České literární centrum oslovilo čtyři odborníky ze čtyř evropských zemí, aby se v několika stech slovech pokusili shrnout trendy v literatuře pro děti a mládež v jejich zemi. V listopadu začínáme články o situaci v Německu a ve Francii, v prosinci budeme pokračovat Británií a Španělskem.
 
 

1. Německo

Trendy v německé literatuře pro děti a mládež – barometr Německé ceny za literaturu pro děti a mládež
 
Německá literatura pro děti a mládež je široká a rozmanitá: v loňském roce (2019) vyšlo v prvním vydání téměř 8000 titulů. V tomto množství je i pro odborníky velmi obtížné mít přehled o všech vydaných titulech. Německá cena za literaturu pro mládež, kterou finančně podporuje Spolkové ministerstvo pro mládež, se dá považovat za průvodce roční literární produkcí. Podobně jako u „Oscarů“ vždy na jaře nezávislá porota oznámí nominace. Na podzim jsou vybrány nejlepší knihy roku. Mezitím jsou knihy nominované dvěma porotami, porotou tvořenou z řad kritiků a porotou tvořenou zástupci mládeže, představeny v celé zemi. Poroty fungují jako důležité seismografy, jimi vybrané knihy vyčnívají z celkové produkce, výběr porotců poukazuje na nové hlasy, trendy, témata a formy vyjádření, což potvrzují i následující příklady z posledních let.
 

Pocta psovi

 
Obrovské nadšení v oblasti obrázkových knih vyvolala Iris Anemone Paul svým velkoformátovým debutem Polka für Igor (Polka pro Igora, 2018). Tato umělkyně s obrovským nadšením pro fabulaci vypráví (smyšlené) příběhy starého cirkusového psa Igora a oživuje je pomocí působivých sítotisků. Porota jí udělila Německou cenu za literaturu pro mládež v roce 2019 a s tímto zdůvodněním: „Čtyřbarevné ilustrace oživují východoevropskou tradici a nechávají znovuožít brémské muzikanty. Zvířata jsou v knize rovna lidem, objevují se tu i exotická zvířata jako žirafa nebo tučňák a kromě tradičních nástrojů, jako je tamburína a akordeon, najdete na obrázcích i moderní a zábavné prvky jako je notebook s tančícími myškami. Kniha doslova vibruje hudbou!“ Tato kniha opravdu využívá všechny možnosti vyprávění, a to jak v textové, tak obrazové rovině. Bohatý jazyk i bujaré výjevy jsou plné radosti ze života, kterou tato kniha vyzařuje ze všech listů.

V roce 2020 proběhlo předávání Německé ceny za literaturu pro mládež virtuálně. Zúčastnil se i David Böhm, jehož kniha A jako Antarktida vyhrála v kategorii non-fiction. Foto: David Baltzer/bildbuehne.de.

Prostor pro každodenní věci

 
Dětem od devíti let je určen román Willa Gmehlinga Freibad. Ein ganzer Sommer unter dem Himmel (Koupaliště. Celé léto pod širákem, 2019). Jeho hrdiny jsou sourozenci Katinka, Robbie a vypravěč Alf, kteří šťastnou náhodou získají sezónní lístky do venkovního bazénu. Rodina nemá peněz nazbyt, ale díky lístkům jsou letní prázdniny zachráněny. Porota ocenila tento román, ve kterém se toho na první pohled moc neděje, těmito slovy: „Výjimečné je v tomto románu to, jak je zobrazena rodina: její pospolitost, vzájemná podpora a porozumění jsou tak přirozené, že se člověk chce s Bukowskými okamžitě spřátelit.“

O úspěchu knížky svědčí i fakt, že v tomto roce vyšel další díl s názvem Nächste Runde. Die Bukowskis boxen sich durch (Další kolo. Bukowští se proboxovali, 2020). Will Gmehling znovu ukazuje, že i běžný každodenní život obyčejné rodiny stojí za povšimnutí.
 

Nové hlasy v knihách pro mládež

 
Stefanie Höfler vydala svou první knihu pro děti Mein Sommer mit Mucks (Moje léto s Mukem, 2015) teprve před několika lety, ale byla okamžitě nominována na Německou cenu za literaturu pro mládež. Stefanie Höfler píše realistické knihy pro děti a mládež a věnuje se spíše „těžkým“ tématům. Mein Sommer mit Mucks je příběh o přátelství z letních prázdnin, ale také o temném tajemství, konkrétně o domácím násilí. Její román pro dospívající Tanz der Tiefseequalle (Tanec hlubinných medúz, 2017) je o obezitě a šikaně, ale také o solidaritě a odvaze. A rodinný příběh Der große schwarze Vogel (Velký černý pták, 2018) vypráví z pohledu syna o smrti matky a o vyčerpání otce. Také tyto dvě knihy získaly nominace. Stefanie Höfler je učitelka a z jejích textů je evidentní, jak blízko má ke svým hrdinům a ke své cílové skupině čtenářů. Zná pravidla hry a také propasti dětských světů, popisuje je bez voyeurismu i bez bagatelizace. Pro každou ze svých knih dokáže najít vhodnou formu vyprávění, pro každého protagonistu polohu šitou na míru. Ví, jak budovat napětí, používat ironii, a díky ní navodit lehkost navzdory obtížnosti tématu.

Podobně výmluvnou autorkou je Susan Kreller, která byla za svůj román pro mládež Schneeriese (Sněžný obr, 2014) o emocionálním chaosu adolescentů oceněna Německou cenou za literaturu pro mládež. V roce 2020 je opět jednou z nominovaných, tentokrát za knihu pro mládež Elektrische Fische (Elektrické ryby, 2019). Ta vypráví o Emmě a jejích sourozencích, kteří se po rozchodu rodičů přestěhovali z Dublinu do Meklenburska-Předního Pomořanska, do vlasti jejich matky: Irsko versus Německo, město versus provincie, domov versus cizí země. Porota o oceněné knize říká: „Poetický jazyk románu je poutavý a vtahuje čtenáře přímo do Emminy rozpolcenosti mezi dvěma zeměmi. Na samotném konci vyjde najevo, že domov je především pocit.“

Susan Kreller na knižním veletrhu ve Frankfurtu v roce 2019. Foto: Nele Steinborn

Co říká cílová skupina literatury pro děti a mládež?

 
V rámci Německé ceny za literaturu pro mládež funguje nezávislá porota z řad mládeže. Rozhoduje zcela autonomně, bez ohledu na rozhodnutí dospělých. Je zajímavé, že tato porota téměř nikdy nehlasuje pro knihy plné fantazie. Mladí porotci spíše favorizují knihy, které tematizují soudobé dějiny nebo společensko-politická témata. Jimi vybrané knihy se zabývají dobou národního socialismu (John Boyne, Johannes Herwig, Monica Hesse); tématy útěku a migrace (Kristina Aamand, Dirk Reinhart, Steve Tasane); diskriminací, rasismem, hnutím Black Lives Matter (Dashka Slater, Angie Thomas) nebo osobními krizemi způsobenými smrtí nebo duševní nemocí (Stefanie Höfler, Neal a Brendan Shusterman). Oblibu mají také dystopické knihy, jako jsou Dry (2019) od Neala a Jarroda Shustermana nebo Illuminae (2018) od Amie Kauffmannové a Jaye Kristoffa.

Vždy jde o hraniční zážitek, který vyvolává hlubokou emoci, vyzývá k osobní odvaze a nabízí silné postavy umožňující snadnou identifikaci. Cílem je motivovat mladé čtenáře, aby začali přemýšlet o svých vlastních činech.
 

Extremismus

 
Literatura pro mládež je zrcadlem sociálních vztahů, a tak i zde dochází k tematizaci rostoucího extremismu a pravicového radikalismu v Německu. Vítězem roku 2019 v kategorii literatury faktu se stala praktická příručka Extremismus (2018) od hamburské novinářky Anji Reumschüsselové. Kniha vychází z pečlivých rešerší, objasňuje klišé a představuje různé projevy extremismu na mnoha příkladech z politiky, náboženství a společnosti. Autorka obhajuje důležitost osvěty, vzdělání a přispívá zcela jednoznačně k upevňování demokratických hodnot.

Toto téma se objevuje i v próze, důkazem je vítěz ceny z roku 2018, kterým se stal autobiograficky laděný román Manji Präkelsové Als ich mit Hitler Schnapskirchen aß (Když jsem jedl s Hitlerem likérové pralinky, 2017). Prekelsová s dokumentární přesností vypráví o dospívání v NDR, předzvěstech změny a jejích důsledcích. Autorka představuje portrét generace žijící mimo velká města, která konec NDR nevnímá jako osvobození, ale spíše jako rozporuplnou společenskou událost. Především ale popisuje, jak se v někdejší venkovské idyle začínají rozšiřovat pravicové myšlenky, hněv a nenávist. Její román je tak až děsivě aktuální.
 

Stále je co objevovat…

 
I když byla v centru pozornosti původní německá tvorba, Německá cena za literaturu pro mládež vyznamenává i překlady z jiných jazyků. Literatury se totiž navzájem ovlivňují a inspirují a děti mají právo na knihy z celého světa.

Foto: www.bohmfranta.net

Ostatně 16. října získala Německou cenu za literaturu pro mládež kniha A jako Antarktida Davida Böhma (více o úspěchu knihy ZDE), která je zdrojem mnoha informací k danému tématu, je inovativní z hlediska designu a velmi aktuální z pohledu změny klimatu.
 
– Doris Breitmoser
 
 

2. Francie

 
Literatura pro děti a mládež odráží aktuální pedagogické trendy, zajímá se o společenská témata rezonující ve Francii či ve světě a zejména v oblasti knižní produkce pro nejmenší sleduje také nové trendy ve formátech knih.

Jedním z nejdůležitějších trendů v knižní produkci pro nejmenší je posun k formátům, které umožňují knížkou manipulovat. Jsou to knížky s odkrývacími okénky, rozevíracími obrázky či knížky používající různé reliéfní materiály. Tyto interaktivní knížky jsou však velmi náročné na výrobu a tisk, takže se nakladatelé často uchylují ke koedicím se zahraničními nakladateli. Podle zprávy SNE (Syndicat National de l’édition – Národní svaz nakladatelů) z roku 2019 cestou mezinárodní koedice vyjde až 80 procent z celkové produkce tohoto typu knih.

Přitom několik titulů tohoto typu zaznamenalo velkou komerční úspěšnost. Francouzské nezávislé nakladatelství Les Grandes Personnes se zaměřuje produkcí hlavně na tento typ knih a například jejich album Prendre et donner (Vezmi a dej) od Lucie Félixové, které poprvé vyšlo v roce 2014, už má třetí dotisk, prodalo se ho na 23 tisíc výtisků a je i nadále v prodeji.

Lucie Félixová. Foto: https://mdo.oise.fr/

V sérii těchto dlouhodobě úspěšných titulů od nezávislých nakladatelů je také třeba zmínit rozkládací knížku Océano od Anouck Boisrobertové a Louise Rigaude vydanou v nakladatelství Hélium. Kniha poprvé vyšla v roce 2013, jen ve Francii se jí prodalo na 35 tisíc kusů a do dnešní doby se v rámci koedice vydala v 7 dalších zemích a po světě se jí prodalo na 200 tisíc výtisků.

V této oblasti si nezávislá nakladatelství vydobyla výsostné postavení a v této oblasti jim klasičtí nakladatelé mohou už jen obtížně konkurovat.

Co se týče ilustrací v knihách zaměřených na děti a mládež, panuje ve Francii velká diverzita. Od milých, řemeslně skvěle zpracovaných líbivých ilustrací Marion Billetové či bestsellerového Marca Boutavanta, až po nové trendy v ilustraci, patrné spíš u nezávislých nakladatelů, jako jsou třeba nakladatelé Mémo či Magnani, kteří považují ilustrátory za umělce se vším všudy.

V případě, že se velcí nakladatelé jako Gallimard nebo Grund rozhodnou vydat jiné než klasické knihy, zaměřují se na formáty, které nejsou tak technicky náročné na výrobu, ale zahrnují spíš použití technologií, jako jsou zvukové knížky, se kterými dítě může manipulovat samo.

Ovšem obecně zůstávají u knih pro nejmenší základní témata pro oba typy nakladatelů neměnná: barvy, tvary, zvířata, emoce či dopravní prostředky.

Produkce knih pro nejmenší tvoří téměř 50 procent celkové knižní produkce pro děti a mládež.

Dalším důležitým aspektem je sezónnost vydávání některých typů knih, zejména u velkých nakladatelství: začátek školního roku, prázdniny, nástup do mateřské školy, ve kterých tu či onu událost zažívá tatáž postava, se kterou se děti mohou lehce ztotožnit.

Aktuální témata jsou také přítomna v řebříčku nejprodávanějších titulů i podle magazínu pro knihkupce, knihovníky a nakladatele Livre hebdo – i ty nejaktuálnější, jako jsou třeba ochranná opatření související s aktuální pandemií koronaviru.

V návaznosti na epidemii Covidu-19 letos raketově vzrostly prodeje školních učebnic, pracovních sešitů či sešitů s aktivitami. Zájem ze strany rodičů byl tak enormní, že kromě obvyklých velkých knihkupectví se tyto produkty začaly prodávat i v menších nezávislých knihkupectvích.

Co se týče knižní produkce alb pro větší děti a vzdělávacích titulů: jejich formát zůstává neměnný, ale témata se mění v závislosti na jejich společenské a politické aktuálnosti: je v nich řeč o imigraci, smíšených manželstvích, rodičovství gayů a leseb či založení nové rodiny po rozvodu rodičů. Palčivě aktuálními se opět stávají ekologie nebo recyklace, témata, která se poprvé v knihách pro děti a mládež objevila v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Je nutné zdůraznit, že ať už se jedná o alba pro děti, vzdělávací knihy či tituly pro větší děti, je v nich patrný jednoznačný důraz na odraz multikulturní stránky francouzské společnosti: hrdiny jsou v nich lidi různé rasy a kultury. Podobně se snaží nově tituly představovat i různé typy možných handicapů, se kterými se děti můžou v reálném životě potkat.

V literatuře pro děti a mládež se objevují také nová témata odrážející společenskou debatu, které pak někdy určují celou nakladatelskou strategii toho či onoho nakladatele: touto cestou se například vydalo nakladatelství La ville qui brûle, jež se zaměřilo na témata genderu a sexismu a jsou velmi úspěšní s tituly, jako jsou La ligue des Super Féministes (Liga superfeministek), Mon Super cahier anti-sexiste (Můj super sešit proti sexismu). Vysokou prodejnost ve Francii i v zahraničí zaznamenala i kniha v podobném duchu Příběhy před spaním pro malé rebelky z nakladatelství Les Arènes.

Ale ve velkých knihkupeckých řetězcích i v menších nezávislých knihkupectvích předvládá v nabídce produkce velkých nakladatelů, jako jsou Gallimard, Flammarion nebo Albin Michel. Malým nezávislým nakladatelům tak nezbývá nic jiného než se snažit odlišit pojetím knihy jako objektu, kvalitou a originalitou ilustrací nebo zajímavými tématy. Což je úkolem nelehkým, protože převládající tendence je produkovat knihy nekonfliktní a v pozitivním duchu.

Je zajímavé, že v oblasti nákupu autorských práv literatury pro děti a mládež se situace příliš nemění. Podstatnou část, skoro 60 procent přeložených titulů, tvoří ve Francii romány, ale z celkově 18 477 vydaných knižních titulů zařazených v kategorii pro děti a mládež představují samotné překlady pouze 1 888 titulů, což je přibližně 10 procent z celkové knižní produkce. A v celkovém přehledu přeložených knižních titulů představuje literatura pro děti a mládež pouhých 13 procent. Drtivá většina z nich – 1 462, jsou přeloženy z angličtiny (77 procent), 74 z italštiny, 70 z japonštiny, 61 ze španělštiny a 58 z němčiny (údaje ze zprávy o stavu knižního trhu v roce 2019 vydané SNE).

V letech 2017 a 2018 se meziročně prodalo na 73 000 titulů z více než 600 nakladatelství (údaje z Observatoire de la librairie, 2019). Je však zajímavé si všimnout, že některé klíčové tituly se prodávají všem trendům navzdory. Tak je tomu třeba i v případě alba pro děti Trois brigands (Tři loupežníci) z roku 1961 od ilustrátora Tomi Ungerera. Tento titul dodnes figuruje v žebříčku 200 nejprodávanějších titulů pro děti a mládež. A je to přesně ten typ umělecky nekompromisní knihy, kterou by se dnes málokterý francouzský nakladatel odvážil vydat.
 
– Delphine Beccaria