Článek
AC/DC je skupina, která si zaslouží přídomek „fenomenální“. Skládá a prezentuje vynikající, osobité a v řadě případů nezapomenutelné písně, což je důsledek její geniality, respektive geniality tvůrců. Vystačí si přitom s jednou vymyšleným přístupem i zvukem. Respekt má i za to, že našla elektrizující sílu v rockové jednoduchosti.
Není divu, že dnes už členové kapely nechtějí přicházet s riffy, které by se zásadně odchýlily od vyzkoušeného a úspěšného vzorce. Proto jsou některé z těch na nové desce velmi povědomé, vlastně prezentované jen trochu jinak, ať už co do tempa nebo pořadí akordů. Jenže sebeplagiát je zbraň Australanů, ne slabina.
Obal nového alba skupiny AC/DC.
AC/DC fungují tak, že jsou skladby navlečené na kytarový riff, který se jimi spolu s charakteristickým chraplákem Briana Johnsona proplétá a vše pevně sedí na skvělé rytmice. Někdy je písnička více bluesová (Demon Fire), jindy melodická (Through The Mists Of Time), tu zase třeba mystická (Witch’s Spell).
Z desky pak vyzařují odkazy na zmíněnou Back In Black. Má to co do činění s okolnostmi a sestavou, která čtyřicet let staré album nahrála. Poprvé tehdy v kapele stál u mikrofonu Brian Johnson, kytaru třímal Angus Young, na baskytaru hrál Cliff Williams a za bicí soupravou seděl Phil Rudd.
Když k těmto čtyřem přidáme Stevieho Younga, jenž nahradil zesnulého kytaristu Malcolma Younga, dobereme se současného složení. A též toho, že i Power Up je pro AC/DC nový začátek po smrti člena kapely. V roce 1980 se vyrovnávali se skonem zpěváka Bona Scotta, teď s úmrtím kytaristy Malcolma Younga, jenž zesnul v roce 2017.
AC/DC znějí na novince čistě, přehledně a vyzařují mladistvou vzpurnost. Nálada písniček prozrazuje, že se ve studiu stále dobře baví a znají svou cenu. Výsledek je proto zábavný a jeden si nedovolí při poslechu skladeb přeskakovat.
Na albu Power Up se muzikanti zkrátka nezpronevěřili tomu, co vybudovali, a jsou stále silní a přesvědčiví.
| AC/DC: Power Up |
|---|
| Sony Music, 41:03 |
Hodnocení: 75 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: