Jindřich Šídlo: Co jsme v roce 1990 rozhodně netušili
Během prvních 12 měsíců svobody si na ruzyňském letišti podávaly dveře ty největší světové celebrity: dalajláma, Lou Reed, Margaret Thatcherová, The Rolling Stones, Francois Mitterand…
Ta největší hvězda dorazila přesně na první výročí 17. listopadu: projev amerického prezidenta George Bushe staršího na Václavském náměstí se v roce 1990 stal symbolickým potvrzením, že Češi a Slováci jsou definitivně tam, kde chtěli být.
Čtěte také
Z dnešního pohledu se to všechno zdá mnohem složitější. Češi a Slováci si už zdaleka nebyli tak jisti, kam míří, zřejmě proto, že to ani úplně přesně netušili v roce 1989. A čím dál jasnější bylo i to, že tam někam ani nezamíří spolu.
O dva roky později, v listopadu 1992, bylo všechno úplně jinak. Češi a Slováci se dohodli na kultivovaném rozchodu a George Bush prohrál překvapivě prezidentské volby s málo známým arkansaským guvernérem Billem Clintonem – to 17. listopadu 1990 jen těžko napadlo kohokoliv ze zúčastněných.
Svět na začátku 90. let běžel neuvěřitelně rychle. Skoro stejně rychle, jak se nám to jeví teď, pokud je někdo od března vlastně vůbec schopen vnímat čas. Před rokem, při oslavách 30. výročí pádu komunismu, vypadalo ale ještě všechno úplně předvídatelně. Andrej Babiš vedl suverénně všechny volební průzkumy a zdálo se, že není síla, která by ho zastavila při cestě za dalším zářivým volebním vítězství v roce 2021.
Zážitek porážky
Čtěte také
A stejně tak mohl k letošním volbám s optimismem vzhlížet americký prezident Donald Trump – co by se vůbec muselo stát, aby neobhájil druhý volební termín v Bílém domě? Vždyť poslední, komu se to nepovedlo, byl… George Bush starší. V politice je ale i rok někdy nekonečná doba. Donald Trump je dnes na cestě z Washingtonu do své newyorské Trump Tower, i když se na Twitteru snaží přesvědčit sám sebe, že volby vyhrál.
Mimochodem, Donald Trump je také jediným americkým prezidentem za posledních 30 let, který Prahu během svého mandátu nenavštívil: po Bushovi přijeli do Česka i Clinton, Bush junior i Obama – to nám dávalo důvod myslet si, že jsme snad skutečně důležitá země.
A v úplně jiné situaci než před rokem je také Andrej Babiš. Jeho hnutí stále vede v průzkumech, ale také před sebou už vidíme místo sebevědomého vítěze zjevně unaveného a podrážděného premiéra, který z fáze „máme se skvěle, protože jsem to zařídil“ definitivně přešel do módu „za nic nemůžu a na nic se mě neptejte, jste nechutní“. Trump už svůj souboj prohrál, Babiš má stále ještě šanci.
Čtěte také
Oba měli svým způsobem smůlu: během svého vládnutí se museli vyrovnávat se situací, kterou nikdo nečekal a se kterou by měl vážný problém kdokoliv na jejich místě. Covid – první zmapovaný výskyt tohoto viru je mimochodem datován přesně 17. listopadu 2019 – změnil svět víc, než dnes dokážeme dohlédnout.
Spojené státy a Česko mají ale jedno společné: v době krize stáli v jejich čele politici, kteří úspěšně vyjeli k moci po vlně nespokojenosti se starými, okoukanými a – jak oba shodně tvrdili – „zkorumpovanými elitami“, od kterých se úspěšně distancovali, i když byli léta jejich elitní součástí. A Američané i Češi tak teď mohou v přímém přenosu sledovat upřímnou zlost svých lídrů projevovanou v okamžiku, kdy věci nejdou tak, jak si představovali.
Zážitek porážky, tak důvěrně známý pro „kariérní“ politiky, jim zjevně chybí a bohužel se to projevuje v nejméně vhodnou chvíli. Lidsky se to snad dá pochopit. Pro náladu ve společnosti už tak dostatečně neurotizovanou osmiměsíčním covidovým příběhem je to ale strašidelné.
Čtěte také
Mnoho věcí jsme si nedokázali v listopadu 1990 ještě představit. Nejbohatšího amerického prezidenta, který neuzná výsledky voleb. Předsedu české vlády, který je sice bohatší než onen americký prezident, který ale nemá ani odvahu chodit pravidelně na tiskové konference a ve sněmovně ho dokážou vydráždit otázky pětadvacetiletého pirátského poslance. Byli jsme skutečně solidně naivní – a na spoustu věcí jsme přišli až za poslední rok, který byl dlouhý, jak žádný jiný za celých 31 let.
Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
