Vím, že nepřestanu pomáhat druhým, říká Silvie Dymáková, která vrací samoživitelkám energii do života

Matky samoživitelky patří ve společnosti k jedné z nejvíc ohrožených skupin obyvatel a často se svými dětmi žijí na hranicích chudoby. Novinářka, dokumentaristka a matka v jedné osobě, Silvie Dymáková, se rozhodla právě těmto neúplným rodinám pomoci. Už téměř dva roky rozváží nákupy matkám a dětem, které to potřebují.

Jak se u vás zrodil nápad pomáhat právě matkám samoživitelkám?

Já už jsem v životě pomáhala lidem bez domova, seniorům, pomáhala jsem v několika azylových domech. Natočila jsem dokumentární film Šmejdi o masakru na předváděcích akcích. A potom mi cestu zkřížila problematika samoživitelek. Když se mi narodil syn, řekla jsem si, že já vlastně mám partnera, mám zázemí rodiny, mám příjem. Ale jak to dělají ty ženy, které nic z toho nemají?

Co bylo vaší první motivací? Proč jste s projektem začala?

Před Vánoci v roce 2018 jsem dělala rozhovor s jednou samoživitelkou, a na ten byly skvělé ohlasy – lidi chtěli pomáhat, a tím to vlastně všechno začalo. Dá se říct, že přes noc a de facto na koleni tak vznikl celý projekt. S Klubem svobodných matek jsme vybrali maminky, prověřili je a sejmuli z nich to břímě, že nebudou mít svým dětem ke štědrovečerní večeři co dát.

Napadlo vás už tehdy, že se z jedné pomoci stane dlouhodobý projekt?

Když ty první Vánoce vznikla tahle hurá akce, tak jsem si vůbec nemyslela, že se najde nějaký člověk, který nám bude chtít přispět. A nakonec to nebyl jeden člověk, ale rovnou několik desítek. Od té doby jsme tak rozvezli nákupy v hodnotě asi milion a půl korun a pomohli jsme více než čtyřem stovkám neúplných rodin.

Jak maminky a jejich děti na vaši pomoc reagují? Oceňují vaši pomoc?

Některé maminky mi potom, co jsem jim dovezla nákup, napsaly, že se jim díky tomu něco přehodilo v hlavě. Jako by se jim rozsvítil život a ten jeden nákup jim odstartoval jejich lepší dny.

Chtěla byste projekt někam dál posunout? Jak vidíte jeho budoucnost?

Já nechci nikomu pomáhat dlouhodobě. Nechci nikomu plnit lednici několik let, protože v tu chvíli už to přestává být efektivní pomoc. Teď jsme v roli člověka, který metaforicky řečeno nosí ryby. Já bych ale chtěla naučit ty maminky rybařit. Rozhodně vím, že nepřestanu pomáhat druhým. Protože, když můžu, tak musím.