Byly legíny součástí uniforem československých legionářů?

Do zimy kousek, ale podzim se ještě nevzdává. A v některé dny, kdy žlutě svítí to kolo nad našimi hlavami, je dobré mít otevřené okno, do cimry pustit venkovní luft, ulehnout na sedačku a otevřít knížku.

Kolem dokola ticho jako před prvním mávnutím hůlky dirigenta v koncertní síni.

Záclony z bílého přírodního hedvábí pouštějí do pokoje mělké světlo a z ulice do našeho přízemního bytu není vidět. Občas se záclony lehounce zavlní jako baletka, která na scéně umírá láskou jako labuť.

Do všeho toho podzimního klidu vjedou dva kluci na kole. Smykem zabrzdí před mými okny, vytáhnou z kapsy mobil a ...

"Jsme tady, kámo, poď ven."

Do rozečtené knížky vsunu lžičku, kterou jsem si pře pár minutami zamíchal kafe v hrnku a knížku zavřu. Ležím a čekám...

Pak jen v chodbě domu uslyším kroky našeho malého souseda, zavrzání starých dřevěných dveří a najednou jsou před mými okny kluci tři.

"Čus kámo", vypustí z pusy můj malý soused a já si ukrytý za hedvábnými záclonami sedám, abych na kluky venku lépe viděl.

"Jedeš s náma?", zeptá se jeden z kluků, který má roušku s nápisem "fuck" nataženou přes čelo!!!

Můj malej soused "fuck" roušku nepředpisově poplácá vlastní rukou a řekne: "Nikam nemůžu, eště nemám hotovej úkol z dějáku. Československý legionáři - to je fakt pruda.", dodá znechuceně.

Třetí kluk se frajersky opře o kolo, koukne na mýho souseda a z pusy vypustí: "Vole, kámo, jaká pruda? Normálně napiš, že legionáři nosili legíny a bojovali za vlast a jezdili na vlakách z Ruska až k nám. A máš to hotový za pár sec a můžeš jet s náma. U rybníka bude Máša....", zašveholí zřejmě hodně lákavý důvod, proč jet s klukama na kole k rybníku.

"Máša je kráva.", ozve se ten s rouškou na čele. 

"Cha cháááá", zasměje se můj malej soused a chlapsky si odplivne. "Máša je dobrá, ale tebe sere, že se ti směje kvůli tvejm beďarům, který schováváš pod rouškou."

Usměju se a napiju kafe z hrnku. Důvod "fuck" roušky kryjící čelo je odhalen!

"A jak víš, že tam Máša bude?", zeptá se malej soused kámoše bez akné.

"Napsala mi to na vocap a že se máme stavit.", odpoví jeden z trojice. "Učeš se.", doporučí mému malému sousedovi a já jí zatim zavolám, že přijedeme.

"Ale beze mě, kámo.", odpoví ten s rouškou a richtuje se osedlat svého Železníka na kolech.

"Bez tebe to nemá cenu", zasměje se zase můj malej soused, "nebude prdel."

"Leda bys nám prdel ukázal", vmísí se do hovoru kluk bez roušky, "a jestli máš prdel bez beďarů, tak si jí vyměň s hlavou. Takovej rozdíl to, kámo, fakt nebude.", směje se svýmu fóru nahlas a se smíchem se k němu přidává i můj malej soused.

"Seru na vás, ...... (oslovení nemohu vypsat, páč bych byl vyřazen pro neslušnost), jedu domu pařit gamesky.", sedne na sedlo a jednu nohu položí na pedál kola.

"Grepolis?" vykřikne nadšeně můj malej soused.

"No jasně", odplivne si ten s rouškou na čele, "gameska o legionářích neexistuje, budu mastit Grepolis. Kdo se přidá?", frajersky provokuje své dva kámoše, co chtěli jet k rybníku za Mášou.

"Dej mi minutu", pískne hlasem v začínající pubertě můj malej soused a zaběhne zase do baráku.

Mobil jednoho z kluků začne zvonit.

"Ahoj mami.", změní dosud "chlapský" hlas ten s rouškou v hlas klučičí, "... jo, jsem doma. Učim se." zalže, až záclony z hedvábí ztvrdnou a ztratí eleganci pohybu umírající labutě.

"Co se učim?", vykulí kluk s mobilem na uchu obě oči a tápe.

"Legíny...", zašeptá jeho kámoš nápovědu.

"...mami, nevíš, jestli legionáři nosili legíny?", zeptá se pln důvěry té, která ho porodila, piplala a vychovávala.

Ticho. Jen já tlumím smích a lehce se rozkuckám ve chvíli, kdy se před dveřmi našeho domu objeví s řídítkama kola v ruce můj malej soused a strčí svoji zvědavou hlavu do okna našeho obejváku.

"Čus, Marku, my se jedeme učit k mýmu kámošovi. Tak to mámě řekni, kdyby přišla z práce dřív, jo? Díkes."

... a záclona se zase zavlní, kluci sednou na kola a jedou se učit Grepolis.

O legionářích to podstatné už dávno vědí.

---

Do zimy kousek, ale podzim se ještě nevzdává. A v některé dny, kdy žlutě svítí to kolo nad našimi hlavami, je dobré mít otevřené okno, do cimry pustit venkovní luft, ulehnout na sedačku a otevřít knížku.