Příběh slavné knihy začíná v poušti, kde se vypravěč snaží opravit svůj letoun, když se náhle objeví Malý princ a poprosí ho, aby mu nakreslil beránka. „Hej, kemo, buď tak benevolentní a ufachči mě malůfku - malýho békavýho,“ říká Malé principál v hantecu.
Vypravěč raději nakreslí hroznýše se slonem v žaludku. Dospělí by to považovali za obrázek klobouku. Malý princ ale hned pozná, že je to „hroznohadica co šlukla elefanta“.
S návrhem sepsat hantecovou verzi Malého prince oslovila Eliáše vášnivá sběratelka knižních vydání tohoto díla Martina Dlabajová. Inspirovalo ji vydání v dialektu italského regionu Furlánsko. Její sbírka čítá v současnosti přes 240 knih, včetně francouzského vydání z roku 1943.
Podle nakladatelství se laici v knize přiučí hantecu a milovníci Malého prince získají nový pohled na notoricky známý příběh „jedné z néslavněších bichlí na naší šterně“. Ke knize se prý budou opakovaně vracet, tedy - v hantecu řečeno - budou „pozdijá imrvére házet vratislava.“
Hantec vznikal v Brně několik staletí, ovlivnila jej hanácká nářečí češtiny, brněnská němčina i historický středoevropský argot, zejména vídeňský. Vliv měla také romština nebo jidiš. Mnoho jednotlivých výrazů se dosud používá, třeba šalina, tedy tramvaj, hokna neboli práce, koc čili dívka, případně love, v překladu peníze.
I v současnosti se objevují nové vlivy, nová slova. Zatímco dřív pocházela často z němčiny, mladá generace si půjčuje spíš z angličtiny, řek loni popularizátor brněnské mluvy Honza „Žanek“ Hlaváček, autor řady knih v hantecu.
