KŮROVEC: České dřevo mizí za hranicemi, stát přichází o miliardy. Dá se to změnit?

18.11.2020

Český dřevozpracující průmysl si žádá zásadní změny. Během kůrovcové kalamity se naplno ukázalo, jak málo dokážeme zhodnotit národní bohatství českých lesů. Přicházíme o desítky miliard, když vyvážíme za hranice neopracovanou kulatinu, místo abychom dřevo pořezali a zpracovali doma.

Česká republika drží smutný rekord: ze všech evropských zemí vyvážíme nejvíc dřeva, české dřevo dokonce tvoří 20 % celkového exportu dřeva v EU. Německo, Švédsko nebo Finsko, které těží čtyřikrát více než my, exportují v poměru k těžbám výrazně méně. V roce 2019 se vyvezlo 40 % veškerého dřeva vytěženého v českých lesích, konkrétně 12,5 milionu kubíků. Neopracované klády se prodaly nejčastěji do Německa a Rakouska.

Do pozice evropského rekordmana nás katapultoval kůrovec. Až do roku 2017 se totiž u nás roční těžba dřeva pohybovala kolem 14 – 16 milionů kubíků. V roce 2019 však dosáhla dvakrát většího objemu: vytěžilo se 32 milionů kubíků, to je v porevoluční historii ČR bezprecedentní. Napadené stromy bylo nutné rychle dostat z lesa, aby se kůrovec dál nešířil. Jenže české pily nestíhaly dřevo řezat, v sousedním Rakousku a Německu měli kalamitního dřeva také dost, proto se nakonec třeba stromy z Jizerských hor převážely po moři až do Číny.

Přišli jsme odhadem o 60 miliard

Pokaždé, když kulatinu prodáme do zahraničí, přichází česká ekonomika o přidanou hodnotu. Ta vzniká, když se dřevo pořeže na českých pilách a pak se z něj staví dřevostavby, vyrábí se nábytek nebo třeba hudební nástroje. Ještě lépe se surové dřevo zhodnotí, když se navíc využije i pilina. Během opracování se totiž až 40 % kmene mění v dřevní zbytky – štěpku a pilinu, ze které se dají vyrobit pelety nebo brikety. Když vyvezeme za hranice neopracované klády, tohle všechno se odehraje až v Rakousku a Německu, kde potom české dřevo vč. zbytků zúročují.

Za aktuální situace tedy připadá v průměru na každý kubík u nás vytěženého dřeva velmi nízká přidaná hodnota. „V tomto ohledu je Česká republika na konci evropského žebříčku společně s Estonskem nebo Chorvatskem. Jen za loňský rok jsme tak přišli o 60 miliard Kč,“ odhaduje Robert Babuka, viceprezident Konfederace lesnických a dřevozpracujících svazů ČR. Loni se totiž podařilo doma zpracovat jen 14 až 15 milionů kubíků, tedy zhruba polovinu celkové těžby. To odpovídá přidané hodnotě 80 miliard Kč. Kdyby se zpracovatelské kapacity navýšily, mohlo to být skoro dvakrát tolik. „Zdvojnásobil by se i dostupný objem suroviny pro výrobu dřevních pelet nebo briket, ze současných 450 tisíc tun by tak mohla produkce stoupnout až k milionu,“ vypočítává Vladimír Stupavský z Klastru Česká peleta.  

Problém je také v tom, že především malé podniky s pořezem pod 50 tisíc m³ často ani během největší kůrovcové kalamity a nejintenzivnějších těžeb nejely na plný výkon. „Během kalamity stačilo podpořit pilařský průmysl v navýšení směnnosti a produkce by se navýšila o třetinu. Velká část těchto podniků má výkon dlouhodobě na hranici 70 procent,“ upozorňuje Babuka. Hlavní překážkou pro navýšení provozu na současných pilách je přitom nedostatek zaměstnanců. „Není si třeba nalhávat, že práce mnohdy fyzicky náročná ve vícesměnných provozech není příliš vyhledávaná,“ upozorňuje Radek Pecka, ředitel závodu Pfeifer Holz v Chanovicích. 

Začalo pršet, dřevo bude chybět

Nečekaně deštivé jaro a léto roku 2020 zvrátily původně předpokládaný vývoj kalamity. Kůrovec se rojí o poznání méně, a tak není nutná tak rozsáhlá kalamitní těžba jako v předchozích letech. Dotěžují se především již napadené porosty z předchozích let. „Ukázalo se, že nelze předvídat rozsah ani délku kůrovcové kalamity. Stačí pár deštivých měsíců a mění se předpovědi na roky dopředu,“ upozorňuje Stupavský. Letošní objem vytěženého dřeva tedy nebude tak vysoký, zřejmě jen o 50 % vyšší než v dobách před kůrovcem, odhadují experti. 

Vedle toho jsou však přirozené těžby v lesích velmi omezené, těží se především kalamitní smrkové dřevo, těžba listnatých stromů se utlumila úplně. A na pilách začíná chybět kvalitní surovina pro truhlářské řezivo. Jako první pocítily tento problém regiony, které byly nejvíc zasažené kůrovcem, tedy Vysočina a severní Morava. S nedostatkem kvalitního dřeva se budou v následujícím roce potýkat hlavně pily, které stojí „na zelené louce“, nemají vlastní lesy, a tedy musí kulatinu kupovat a dovážet. 

Stejně tak bude chybět pilina z pořezu kulatiny i v peletárnám a briketárnám, a to hlavně těm, které mají výrobní linky mimo areály velkých pil. Pro ně může dojít ke zdražení piliny. „Nedostatek pelet ani briket však v Česku nehrozí, dlouhodobě vyrábíme čtyřikrát více, než spotřebujeme, a všichni čeští výrobci raději prodají palivo doma než do zahraničí. Českých pelet i briket tedy je a bude dostatek,“ ujišťuje Stupavský současné i budoucí majitele kotlů a kamen na pelety.

Proč se kalamitní těžba nepořeže doma

Právě strach z nedostatku dřeva odrazuje investory od stavby nových pilařských provozů, přestože v posledních letech kapacity citelně chyběly. „Lidé z oboru se obávají, že po odeznění kůrovcové kalamity nebude co řezat. Když spadne těžba k 10 milionům kubíků ročně, nebude pro všechny šance se ke dřevu dostat,“ upozorňuje Marek Řebíček, jednatel firmy Waldera. Jistější pozici mají v tomto směru velké firmy, které se věnují zároveň lesnímu hospodářství, jako je třeba Kloboucká lesní, která provozuje pilu v Brumově-Bylnici na Valašsku. Právě v jejím areálu vyrábí Waldera pelety z pilin, které vznikají jako odpad při řezání dřeva. 

Nové pily se tedy staví jen zřídka. „Zpracovatelská kapacita domácího průmyslu dlouhodobě stagnuje kolem 12 milionů m³ ročně,“ uvedl ministr zemědělství Miroslav Toman. Robert Babuka odhaduje, že chybí kapacita pro pořez 10 milionů kubíků ročně. V uplynulém roce se přitom navýšila kapacita hlavně v Chanovicích na Plzeňsku, kde se zpracovává 560 000 m³ kulatiny. Investorem je rakouská firma Pfeifer Holz, která plánuje další rozšiřování kapacit až na jeden milion m³. Další výjimkou je nová pila ve Štětí na Kokořínsku, která spustila provoz v dubnu 2020 a má také pořezat až 1 milion m³ dřeva ročně. Stavbu dalších nových pil však brzdí celá řada faktorů, včetně zdlouhavého stavebního řízení (v rychlosti povolovacích procesů jsme v žebříčku Světové banky na 157. místě z 190 zemí světa).

Investici ve Štětí podpořila státní agentura CzechInvest pobídkou přibližně v hodnotě půl miliardy korun. Ovšem dlouhodobější, komplexní státní podpora pro stavbu dalších pil v Česku zatím chybí, přestože na navýšení zpracovatelských kapacit chce podle vyjádření ministra Tomana Ministerstvo zemědělství spolupracovat s Ministerstvem průmyslu a obchodu. „Podniky v dřevozpracujícím průmyslu, nábytkářství a papírenství prostřednictvím operačního programu OP PIK získaly celkem téměř dvě miliardy Kč,“ vypočítává Karel Havlíček, ministr průmyslu, obchodu a dopravy. 

Investoři přitom nemají jistý ani odbyt výrobků ze dřeva. V tomto ohledu se diskutuje o několika možných opatřeních. „Je třeba zvýšit využívání dřeva ve stavebnictví, kterému u vícepodlažních budov zatím brání zastaralé požární předpisy. Dále musíme naučit architekty a projektanty dřevo používat,“ plánuje ministr zemědělství Miroslav Toman. Na ministerstvu průmyslu a obchodu se podle Karla Havlíčka diskutuje i o stanovení minimálního podílu využití dřeva ve stavebních zakázkách realizovaných podle zákona o zadávání veřejných zakázek. 

Prodej dřeva na stojato a bez rozmyslu

Vedle nedostatečných zpracovatelských kapacit dochází k absurdním vývozům dřeva do zahraničí i z dalších důvodů. Problematický je například obchodní model státního podniku Lesy ČR, který u nás obhospodařuje 45 % celkové výměry veškerých lesů. Až do loňského roku se téměř všechno vytěžené dřevo obchodovalo přes externí firmy. „Dřevo se prodává těžařským firmám „na stojato“, což umožňuje libovolné nakládání s vytěženou kulatinou. A podstatnou část těžařských kapacit vlastní či jsou s ní majetkově provázáni zahraniční pilařské koncerny,“ upozorňuje Řebíček z Waldery.

Není divu, že čeští pilaři – hlavně ti menší, kteří neuspějí tak často v tendrech Lesů ČR – potom mají strach, že jim bude chybět surovina k pořezu. Stát prodává dřevo tomu, kdo nabídne nejvyšší částku za surovou kulatinu, přitom nezohledňuje, o kolik přidané hodnoty přijde, když se celé stromy následně vyvezou do zahraničí. Preference českých odběratelů dřeva by přitom přinesla tolik potřebné záruky pro stavbu nových pil a rozšiřování zpracovatelských kapacit. „Dokud stát nenabídne srozumitelnou garanci, jak si kulatinu po kůrovci od Lesů ČR koupit, je investování do nových zpracovatelských kapacit spíše krásný sen,“ varuje Řebíček. 

„Dlouhodobými smlouvami na dodávky suroviny či přednostní nabídkou domácím zpracovatelským subjektům lze podpořit jejich stabilitu,“ souhlasí Radek Pecka z Pfeifer Holz. Investoři klidně mohou přijít ze zahraničí, jako je tomu u většiny největších pil u nás, ale jde o to, aby se dřevo řezalo a zpracovávalo v České republice, kde se z něj vyrobí český stavební materiál, nábytek a české pelety a brikety. „Pevně věřím, že se situace zlepší. Budou zde vyrůstat další velké pily a na trhu bude více levné a dostupné suroviny pro výrobu ekopaliv,“říká Martin Černý z české firmy BIOMAC, která vyrábí dřevěné pelety v pěti různých závodech v ČR.

Autorem článku je Vladimír Stupavský, byl publikován 9. 11. 2020 v ekonomickém týdeníku Euro.