KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nechtěl jsem se k situaci v České televizi vyjadřovat. Moje koncepce prohrála, já jsem nebyl do Rady ČT zvolen a tím to pro mě skončilo. Nicméně po posledním vývoji již nemohu mlčet. Stalo se to, před čím jsem politiky varoval: vybrali do rady agresivní typy lidí a ti jim teď dělají pořádnou ostudu. Opakují tak chybu radních z roku 2000, kteří svou touhou po krvi vyvolali krizi, jež se obrátila proti tehdejším vládcům.
Především je nonsens soustředit tolik energie na sestřelení generálního ředitele. To platilo před dvaceti lety, i letos. Post šéfa České televize není pro nikoho nijak zvláště důležitý. Kromě těch, kteří by ho rádi obsadili, a proto se vlísávají do přízně právě vládnoucích politiků a slibují jim hory doly, když jim dají moc provést výměnu: Že zatočí s redaktory, těm nejvíce nepohodlným rovnou zakroutí krkem a ten zbytek bude poslouchat jako hodinky. Zkrátka že to budou řídit jako firmu, nebo jako institut.
Ono to ale tak snadno nejde. Česká televize je institucí s velkou setrvačností a nezáleží v ní na osobě ředitele, ale na svobodě. Což můžeme dále zobecnit: nesejde až tolik na osudu novinářů z ČT, ale na svobodě nás všech. Lidé dobře vědí, že pokud by se autoritářům povedlo umlčet mocnou televizi, která se může dost silně bránit a vzpírat, pak s nimi už zatočí velmi snadno. Proto se v roce 2000 s takovou silou za „svou“ ČT postavili. Šlo o součást daleko širšího hnutí, o vzpouru proti diktátu opoziční smlouvy.
Ke smůle těch, co tenkrát zkusili ČT ovládnout, sílila obecná nespokojenost s těmi, kteří je dosadili do Rady. Dnes je situace podobná. Zdaleka nejde „jen“ o Kavčí hory, svobodymilovní lidé upírají svoji pozornost hlavně na Strakovu akademii a Hrad. Cokoli se v České televizi uděje, přičtou (stejně jako tehdy) na vrub mocným, tedy Babišovi a spol., ne bezejmenným radním. A lidé budou naštvaní tím spíše, že nová většina v Radě opět jedná „přepadovým“ způsobem a její protagonisté nejsou schopni své kroky vysvětlit.
