Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Okruh favoritů před Tour de France 2018 byl velice nejistý. Nejnižší kurzy se sice vypisovaly na obhájce triumfu Chrise Frooma, ten měl však za sebou vítězné Giro d’Italia a bylo nejisté, jak se dokáže vypořádat s druhou Grand Tour v řadě. Stejný problém měl Tom Dumoulin, který po 2. místě z Gira přijel na Tour de France bez jasného cíle. Mezi dalšími favority pak byl jmenován 3. muž předchozího ročníku Romain Bardet či Mikel Landa, který na něj ze čtvrtého místa o rok dříve ztratil pouhou sekundu. Po přestupu z týmu Sky do Movistaru měl být navíc lídrem týmu společně s Nairem Quintanou a Alejandrem Valverdem. Počítat se muselo s Vincenzem Nibalim či věčným smolařem Richiem Portem. Ve výčtu favoritů nechyběli Adam Yates, druhý muž z předchozího roku Rigoberto Urán, Dan Martin a konečně dvojice týmu LottoNL-Jumbo Primož Roglič a Steven Kruijswijk.
Ještě tu však bylo jedno jméno – Geraint Thomas. Brit sice vyhrál krátce před Tour de France poměrně jasně Critérium du Dauphiné a britské mistrovství, ale visel nad ním otazník. Zaprvé lídrem týmu měl být Froome, ačkoliv Thomas prohlašoval, že oba mají před závodem stejnou pozici a teprve se uvidí, kdo bude mit více sil. Zadruhé, jen málokdo věřil tomu, že Thomas zvládne závod bez jakéhokoliv problému. Podobně jako Richie Porte byl tím smolařem, kterému se vždy něco přihodí. Na Giro předchozí rok přijel jako velký favorit, ale spadl po smolném pádu způsobeném motorkou, načež odstoupil. Dal se dohromady a odjel na Tour de France, kterou však rovněž musel opustit z druhého místa po pádu, ve kterém si zlomil klíční kost. Vždyť i na svém vítězném Critériu du Dauphiné se v závěrečné časovce poroučel k zemi, avšak v tu chvíli měl takový náskok, že to na jeho vítězství nic nezměnilo. Stejný scénář mnozí očekávali i tentokrát.
Tour de France 2018 odstartovala v departmentu Vendée rovinatou etapou. Kvůli defektu v závěru ztratil 1 minutu a 12 sekund Nairo Quintana. Časové ztrátě se nevyhnul ani Chris Froome, který v závěru vyjel ze silnice a spadl. Stejný osud potkal i Adama Yatese a Richieho Porta, kteří společně s Froomem zaostali o 51 sekund za vítězem dne Fernando Gaviriou.
Ve třetí etapě se jela týmová časovka, kterou vyhráli jezdci týmu BMC o čtyři sekundy před týmem Sky. Do žlutého trikotu se oblékl Greg Van Avermaet. Z celkových favoritů si vedli nejlépe Geraint Thomas, který ze třetího místa ztrácel pouhé tři sekundy, a Tom Dumoulin se ztrátou 11 sekund. Oba zatím proplouvali závodem bez chybičky, zatímco ztráta ostatních favoritů byla již po třetí etapě poměrně velká.
V šesté etapě se na vrcholu Mûr de Bretagne radoval Dan Martin. Celkové pořadí doznalo jen minimálních změn. Velkým strašákem však byla etapa devátá. Po třech letech se na francouzskou Grand Tour vrátily kostky. Dlážděných sektorů bylo v roce 2018 na trase více než v roce 2015. Často se tak připomínala propršená etapa z roku 2014, která měla zásadní vliv na celkové pořadí.
Ještě, než se však přijelo na první sektor pavés, přišla důležitá zpráva. Richie Porte se přimotal do hromadného pádu a stejně jako předchozí rok do cíle nedojel. Velký favorit byl ze hry o výhru a opět potvrdil svou nálepku smolaře.
Vpředu se mezitím začala etapa měnit v chaos. Pád znamenal velkou ztrátu pro Rigoberta Urána. Bylo jasné, že bude těžké se vrátit do hry o výhru, zvláště když Kolumbijcova forma nebyla tak dobrá jako předchozí rok, kdy si dojel pro druhé místo.
Na zemi skončil i Chris Froome, ale nijak tvrdě, rychle se vrátil na kolo a za chvíli byli zpět v čelní skupině. Podobně situaci zachránil i Jakob Fuglsang. Větší problémy měli Mikel Landa, který nepříjemně spadl, a Romain Bardet, kterého zdržely defekty. V jednu chvíli se jejich ztráta šplhala přes minutu, nakonec ji však dokázali limitovat.
V tomto zmatku se nejlépe zorientovala trojice závodníků – Yves Lampaert, John Degenkolb a žlutý muž Greg Van Avermaet. Degenkolb si nakonec připsal výhru v etapě, svou první na Tour. Definitivně se tak vrátil po svém vážném pádu v roce 2016, kdy takřka přišel o ukazováček. Greg Van Avermaet znovu navýšil náskok ve žlutém dresu.
Po volném dnu přišla první horská zkouška. Radoval se Julian Alaphilippe z úniku, jehož součástí byl i Greg Van Avermaet, který o jeden den dokázal prodloužit svůj pobyt na čele celkové klasifikace. Finišovalo se ve sjezdu, a tak se mezi celkovými favority rozdíly neudělaly.
Podobný scénář se však nečekal další den. První opravdová alpská zkouška přes dvě stoupání nejvyšší kategorie HC, jedno stoupání druhé kategorie a vše mělo zakončit nepříliš známé stoupání první kategorie La Rosière. Ještě před jeho začátkem však vyrazil Tom Dumoulin. Ten dojel denní únik a tato skupina jako první začala zdolávat cílové stoupání.
Ostré tempo za nimi rozjela sestava Sky. Postupně likvidovala jednoho favorita za druhým a poté to přišlo – 5 kilometrů před cílem vyrazil Geraint Thomas. Nairo Quintana, Mikel Landa, Romain Bardet, Dan Martin, Primož Roglič, Steven Kruijswijk a Vincenzo Nibali se začali dívat s čím přijde Froome. Jenže Brit jen svěsil nohy a ostatním naznačil – nikam nepojedu. Geraint Thomas si tak dokázal budovat rychle náskok a zanedlouho dojel do skupiny Toma Dumoulina. Přihlížet tomu již nemohl Dan Martin a vyrazil. Na něj zareagoval jen Chris Froome. Ostatní favorité se po sobě opět začali ohlížet. Froome se zanedlouho zbavil i Martina a sám se začal přibližovat ke svému týmovému kolegovi. Thomas však nečekal. Ještě před tím, než se Froome dotáhl, nastoupil sám. Důvod byl jednoduchý. Vpředu totiž stále jel poslední přeživší denního úniku Mikel Nieve a Thomas vycítil možnost dojet ho a vyhrát etapu. To se mu skutečně v posledních metrech povedlo a dojel si pro vítězství v etapě i pro žlutý dres. Froome se mezitím přidal k Dumoulinovi. Dumoulin nakonec přivedl skupinu do cíle se ztrátou 20 sekund. Dalších 40 sekund pak ztratili ostatní favorité. Po prvním horském dojezdu tak vedl Thomas, druhý byl Froome se ztrátou jedné minuty a 25 sekund, třetí Dumoulin pak ztrácel dalších 19 sekund.
Jenže hned další den přišla ještě náročnější etapa. Peloton čekala hned tři ikonická stoupání – Col de la Madeleine, Col de la Croix de Fer a cíl byl umístěn na vrcholu legendárního Alpe d’Huez. Do etapy již nenastoupil Rigoberto Urán, který se nedokázal zotavit z pádu v etapě do Roubaix.
Do útoku vyrazilo ten den LottoNL-Jumbo. Konkrétně Steven Kruijswijk, který zaútočil již na Col de la Madeleine, když se přidal k dennímu úniku. Na Col de la Croix de Fer vyrazil osamoceně a jako první překonal jeho vrchol. Za ním udával tempo tým Sky, ale Kruijswijk jim ujížděl a s více než čtyřminutovým náskokem byl ve virtuálním vedení celého závodu. V cestě mu však ještě stálo Alpe d’Huez. Tým Sky poprvé vytasil svou novou velkou zbraň – Egana Bernala. Ten od úvodních kilometrů Alpe d‘Huez jel vysoké tempo a přibližoval se tak Kruijswijkovi. Hrdinský výkon nizozemského závodníka nakonec nevyšel, když byl dojet 4 kilometry před cílem.
Netrvalo dlouho a vyrazil Chris Froome. Na tento nástup se pokusil zareagovat Vincenzo Nibali, jenže řídítky zavadil o jednu z tašek diváka a skončil na zemi. S bolestnou grimasou chvíli ležel, poté se i za pomoci diváků vrátil do sedla a vydal se stíhat skupinu favoritů. Vpředu si mezitím vypracoval malý náskok Froome. Stíhal ho Dumoulin, který si jel své tempo a postupně se dokázal k Froomovi dotáhnout. S ním přijel i Thomas, Landa a Bardet. Geraint Thomas začal udávat tempo. Ukázal tak, že tým Sky stále více věřil Froomovi, přestože Thomas jel ve žlutém trikotu. Jenže s blížícím se cílem začala skupina taktizovat. Toho dokázal využít Nibali a Roglič. Tato dvojice se dokázala rychle přibližovat, ale navázat opět kontakt, se jim nepovedlo. Rozhodlo se ve spurtu čelní pětice. Velice rychlý byl Geraint Thomas, který v závěru nenašel konkurenci a ve žlutém trikotu vyhrál na vrcholu Alpe d’Huez. Jednalo se o druhé vítězství po horském dojezdu ve dvou dnech. Dvě horské etapy ve dvou dnech vyhrál naposledy Lance Armstrong v roce 2004. Jedno z toho však byla horská časovka, navíc oficiálním vítězem těchto etap Armstrong již po vyškrtnutí není. Poslední, komu se podařilo vyhrát dvě klasické horské etapy ve dvou dnech byl Tony Rominger v roce 1993.
Zpět do roku 2018. Geraint Thomas svou výhrou navýšil náskok na čele celkového pořadí již na 1 minutu a 39 sekund. Tolik ztrácel Chris Froome, třetí Dumoulin pak dalších 11 sekund.
Do další etapy již nenastoupil Vincenzo Nibali. Etapu sice dokončil se ztrátou pouhých 13 sekund, ale vyšetření ukázalo, že z pádu si odnesl zlomený obratel.
Zbytek druhého týdne znamenal spíše klidnější dny pro celkové favority.
Hodně netradiční byla etapa 16. Asi 30 kilometrů od startu přerušili závod místní protestující farmáři. Ti byli nespokojení se změnami v členění a klasifikaci zemědělské půdy, a tak na silnici navezli balíky slámy. Policie proti nim zasáhla pepřovým sprejem, který však poznamenal i závodníky. Ti si museli proplachovat oči vodou a závod tak byl na okamžik přerušen.
Po obnovení závodu se do úniku vydal Philippe Gilbert. Ten jako přejel vrchol Portet-d’Aspet a vydal se do sjezdu. Jenže jednu ze zatáček špatně odhadl, narazil do zídky vedle silnice a po hlavě spadl do srázu. Všem zatrnulo. Pád vypadal děsivě, navíc ve stejném sjezdu tu po pádu během Tour de France 1995 zemřel olympijský vítěz Fabio Casartelli.
Gilbert k radosti všech za pomoci organizátorů vylezl zpět na silnici, do kamery naznačil, že je v pořádku a vydal se zpět do závodu. Zbývalo 60 kilometrů, které nakonec Gilbert dokončil. Teprve vyšetření po etapě odhalilo zlomenou čéšku. Gilbert sice odstoupil, ale to jeho příběh se stal z jedním největších příběhů ročníku.
Svou druhou etapu nakonec vyhrál Julian Alaphilippe.
O celkovém vítězi se mělo rozhodnout v Pyrenejích. 17. etapa přinesla tvrdý test se závěrem na Col du Portet. Do té doby velké zklamání Nairo Quintana byl ve vysoké nadmořské výšce jako znovuzrozený. Na posledním stoupání nastoupil a dojel si pro etapové prvenství.
Do útoku se pustil také Tom Dumoulin. Okamžitě zareagoval Thomas, Roglič i Kruijswijk. Ztrácet však začal Froome. K němu se stáhl Egan Bernal. Na Britovi se začala čím dál tím více projevovat únava Gira. Thomas nakonec bez sebemenších problémů udržel vedení a jasně se tak postavil do pozice lídra týmu Sky. Froome klesl na třetí místo, navíc dotírat na něj začal Primož Roglič.
V 19. etapě se jela část tzv. Pyrenejského okruhu smrti. Na peloton čekal Col d’Aspin, Col du Tourmalet a Col d’Aubisque. Právě na Col d’Aubisque znovu vyrazil Dumoulin. Froome byl opět v problémech. Jenže z vrcholu vedl do cíle ještě sjezd. Brit trochu zariskoval a dokázal se vrátit.
Své sjezdařské kvality ukázal Primož Roglič. Ten ve sjezdu zrychlil a všem se vzdálil. Do cíle ho již nikdo nedostihl a Slovinec zvítězil v etapě. Devatenáct sekund za ním přijel Geraint Thomas. Ten předvedl další suverénní jízdu.
Ještě však zbývala časovka. Mezi Thomasem a Dumoulinem byly dvě minuty a pět sekund, což bylo pro Dumoulina až příliš. Zajímavý však měl být souboj o třetí místo. Roglič se díky svému vítězství posunul před Chrise Frooma, který na něj ztrácel pouhých 13 sekund. O tom, kdo doplní Thomase a Dumoulina následující den v Paříži na pódium mělo rozhodnout 31 kilometrů mezi Saint-Pée-sur-Nivelle a Espelette. Jasným favoritem byl Roglič. Ten měl v posledním týdnu podstatně více sil a Frooma měl porazit. Jenže Brit ještě nebyl ze hry. Již od úvodních kilometrů na Rogliče získával. Slovinec měl očividně trochu horší den a rychle byl virtuálně mimo pódium.
Po prvním mezičase bylo jasné, že o vítězství v etapě se rozhodne mezi Froomem, Dumoulinem a Thomasem. Poslednímu jmenovanému v jedné ze zatáček podklouzlo zadní kolo, ale rychle zareagoval a udržel se na kole. Rozhodl se tak zpomalit. Vyhrál dvě etapy a stane se vítězem Tour de France, tak proč riskovat?
Froome stanovil v cíli průběžně nejrychlejší čas. Bylo jasné, že se vrátí na pódium, ale ještě se mělo rozhodnout o etapovém vítězi. Tom Dumoulin jel od začátku podobně rychle jako Froome. Když projel cílem, časomíra ukázala druhý nejrychlejší čas. Jenže časomíra se mýlila. Dumoulinův čas byl reálně o něco rychlejší, než ukazovaly televizní obrazovky. Vítěz etapy tak dlouho nebyl znám, Dumoulin i Froome čekali na výsledky společně. Opravený čas nakonec znamenal to, že etapu vyhrál Dumoulin o necelou sekundu před Froomem. Froome podal svému soupeři ruku. Dlouho se mluvilo o souboji těchto dvou. Dočkali jsme se ho na Giru, kde byl silnější Froome, dočkali jsme se ho i na Tour, zde byl zase silnější Dumoulin. Jenže na francouzské Grand Tour se oba museli sklonit před Geraintem Thomasem. I ten zajel výbornou časovku, když ztratil pouhých 14 sekund. O vítězství v etapě mu však nešlo. S rukama nad hlavou projel cílem a bylo to jasné – vyhraje Tour de France.
Poslední etapa do Paříže již nic pochopitelně nezměnila. Závěrečný spurt ovládl Alexandr Kristoff. Zbývalo jen ocenit vítěze.
Na nejvyšší stupínek se jako první Velšan v historii postavil Geraint Thomas. Na pódiu ho doplnili na druhém místě Tom Dumoulin, který nakonec ztratil 1 minutu a 51 sekund, a na třetím místě Chris Froome se ztrátou 2 minut a 21 sekund. Thomas při svém vítězném proslovu chtěl poděkovat všem týmovým kolegům. Jenže ne, a ne si na všechny vzpomenout. „Ještě Michał Kwiatkowski“ musel mu pomoct Dumoulin. Tento úsměvný moment bylo to poslední, co přinesl 105. ročník Tour de France.
Ještě z jednoho ohledu byla tato Tour důležitá. Chris Froome a Tom Dumoulin ukázali, že zajet dobře Giro i Tour v jedné sezóně je i v dnešní době možné. Froome byl na Giru 1. a na Tour 3., Dumoulin na obou Grand Tour bral 2 místo. Na oba však čekají horší chvíle, kdy je v následující sezóně vyřadí vážná zranění, která jim takřka ukončí kariéru. Oba se však dokážou vrátit a první rok nového desetiletí by mohl přinést další souboje těchto dvou.
