Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Člověk je beznadějný případ, soudí filmový alchymista Švankmajer

Jan Švankmajer ve své magické Kunstkameře. Foto: CinemArt
Jan Švankmajer ve své magické Kunstkameře. Foto: CinemArt

Světoznámý filmař Jan Švankmajer (1934) sice bere předloňský Hmyz jako svou poslední velkou práci, ale tvoří dál. V nakladatelství Dybbuk právě vydal novou knihu Jednotný proud myšlení aneb život se rodí v ústech a na letošní online Ji.hlavě byl uveden dokument Alchymická pec autorů Jana Daňhela a Adama Oľhy, kde má hlavní roli.

Obálka vaší první knihy z předloňska je černá, černá měla být i obálka vaší novinky. Proč ta funerální barva?

Ta černá barva není všechno. Jestli jste si všimnul, na obálce Cest spasení je ještě dole snítka kapradiny, nebo co to je, kterou jsme zvyklí vídat na smutečních parte. I taktilní, sametová obálka má trochu funerální nádech. Ta kniha má totiž podtitul „Románová dystopie“. Podobně je tomu i u mé nové knihy, ale tiskárna to popletla. Asi má nevědomě optimističtější názor na naši civilizaci.

A proč vlastně kniha? Nabízí podobně široké možnosti jako film?

Romány jsem se rozhodl psát proto, že jsem skončil s filmy, tedy s celovečerními hranými filmy, protože bych už další takový film nezvládl. Počítejte se mnou. Sehnat peníze na nový filmový projekt nám trvá v průměru pět let. A ta doba se prodlužuje: zajištění peněz na Hmyz trvalo už sedm let. A když k těm pěti nebo sedmi letům přičtete ještě dva roky přípravy, natáčení a dokončovací práce a přidáte můj věk, dostanete nerealistické číslo. Kniha má přece jen kratší „výrobní“ dobu. Navíc civilizace ten druh filmu, který produkujeme, nepotřebuje. Je závislá na masové kultuře, protože potřebuje masy nějak zabavit v jejich volném čase, než je opět zažene do výrobního procesu, a na reklamě, bez jejíhož fungování by se civilizaci zhroutila ekonomika. Já ani jedno dělat nechci.

V názvu vaší nové knihy stojí „velký dobrodružný román“. Stačí ale knihu otevřít a je jasné, že jde o ironii. Tedy aspoň pokud jde o žánr románu. Román vás nebaví, štve?

Ten podtitul nemá ani v nejmenším nějaký ironický podtext. Vztahuje se především ke kolážové části knihy. Max Ernst svými kolážovými romány jako Stohlavá žena nebo Týden dobroty tento druh románu založil. Navíc způsob, jakým jsem psal textovou část knihy, byl pro mne velkým dobrodružstvím. Jinak ovšem – ostatně jako u většiny surrealistů – klasické romány v mé knihovně až na vzácné výjimky nenajdete. Některé z těch výjimek:

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější