat Česko na mezinárodní úrovni. Opravdu chci jít ve stopách litvínovských legend. Doufám, že se mi třeba v budoucnu taky něco takového povede,“ zasní se na moment.
V oblacích létal také po draftu. „Už jsem se uklidnil a všechno si to tak nějak uvědomil,“ říká Myšák, kterého ze 48. místa vzal Montreal. Očekávalo se, že na řadu přijde dříve. Musel si počkat, nakonec ale nelituje. „Od té doby jsem s klubem neustále v kontaktu, ta organizace je neskutečná! Dávají mi informace k tréninku a dalším věcem, je to pro mě fascinující, protože cítím, že mě to může hodně posunout a můžu se naučit nové věci.“
Má cíl. Ví, co je pro jeho splnění potřeba. To nejdůležitější má seštelováno správně. Hlavu. „Je jedinečný,“ tvrdí o Myšákovi Steve Staios, prezident a generální ředitel Hamilton Bulldogs. „Je to inteligentní mladý muž, který má skvělý a pozitivní přístup k životu,“ vypráví o českém talentu Staois, který v NHL odehrál přes tisíc zápasů. Defenzivní obránce uzavřel kariéru v roce 2012 v dresu New York Islanders. Teď šéfuje klubu z OHL, do něhož se Myšák v lednu tohoto roku přesunul.
K hokeji v kanadské juniorské soutěži přivykl rychle. Ve 22 zápasech se blýskl patnácti góly, navrch přidal deset asistencí. „U něho to ale není jen o bodech. Je to neuvěřitelně talentovaný hráč, který ovlivňuje hru týmu ve všech zónách,“ přidává Staios.
Neskutečný profesionál
Prezidenta Hamiltonu zaujal bezprostředně po svém příchodu. „Hned se ptal: Jaký je náš systém? Kde se mám v jaké situaci pohybovat? Jak nám mohu pomoci vyhrát? To jsem u jiného hráče nezažil,“ žasne Staios s tím, že většinou se mladíci zajímají zejména o sebe, své body a góly. A není to nutně špatně. Právě tím totiž nejvíc zaujmou skauty. Myšák ale hledí dál.
„Na svůj věk je neskutečný profesionál. Jeho píle na ledě i mimo něj je vážně působivá. Jeho smysl pro hru, jeho hokejové IQ. A k tomu elitní sada dovedností. Má skvělou, klamavou střelu, je rychlý, dovede se báječně uvolnit. Je vzrušující, jak dobrý na svůj věk je,“ přidává další chválu bývalý bek, který po kariéře čtyři roky řídil hráčský rozvoj v Torontu.
Co na to Myšák? „Poslouchá se to skvěle. Ke všemu se ale snažím přistupovat zodpovědně a s pokorou,“ usmívá se skromně. Když hovoří o své lásce ke hře, připomíná Davida Pastrňáka, z něhož dětské nadšení z hokeje stále nevyprchalo. Myšák to má stejně.
„Na tréninky chodil už hodinu před začátkem. Po týdnu se nesměle zeptal, jestli by bylo možné, aby chodil ještě dřív,“ přidává Staios. „Má nakažlivou osobnost, šíří kolem sebe pozitivní energii. Je jedním z těch hráčů, kteří jsou skutečně šťastní pro své spoluhráče, když se jim daří. Pro tým dýchá, Jan je mimořádně obětavý mladík.“
Aktuální ročník začal Myšák v mateřském Litvínově. Očekává se však, že až to bude možné, do týmu Hamiltonu se zase vrátí. Další budoucnost? Montreal. Město stihl poznat ještě před draftem, aniž by věděl, že za nedlouho u Canadiens zakotví. Krásy téměř dvoumilionového města mu ukázal další slavný litvínovský rodák Petr Svoboda, autor zlatého gólu z Nagana, který za slovutný klub odehrál osm sezon.
„Můj první kontakt s Montrealem byl takový, že mě tam Petr Svoboda vzal na trénink ke svému bráchovi, kde jsem se málem poblil,“ směje se Myšák. „Na to nezapomenu. Montreal je krásné velké město. Co vám budu povídat, z Litvínova je to docela skok,“ rozchechtá se.
Svoboda debutoval za Habs v roce 1984 bezprostředně po tom, co ho Canadiens draftovali jako celkovou pětku. Dodnes je nejmladším obráncem, který si kdy za Montreal zahrál. Bylo to osmnáct let před Myšákovým narozením.
Nadějný forvard takhle rychle do NHL nenaskočí, vedení Montrealu mu dá čas, aby dozrál. Věří mu ale hodně. Nevěřili, že by v půlce druhého kola mohl být ještě k mání. Svou radost dali najevo už titulkem článku, který má Čecha představit: Jan Myšák, krádež draftu 2020.
Montreal Canadiens
Vše o klubu ZDE
