A tahle knížka z roku 2014 má být příběhem jejím i jejích hrdinů. Má cca 380 stránek. Jenže povídání o filmu končí už po osmdesáti. Bylo tedy zapotřebí vymyslet, čím by se dala naplnit uvedená kvóta. Další část je proto věnovaná rozhovorům se zainteresovanými herci, herečkami a tvůrci. Kromě režiséra Václava Vorlíčka, Libuše Šafránkové a Pavla Trávníčka vyzpovídali autoři i některé ostatní aktéry a aktérky, včetně Rolfa Hoppeho, Dany Hlaváčové, Jiřího Krytináře, Ilony Jirotkové nebo Vítězslava Jandáka. Pokládali bohužel vesměs nezajímavé, nevhodné (pro Jiřího Krytináře: „Vaše manželka je malinká, nebo normální?“), bulvární i jinde v pohodě dohledatelné (týkající se např. počtu natočených filmů) otázky. Takže přestože se snažili, pořád by to na uvedený počet stran nestačilo.

Takže se dočkáme profilů herců, včetně Karin Lesch (královna), Caroly Braunbock (macecha), Jana Libíčka, Vladimíra Menšíka, Miloše Vavrušky či Míly Myslíkové. Dojde také na dabéry a dabérky – Petra Svojtku, Otto Šimánka, Vlastu Fialovou (zaměněnou za Květu Fialovou!!!), … A samozřejmě také na tvůrce, tudíž vedle kameramana Josefa Illíka nechybí autorka knižní předlohy Božena Němcová, scenárista František Pavlíček (v titulkách za něj zaskočila kolegyně Bohumila Zelenková – matka Petra Zelenky), jehož životní příběh by vydal na samostatný film. Zahrnuty jsou rovněž dirigent Štěpán Koníček, skladatel Karel Svoboda, textaři bratři Štaidlové. A to by bylo, aby zůstal vynechán Karel Gott!

Pořád to však není dostatečné, a tak natrefíme na rubričku Stalo se v letech 1972 a 1973, ve které se píše o tuzemských i světových zajímavostech nebo o narození významných osobností napříč obory a odvětvími. Sabina Laurinová, Markéta Hrubešová, Žaneta Fuchsová, … Z hokejistů bude zmíněn Jaromír Jágr, z fotbalistů Karel Poborský, avšak Pavel Nedvěd trestuhodně chybí (zřejmě jeho jméno česká wikipedie nenabídla). Hlavně, že Vendula Svobodová svoje místečko zajištěné má a je trochu překvapení, že o ní autoři ještě nevydali samostatnou monografii. Nicméně to vlastně není podstatné, jelikož o tohle přece v knize o kultovním filmu Tři oříšky pro Popelku nejde! Pak zbývá už jenom skromnější sekce Perličky a zajímavosti, kde se přeci jen dozvíme o méně známých věcech.

 










 

A ve finále přijde potvrzení toho, co během čtení napadne jistě mnohé čtenáře. Autoři totiž ve značné míře čerpají inspiraci z deníků Blesk, Šíp a Aha! To je trochu jako kdyby chtěl někdo napsat objektivní knihu o křesťanství, a přitom se na nejrůznější věci o něm vyptával jenom muslimů. Stejnou strategii zvolil (tady spoluautor) Miroslav Gracík i v profilových publikacích Hvězdy stříbrného plátna a Osudy hvězd stříbrného plátna. Ještě jedna připomínka k samotnému konceptu této knihy – obsahuje vedle černobílých i barevné fotky, jenže většinou jde o různé plakáty a titulní stránky časopisů, včetně Sedmičky, který využívá opakovaně.

Opakování si vůbec užijeme víc než dost. Protože informace v povídání, v profilech i v rozhovorech se mnohdy shodují. A přestože jsme o některých četli už třikrát, nabízejí je autoři (s Gracíkem spolupracoval Václav Nekvapil) téměř senzačně znovu. To platí například o těhotenství Dany Hlaváčové. Někdy to bez opakovaček nejde, avšak tady to ve větší míře šlo. No, pojďme raději na samotný úvod, kde se dočteme o různých zpracováních Popelčina příběhu (včetně tohoto nebo tohoto), který se ve zvukových verzích často od Boženina liší. Nebude zatajeno, proč se nakonec natáčelo v zimě a jaké nesnáze tohle rozhodnutí přineslo. Stejně tak se dozvíme, kdo měl režírovat a kdo ztvárnit titulní hrdinku. A ke všemu: Jak tento počin souvisí s německými sladkostmi?

To už malinko sklouzáváme do bulváru, přičemž autoři pochopitelně nemůžou vynechat rozmíšku mezi Václavem Vorlíčkem a Libuší Šafránkovou, což je třeba brát s rezervou. Nelze se však zbavit dojmu (jak ostatně vyplývá i z rozhovoru), že oblíbená herečka se od této slavné pohádky spíše distancuje. Na to má plné právo, přestože jí výrazně pomohla v úspěšné kariéře. Leonardo DiCaprio taky není příliš sdílný, když dojde na Titanic. K rozhovoru s Václavem Vorlíčkem můžeme doplnit, že ledacos se dočteme už v monografii Pane, vy jste režisér! Nadstavba spočívá v tom, že se v 80. letech setkal s „falešným vrchním“, resp. že se stalo, že se za něj kdosi vydával. Podobně nepříjemnou zkušenost měl třeba Stanley Kubrick a vypráví o ní snímek Říkejte mi Kubrick.

 










 

Není nezajímavé, že kupříkladu ten důvod zimního natáčení si každý vybavuje jinak. Všichni se ovšem shodují ohledně stavu Vladimíra Menšíka, jenž přesto dokázal bavit společnost. Zároveň by bylo hezké pokládat pouze ty otázky, na jaké budou dotázaní znát odpovědi. A ještě hezčí by bylo zvolit jiné dvě oblíbené otázky, než „Jaký byl váš honorář?“ a „Chlastalo se po večerech při natáčení v Německu?“. Profil Libuše Šafránkové je z větší části spíše osobním profilem Nadi Urbánkové, která dříve chodila s Josefem Abrhámem. A tak se zase dostáváme k bulváru. A když se nečerpá z bulváru, čerpá se z televizních pořadů typu Po stopách hvězd, Příběhy slavných, … Nic proti tomu, ale můžeme si je přece přehrát, takže není nutno z nich citovat obsáhlejší pasáže.

Naštěstí kniha obsahuje i pozoruhodnosti, které jsou mnohem více k tématu. Ať už se týkají Vítězslava Jandáka, Vlasty Fialové (byť tedy v souvislosti mylně uváděné), Jarky Adamové nebo právě Františka Pavlíčka. Během povídání se na těch prvních 80 stránkách objevují taky přínosnější fakta, než kupříkladu ten, že když měl být v záběru sníh, ale ve skutečnosti žádný nebyl, tak se holt musel použít umělý. Kniha Tři oříšky pro Popelku rozhodně není takovou, jakou by si rovnoměrně užili jak diváci a divačky, tak ti, kdož mají s natáčením filmů bohaté zkušenosti. S postupným čtením jde kvalita dolů, ale na druhou stranu to mohlo dopadnout ještě o dost rozpačitěji. Například kdy se na dalších padesáti stránkách vyskytovala ucelená historie knihkupectví a tisknutí knížek. A taky je dobré, že tahle kniha přes ty nedostatky oblíbenost pohádky Tři oříšky pro Popelku určitě neohrozí.

FOTO: knihydobrovsky.cz, fdb.cz