Jedním z nových vlastních zdrojů by měl být mechanismus pro uhlíkové vyrovnávání na hranicích EU. Jeho cílem má být posílení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v členských státech a rozšíření klimatických standardů mimo Unii. Parametry nového mechanismu zatím nejsou známy, už nyní ale kolem něho vyvstávají kontroverze.
EU se stala v průběhu posledních let světovým lídrem v ochraně klimatu. Sama však na boj proti globálnímu oteplování nestačí. Řada států se kvůli ekonomickým dopadům zatím přijetí ambiciózních klimatických cílů a pravidel brání.
EU chce přimět své globální partnery k činnosti tím, že hodlá do tří let zavést na svých vnějších hranicích tzv. uhlíkové clo, respektive mechanismus pro vyrovnávání uhlíku. Ten by při importu do zemí EU zohlednil uhlíkovou stopu dovážených výrobků. Zároveň by se stal jedním z nových příspěvků do rozpočtu EU.
Smyslem uhlíkového cla má být zabránění tzv. úniku uhlíku (carbon leakage). K tomu může dojít v případě, že firmy přesunout kvůli přísnějším environmentálním regulacím svou výrobu mimo Unii do zemí s méně regulovanými emisními povinnostmi. Kvůli dovozu svých produktů zpět do Unie však následně vyprodukují mnohem více emisí.
Uhlíkové clo vs. systém ETS
Dosud byl problém „úniku uhlíku“ řešen pod unijním systémem pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), v rámci něhož dostávají některé sektory volné povolenky pro vypouštění emisí do ovzduší. Zbytek se pak draží nebo prodává na sekundárním trhu. Jedná se tak o hlavní motivátor pro snižování emisí skleníkových plynů v rámci EU.
Systém bezplatného přidělování emisních povolenek by měl být podle průmyslníků zachován i po zavedení uhlíkového cla. Myslí si to například lobby skupina BusinessEurope, Hospodářská komora ČR nebo zástupci slovenského průmyslu a klimatických nevládních organizací.
„Zásadní revize právních předpisů o ETS by vytvořila enormní investiční nejistotu a vedla k další konkurenční nevýhodě pro evropský průmysl, tj. přesně k situaci proti které má uhlíkové vyrovnání působit,“ vysvětlila redakci Lenka Janáková, tajemnice Energetické sekce a Sekce životního prostředí Hospodářské komory.
Podle místopředsedy Evropské komise Valdise Dombrovskise však zachování volného přidělování emisních povolenek při zavedení uhlíkového cla nedává smysl.
„Nemůžeme dospět k situaci, v níž dáme našim firmám volné povolenky a fakticky jim tak umožníme znečišťování, a pak uvalíme cla na import těch samých produktů kvůli tomu, že znečištují,“ citoval komisaře EURACTIV.com. Jedním z návrhů je tak nasměrovat volné povolenky do nového mechanismu.
Komise se chystá systém ETS přezkoumat na jaře příštího roku a rozhodnout o jeho rozšíření na další oblasti, zejména leteckou a námořní dopravu.
Jednou z variant je také jeho aplikace na import některých produktů, u nichž je vysoké riziko úniku uhlíku. V červnu příštího roku unijní exekutiva rovněž hodlá navrhnout nový vlastní zdroj založený právě na systému ETS.
Systém ETS se totiž ukazuje být mnohem efektivnější volbou než uhlíkové clo. Ukázala to analýza Andráse Mezősiho, Zsuzsanny Patóvé a Lászla Szabóa. Podle ní systém ETS zajistí větší redukci emisí, větší integraci partnerských mimounijních zemí do jednotného trhu a více výnosů.
Přiložený #factsheet shrnuje důvody vzniku tzv. uhlíkového cla (#CBAM), klíčová očekávání na něj kladená i hlavní problémy a otázky, které vyvstávají při jeho vymýšlení. Věříme, že bude sloužit jako praktické informační vodítko. PDF verze: https://t.co/TYyHCS6XwT #klimatym #klima pic.twitter.com/I361SPDbYS
— AMO (@AMO_cz) November 3, 2020
Výhoda pro domácí průmysl, obava ze zahraničí
Zatím není zcela jasné, jak by mohl nový mechanismus fungovat. Otázkou zůstává, na základě jakých kritérií se bude vypočítávat clo, zda by mělo zohledňovat přímé, tedy ty bezprostředně uvolněné, nebo nepřímé emise, které se uvolňují během celého životního cyklu daného výrobku včetně jeho přepravy.
Uvažuje se také nad tím, zda by měl mít nový systém podobu cla, spotřební daně, DPH nebo jinou formu poplatku či mechanismu.
Po uspořádání veřejné konzultace, která skončila teprve na konci října, bude Evropská komise teprve ladit detaily nového systému. Už nyní se však návrh setkává s kritikou, která nesouvisí pouze se systémem ETS.
Svaz průmyslu a dopravy ČR sice diskusi o clu vítá, kvůli dosud nejasným parametrům mechanismu i potenciálnímu růstu zdanění a další zátěže firem se však obává negativního dopadu na konkurenceschopnost evropského průmyslu.
Zavedení mechanismu pro vyrovnávání uhlíku na hranicích by ale naopak mělo konkurenceschopnost a také zaměstnanost evropském trhu posílit. Alespoň tak je prezentována myšlenka nového mechanismu ze strany Unie. Uvalení cla totiž zabrání toku levných produktů ze zemí s menšími klimatickými závazky, které jen těžko mohou soupeřit s jejich unijními protějšky dodržujícími přísné environmentální standardy EU.
Někteří čeští ekonomové i odborníci na evropskou energetiku se zase bojí po zavedení uhlíkového cla eskalace světové obchodní války, odvetných opatření mimounijních hráčů a zvýšení cen konečných produktů. Tyto obavy sdílí i Čína nebo Rusko.
Experti proto radí namísto zavádění uhlíkového cla raději investovat do nových technologií a výzkumu, které by pomohly snižovat emise. Doporučují také posílit mezinárodní vyjednávání o společném postupu proti globálnímu oteplování, a donutit tím dovozce ke snižování emisí CO2. Ve všech těchto případech by ale mohl pomoci právě mechanismus pro uhlíkové vyrovnávání, který by akceleroval investice do nových inovací a povzbudil globální diskusi o klimatických změnách.
„Z hlediska ochrany konkurenceschopnosti evropského hospodářství by EU měla usilovat o to, aby co nejvíce zemí mělo systémy ke snižování emisí,“ zdůraznila Janáková z Hospodářské komory.
Obava vyvstává také z nekompatibility s pravidly WTO a dalších mezinárodních závazků EU. Zavedení uhlíkového cla by totiž mohlo zvýhodnit evropské firmy proti mimoevropské konkurenci. Problém by také mohl nastat, pokud EU zavede diferencovaný přístup k různým mimoevropským zemím, například vstřícnější politiku vůči méně rozvinutým státům.
Komise ve svém pracovním programu na příští rok nicméně tvrdí, že mechanismus „zajistí rovné podmínky příznivé pro obchod způsobem slučitelným s pravidly WTO“.
Nový zdroj unijního rozpočtu
Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích coby jeden z nových vlastních zdrojů unijního rozpočtu, by mohl podle factsheetu Evropské komise každý rok přinést do unijní kasy 5 až 14 miliard eur. Záleží však na tom, jak bude mechanismus vypadat. Finance pak mají být využity na financování víceletého rozpočtu EU a fondu obnovy.
Konkrétně by podle Janákové z Hospodářské komory měly výnosy z uhlíkového cla směřovat právě na podporu výzkumu a vývoje technologií, které snižují emise CO2, a také na transformaci uhlíkově náročných regionů a sektorů.
Dle představy Svazu průmyslu a dopravy ČR by finance vybrané z nového mechanismu měly plynout spíše na podporu exportu než do rozpočtu EU.
Nic nového pod sluncem
Uhlíkové clo rozhodně není na evropském stole nové téma. Poprvé s ním přišel již v roce 2007 francouzský prezident Jacques Chirac. Jeho odkaz pak prosazovali jeho následovníci. Před 10 lety se však sama Evropská komise zavedení uhlíkového cla bránila.
To se změnilo s loňským nástupem nové předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové, která zavedení uhlíkového cla zmínila ve svém úvodním projevu z července 2019 na půdě Evropského parlamentu coby součást své zelené strategie European Green Deal. A neopomněla tuto iniciativu připomenout ani ve svém letošním projevu o stavu Unie z poloviny září.
Návrh by měl být představen ve druhém čtvrtletí příštího roku, zřejmě v červnu 2021. Půjde-li vše podle plánu, mechanismus by mohl fungovat od počátku roku 2023.
Clo by se podle předběžných plánů mělo nejprve vztahovat na elektroenergetiku a energeticky náročné průmyslové sektory, jako je ocelářský průmysl, výroba cementu, chemikálie, hnojiva či výroba hliníku. Naopak na potravinářské a zemědělské výrobky by se clo aplikovat nemělo. Ty by podle českých výzkumníků, Kateřiny Davidové z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM a Jana Kováře z Ústavu mezinárodních vztahů, měly být regulovány jinými nástroji, jako například environmentálními standardy.