Pět laureátů převzalo Ceny Paměti národa. Ocenění získali nepřátelé bolševiků i přeživší z Osvětimi
Již po jedenácté proběhlo předávání Cen Paměti národa. Letošní ročník se konal od 20 hodin v Národním divadle a kvůli opatřením proti šíření koronaviru se uskutečnil bez diváků. Cenu obdrželo pět laureátů. Jsou mezi nimi lidé, kteří se ocitli na bolševickém seznamu nepřátel nebo žena, která vytvářela seznam židovských obětí za druhé světové války a také lékařka z pražské židovské rodiny, která prošla čtyřmi koncentračními tábory.
Jedenáctý ročník předávání Cen Paměti národa se konal bez hostů, laureátů i studentského orchestru v Národním divadle, kde byl přítomen pouze moderátor Martin Veselovský a několik hudebníků.
„Nedá se ale nic dělat, svět je teď v takovém stavu a my jsme vlastně moc rádi, že udělování Cen Paměti národa může vůbec důstojně proběhnout. Laureáti si to zaslouží,“ uvedl předseda Kolegia Paměti národa Jan Dobrovský.
Oceňování přenášel i Český rozhlas Plus společně s ČT2 a slovenskou stanicí RTVS. Během předávání cen proběhla také online aukce na podporu organizace. Svou tvorbou do aukce přispěli např. Tomáš Císařovský, Jiří Suzanský, Krištof Kintera a další.
V úterý Paměť národa také zveřejnila interaktivní online výstavu o studentských protestech v listopadu 1939 a 1989 na své platformě Google Arts and Culture.
Letošními laureáty Cen Paměti národa jsou Květoslava Bartoňová, Leonid „Levko“ Dohovič, Hana Truncová, Alžběta Vargová a Jarmila Weinbergerová.
Květoslava Bartoňová
Paní Bartoňová je jedinou in memoriam laureátkou oceněnou v jedenáctém ročníku předávání Cen Paměti národa. Laureátkou se stává díky své ochotě pomoci dětem po druhé světové válce. Se spolužačkou se jí podařilo vytvořit sbírku šatstva pro děti ze slovenských vesnic v takzvaném Údolí smrti. Díky záštitě Československé společnosti zajistili dostatek prostředků na jeden školní rok pro 45 dětí. Krátce před svou smrtí v roce 2017 se setkala s některými ze zachráněných dětí, kterým po válce pomohla.
O jejím výjimečném příběhu si můžete přečíst zde.
Leonid Dohovič
Už ve 14 letech byl sovětskou justicí odsouzen k 10 letům vězení. Soud tak rozhodl poté, co se Dohovič postavil bolševickému režimu. Ve vězení se snažil tunelem prokopat do Finska, za což mu režim přidal dalších 10 let ve vazbě. Na svobodu se dostal po uvolnění sovětského režimu v roce 1956. Později vedl Poddukelský lidový sbor a založil pěvecký sbor. V roce 1971 ho však komunisté zbavili funkce a musel se živit jako dělník. „Řekli mi, že jsem měl špatný ideologický vliv na mládež,“ vysvětlil. Až do roku 1989 ho Státní bezpečnost vedla jako nepřátelskou osobu.
70 let zapomenutý příběh z Údolí smrti. Osmnáctiletá Květa Axmanová zachránila z válečných ruin 45 dětí
Číst článek
Hana Truncová
Po únoru 1948 spolupracovala s převaděčem a pomohla několika lidem přes hranice komunistického Československa. Vyzývala k občanské odvaze. V roce 1951 ji zatkla Státní bezpečnost a byla odsouzena za za velezradu a špionáž. Dostala 13letý trest, který si odpykala v pracovních táborech. Propuštěna byla začátkem roku 1960 na podmínku. Poté pracovala jako pomocná síla v jeslích, po roce 1968 jako referentka pobočky Čedoku, kde opět pomáhala lidem dostat se do zahraničí. Nyní je členkou Konfederace politických vězňů ČR a své osobní zkušenosti s totalitou předává na besedách.
Více si můžete poslechnout zde.
Alžběta Vargová
Jako malá žila s rodiči v domě na židovském hřbitově v Seredi, přestože nebyli Židé. V září 1941 založili slovenští fašisté v Seredi pracovní a koncentrační tábor, odkud odjížděly transporty se Židy do Osvětimi. „Potom se to tak vyostřilo, že Židy začali střílet. Ani jeden ze Židů tam nezemřel přirozenou smrtí! A mrtvé začali vozit k nám na hřbitov,“ vyprávěla. Zastřelené pohřbívali do neoznačených hrobů a ji napadlo, že bude s otcem sepisovat seznamy zavražděných. Díky tomu zde po skončení války mohly být osazeny malé pomníčky se jmény.
Jarmila Weinbergerová
Lékařka z pražské židovské rodiny prošla za druhé světové války čtyřmi koncentračními tábory. V Terezíně zachraňovala životy vězňů jako zdravotní sestra na marodce, v Osvětimi se v tzv. rodinném táboře starala jako vychovatelka o malé děti. „Dostala jsem na starost skupinu ve věku dětí v mateřských školách,“ vyprávěla. Od smrti v plynové komoře ji zachránila likvidace tábora v červenci 1944. Válka pro ni skončila v táboře Bergen-Belsen, kde ji v zoufalém stavu po pochodu smrti zachránili britští vojáci.
Její příběh najdete tady.
Společnost Post Bellum oceňuje žijící pamětníky v přímém přenosu České televize, Slovenské televize a Českého rozhlasu od roku 2010. Mezi laureáty jsou váleční veteráni, političtí vězni, odbojáři, přeživší holocaustu, perzekvovaní spisovatelé či představitelé undergroundu, skauti, příslušníci církví a mnozí další.
