Bylo by krásné vidět teď do hlav českých soudců, policejních šéfů i politiků. Těch čestných a, bohužel, mlčících, ale především těch ostatních. Za řekou Moravou řádí Vichřice, zvláštní policejní operace k odhalování korupce ve slovenské justici, která nezadržitelně zasahuje i do špiček policie – a nechce se zastavit. Těžko si představit, že na Slovensku taková korupce existuje, ale v krásném Česku že se nic podobného korupci neodehrává...

Slovenská Vichřice přišla po podobné policejní operaci Bouře, která v březnu skončila obviněním zatím třinácti soudců. Cvrlikají si slovenští vrabci, že Bouře, označovaná v médiích za největší korupční kauzu v historii Slovenské republiky, měla především znervóznit zkorumpované špičky slovenské justice a policie. A to se povedlo. Někteří jednotlivci postupně ztráceli nervy, snažili se dostat informace z vyšetřování, a hlavně, opatřovali si šifrované telefony a telefonovali a telefonovali…

V letním procesu s Mariánem Kočnerem, obžalovaným z organizování vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, ale policie a státní žalobce prokázali, že dokázali prolomit i složité šifrování mobilní aplikace Threema, donedávna považované za absolutně bezpečnou a přečíst i dávno vymazané zprávy. A na správných místech slovenské politiky, orgánů činných v trestním řízení a v justici propukla panika.

Seznam zadržených v současné operaci Vichřice se v českém kontextu dá číst jen se závistí a zatajeným dechem. Šéf speciální prokuratury Dušan Kováčik, zástupce ředitele Útvaru zvláštních policejních činností Norbert Pakši, soudce Nejvyššího soudu Jozef Kolcun a dokonce bývalá místopředsedkyně stejného soudu Jarmila Urbancová. Nebo také bývalá státní tajemnice rezortu spravedlnosti Monika Jankovská či prominentní právník a „zametač“ dlouho vládnoucího Hnutí SMĚR Zoltán Kollár. Předaná obvinění citují milionové úplatky soudcům, zametání politicky citlivých kauz pod koberec, kontakty na zločinecké podsvětí a nepochopitelně rozsudky. Vichřice, jak se zdá, byla velmi dobře připravena - a někteří ze zadržených začali pod tíhou předložených důkazů s vyšetřováním policie spolupracovat. Otevřeně řečeno – dodávat další důkazy o stejné nebo podobné trestné činnosti k dalším osobám.

A tak začátkem listopadu přišlo zatím největší překvapení, v kontextu postkomunistických zemí naprosto nevídané a šokující. Slovenská policie zadržela a odvezla k výslechu bývalého policejního prezidenta Tibora Gašpara a tři bývalé velitele elitních kriminálních, protikorupčních a finančních útvarů a odborů. Podle slovenského tisku bylo „několika osobám“ sděleno obvinění z několika trestných činů a bývalý policejní prezident nakonec skončil ve vazbě.

Zatím se k nám přes řeku Moravu dostávají pouze informace nepříjemné jen pro nejvyšší patra české politiky. Obviněný soudce Nejvyššího soudu Jozef Kolcun dvakrát rozhodl ve prospěch českého premiéra Andreje Babiše ve sporu o jeho spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. Slovenský Ústavní soud ale označil jeho postup za protiprávní. A paní Jankovská, za Ficovy vlády státní tajemnice rezortu spravedlnosti, je nyní vyšetřována kvůli ovlivňování privatizačních kauz ve prospěch miliardáře Milana Fiľa. Ten je dnes také českým občanem, ale, což je pro českou politiku poněkud nepříjemné, důvěrným přítelem nejvyššího hradního poradce Martina Nejedlého. V roce 2018 proto Fiľo dostal dokonce od Miloše Zemana vyznamenání „za filantropii“. Ve slovenských policejních protokolech a médiích ale přibývají informace o jeho blízkých stycích se samotným Robertem Ficem a politických zásazích do justice v miliardářův prospěch. A vyslýchaný a nakonec obviněný a poslaný do vazby bývalý policejní prezident Tibor Gašpar byl oficiálním poradcem předsedy naší ČSSD a českého ministra vnitra Jana Hamáčka.

Česká justice, policie i politika zatím raději mlčí. Zatímco slovenská prokuratura a policie zasahují mezi slovenskými soudci, český Nejvyšší soud se vysmál důkazům proti soudci pražského Městského soudu Sotolářovi, který v desítkách případů pozměňoval protokoly o jednání vždy v neprospěch obžalovaných v citlivých kauzách. Doktor Sotolář může soudit dál. Zatím před českými soudy ještě mohou působit úplatní znalci, kteří jsou schopní ve stejné kauze podat na dvou následujících jednáních soudu dva zcela se vyvracející posudky – a soud, který je poslouchá, nehne ani brvou namísto toho, aby je na místě diskvalifikoval a podal podnět k trestnímu stíhání za podání nepravdivého znaleckého posudku (Česká znalecká).

Zatím ještě existuje podivný hybrid Kriminalistického ústavu, jehož policejní zaměstnanci podávají jako soukromé osoby na žádost té samé policie před soudy placené znalecké posudky. Nikomu to nepřipadá jako střet zájmů. Nikomu nepřijde zvláštní, že přitom sledují a likvidují potenciální soukromé znalce, kteří by se jim pletli do oboru stráženého praktikami středověkých cechů. A že mezi nimi donedávna na vedoucích místech byli i „odborníci“, kteří na požádání StB dodali posudky písma a psacích strojů, které v roce 1988 dostaly do vězení básníka Ivana Jirouse a výtvarníka, dělníka a disidenta Jiřího Tichého, to už nevadí vůbec nikomu (kdysi kapitán VB Miloslav Musil).

Zatím jsou čeští policisté, státní zástupci i soudci beztrestní. Mají politické krytí z nejvyšších míst. Zatím. Ale co až jejich ochránci odejdou? Co kdyby konečně někoho i v české policii napadlo zaměřit se na korupci uvnitř české justice? Jednou, jednou snad, Vichřice i Bouře dorazí za řeku Moravu.

Psáno pro www.hlidacipes.org

Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora)