Kolín - památník V. I. Lenina (1977, foto Jaroslav Kronus)

Stanislav Grospič k výročí Říjnové revoluce* (14. 11. 2020)

14. 11. 2020
Neumím si představit flagrantnější naplnění skutkové podstaty trestného činu Podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka,než je text na webu KSČM, který je tam publikován pod titulkem: Stanislav Grospič k výročí "Říjnové revoluce". #adoracerudychvrahu

https://twitter.com/LudekMadl
Luděk Mádl
@LudekMadl
Šéfreportér Seznam Zprávy
Česká republika Uživatel se připojil červen 2016





Tak tohle nekorunované průjem-veledílo od Stanislava Grospiče, poslance Sněmovny ČR v roce 2020 by bylo jistě za časů vokovické Sorbonny (VŠP ÚV KSČ) klasifikováno podtrženou rudou jedničkou, ruskou pjaťorkou, pochvalným bručením mauzolea v Kremlu a bzučením much poletujícími nad nabalzamovanými soudruhy.

Vážně nahlíženo na jeho výroky (v textu St. Grospiče viz příloha, kde jsem je označil kapitálkami), „o geniálním Leninovi, který nastolil inspirativní vládu“ s tvrzením, že „ideový odkaz října nezestárl a jeho demokratická a humanistická podstata říjnové revoluce je ještě více zdůrazněna“,

ve světle zločinů, které tato říjnová “revoluce“ rozsela a rozsévá stále po celém světě, staví Grospič na hlavu svobodu projevu, respektive lži svobodu. Ta mu dovoluje pronášet nehoráznosti, jimiž se nepokrytě přihlašuje k Leninovým, potažmo Stalinovým zločinům a celé té příšerné době v bývalém Sovětském svazu.

Navíc tuto dobu označuje po více než čtyřicetileté komunistické totalitě vládnoucí státní strany v Československu za historický počin, cestu pokroku a spravedlnosti
a vyzývavě volá „Ať žijí myšlenky říjnové revoluce!“.

Nejen že se cynicky vysmívá všem obětem této světové zločinné revoluce, ale také zvysoka kálí a popírá slova omluvy československých komunistů po listopadu 1989 za toto období komunistické totality a státní strany v Československu. A znovu a naléhavě nastoluje neodkladnou otázku, respektive potřebu zakázat tuto stranu! Protože od jejich představitelů, jak se neustále dozvídáme, můžeme očekávat jen ty krvavé říjnové světlé zítřky, k nimž se s drzou prolhaností o jejich skutečné historii, dnes znovu hlásí.

Abychom si ale názorně dokázali představit, koho a jakou politiku komunista Stanislav Grospič, potažmo dnešní KSČM prezentuje a obhajuje, tak si - bohužel, je to stále nutné - připomeňme z Leninova životopisu a první sovětské vlády, které předsedal, jeho, želbohu, “nejlepší kousky“.

Vladimir Iljič Uljanov, který přijal přezdívku Lenin, komunistický politik a revolucionář, vůdce bolševické strany, první předseda vlády sovětského Ruska (1917–1922)
a posléze Sovětského svazu (1922–1924) dal:

- souhlas k zavraždění carské rodiny a byl v čele bolševiků během ruské občanské války, která si vyžádala 7–12 milionů obětí, především z řad civilního obyvatelstva.

- Ve svém švýcarském exilu, zprvu v Bernu, později v Curychu, snažil získávat finanční podporu pro revoluční činnost svou i svých soudruhů, což se dařilo díky spolubojovníkovi – revolucionářovi Alexandru Lazarevičovi (zvanému též „Helphand“ či „Parvus“). Ten dokonce postupně od roku 1915 získával finanční částky
i z Berlína, od ministerstva financí Německé říše. Německo bojovalo na dvou frontách první světové války, na východě proti carskému Rusku a na západě proti státům Dohody. Němci věřili, že pokud padne carský režim, nebudou muset s Ruskem dále válčit, a uvolněné vojáky budou moci přesunout z východní na západní frontu.
- Německý vyslanec v Bernu Gisbert von Romberg se od estonského vlastence Alexandra Kesküly již 25. března 1915 dozvěděl o pobytu a aktivitách Lenina a dalších ruských revolucionářů ve Švýcarsku. Romberg s nimi nato navázal kontakt. Po vyjednávání prostřednictvím Romberga byla zajištěna podpora německého říšského ministerstva zahraničí.

- 9. dubna 1917 vyrazil Lenin – spolu s dalšími 30 revolucionáři a také s Krupskou a Armandovou (Leninovou milenkou) – ve dvou zvláštních železničních vagonech ze Švýcarska přes Německo, pak dále lodí do Švédska. Posléze se dostal do Finska, které bylo tehdy stále pod ruskou nadvládou, a odtud v přestrojení za topiče parní lokomotivy do Petrohradu. Jeho vagony měly v Německu právo exteritoriality a na německém území je střežili vojáci. Lenin jako příslušník nepřátelského státu byl tedy s vědomím německých úřadů a za německé peníze přepraven ze Švýcarska do Ruska, což ve svém důsledku vedlo k bolševické revoluci, separátnímu míru Ruska
s Německem a založení sovětského státu. Podobnou cestou jako Lenin odjelo do Ruska s vědomím německého ministerstva zahraničí celkem 400 ze 600 ruských revolucionářů, pobývajících ve Švýcarsku.

- Dne 8. listopadu 1917 je Lenin zvolen předsedou rady lidových komisařů. Ve volbách do Ústavodárného shromáždění, které se konaly 25. listopadu 1917, získali bolševici pouze 23,9 % hlasů. Lenin nechal 19. ledna 1918 Ústavodárné shromáždění rozehnat a tím zahájil vládu jedné strany.

- V březnu 1918 Lenin nařídil svým emisarům přijmout německý návrh na ukončení války (tzv. Brestlitevský mír), aby tak splnil slib, který pomohl jeho straně k moci,
a zároveň se mohl soustředit na domácí problémy. Nyní konečně mohl začít organizovat to, bez čeho podle něj nemohla žádná revoluce dospět k pozitivnímu výsledku: teror jakobínského stylu. Za tímto účelem nechal již dříve zřídit Čeku, znovu zavedl krátce před tím zrušený trest smrti a prosadil popravy „nepřátelských elementů“
bez soudu jako standard. Obhajoval to takto: „Jestliže nemůžeme zastřelit bělogvardějského sabotéra, jaká je to potom velká revoluce?“ Tímto způsobem bylo naloženo také s celou carskou rodinou – „popraven“ bez soudu byl car, jeho manželka a všech pět dětí, dále osobní lékař rodiny a služebnictvo, které jim zbylo. Neexistuje důkaz, že by se tak stalo na základě Leninova přímého rozkazu, ovšem jisté je, že toto řešení podporoval (opakovaně v minulosti navrhoval vyhlazení celého rodu Romanovců),
a že bylo v souladu s jeho instrukcemi.

- V letech 1919 a 1920 byl zlomen odpor donských kozáků a dalších kozáckých vojsk. Odhaduje se, že zahynulo nebo bylo deportováno až 500 tisíc donských kozáků
a jejich rodinných příslušníků. V roce 1921 nechal Lenin brutálně potlačit vzpouru kronštadtských námořníků a několik rolnických povstání. Poté vydal sérii rozkazů, které zavedly popravy bez soudu jako standardní metodu. V letech 1921–1922 zasáhlo Tambovskou oblast a další regiony jižně od Moskvy proti bolševické lidové povstání ruských rolníků, při kterém zahynulo v důsledku bojů, poprav a internace v koncentračních táborech až 240 000 lidí.

- V ekonomické politice jako relativně úspěšný lze zhodnotit pouze projekt elektrifikace, zbytek skončil katastrofou a vedl ke zbídačení Sovětského svazu. V roce 1921 postihl oblast Povolží hladomor, který si vyžádal – podle některých odhadů – až 5 milionů obětí. Lenin musel nakonec přistoupit na politiku tzv. NEPu, ke které patřilo povolení některých forem drobného až středního soukromého podnikání, aby zabránil úplnému zhroucení ekonomiky. Také zcela odstoupil od násilné kolektivizace.

- Dne 26. května 1922 ranila Lenina první mozková mrtvice. Předpokládá se, že již v té době trpěl syfilidou v pokročilém stadiu. Přesto stále zastával (oficiálně i fakticky) vedoucí úlohu ve státu až zhruba do prosince 1922, kdy se jeho stav opět zhoršil. Mezi prosincem a březnem roku 1923 sepsal tzv. závěť (Dopis sjezdu), ve které mimo jiné varoval před Stalinem. V březnu jej postihla další mrtvice. Zemřel 21. ledna 1924. Leninovo tělo bylo nabalzamováno a je vystaveno v Leninově mauzoleu v Moskvě. Zdroj Wikipedie

Psáno pro facebook.

*Příloha

Stanislav Grospič k výročí Říjnové revoluce /14. 11. 2020/

S úctou k revolučním bojovníkům a odkazu této z největších událostí v historii lidstva vzpomínáme výročí Velké říjnové socialistické revoluce, která pod vedením GENIÁLNÍHO Lenina porazila prohnilý carský režim i buržoazní Kerenského vládu přes odpor domácí buržoazie, přes bílý teror a napříč hanebné mezinárodní intervenci kapitalistických států, nastolil INSPIRATIVNÍ vládu založenou na budování moderního socialistického státu, na cestě k beztřídní společnosti a realizace komunistické myšlenky ve střetu s imperialismem. Ani po tolika letech historický a IDEOVÝ ODKAZ ŘÍJNA NEZESTÁRL ani o den, v kontrastu se současnými zločiny imperialismu je DEMOKRATICKÁ a HUMANISTICKÁ podstata říjnové revoluce ještě více zdůrazněna.

Historický POČIN vedený velkým Vladimírem Iljičem Leninem, který kráčel PO CESTĚ POKROKU A SPRAVEDLNOSTI, nás naplňují optimismem a nadějemi v definitivní konec anachronického systému kapitalismu, KONEC VYKOŘISŤOVÁNÍ a OBRANY SUVERENITY LIDU BUDOVÁNÍM BUDOUCÍHO VLASTNÍHO SOCIALISTICKÉHO MODELU.

AŤ ŽIJÍ MYŠLENKY ŘÍJNOVÉ REVOLUCE!

Autor Stanislav Grospič, místopředseda ÚV KSČM a předseda OS ČMS

PS: Příznačné je, jak si pan poslanec Grospič cení své poslanecké funkce ve Sněmovně, když mu nestojí ani za to, aby ji uvedl. Ovšem poslanecké náhrady a plus další profity za funkce v ústavně právním a mandátovém a imunitním výboru a Podvýboru pro problematiku exekucí a další drobné z členství ve Stálé delegaci Parlamentu
do Meziparlamentní unie a v dalších 8 skupinách ČR v Meziparlamentní skupině (Vietnam, Kuba, Ruská Federace, Syrská arabská republika, Bělorusko, Polsko, Čína, Irácká republika) jdou tomuto neuvěřitelně pilnému obránci myšlenek říjnové revoluce a socialismu jistěže k duhu. K nemalé spokojenosti jeho voličů a odporu drtivé většiny české veřejnosti, volající čas od času po zákazu činnosti této komunistické, pseudo-demokraticky se tvářící strany.