Assassin's Creed už není Assassin's Creed. Pokud jste hráli poslední dva díly ze starověkého Egypta (Origins) a Řecka (Odyssey), víte, o čem je řeč. Pokud ovšem ne, vikinské putování ve Valhalla vás udeří jak severský blizzard.
To, co před téměř 15 lety začalo jako akční adventura s důrazem na kradmý postup a úkladné vraždění, se přetavilo v obří akční RPG, kde krev teče proudem. Není to nutně špatně. Akorát si musíte ujasnit svá očekávání. Samo o sobě je totiž Assassin's Creed: Valhalla výborným dobrodružstvím na dlouhé zimní večery.
Trailer ke hře Assassin’s Creed Valhalla
A když říkáme dlouhé, myslíme tím opravdu dlouhé večery. Trávíte-li jako většina dnešního lidstva spoustu času bezprizorně doma, Valhalla nabízí bohatý program, který vám vydrží minimálně do Vánoc. I kdybyste jen chtěli dokončit hlavní dějovou linku a úspěšně odolali nespočtu vedlejších questů či aktivit, stále před sebou máte poctivých 50 hodin hraní. A kdo si chce tento severský epos užít naplno, nechť hrací dobu zdvojnásobí.
A víte, co je na té obří dávce obsahu nejlepší? Ubisoft si konečně uvědomil, že kvalita je důležitější než kvantita! Oproti Odyssey jde o ohromný skok vpřed. Questy jsou rozmanitější, unikátnější, nevedou vás za ručičku a většina povinného i vedlejšího obsahu nyní dává smysl. Už žádné odškrtávání generických položek z nákupního seznamu a přehrabávání se inventářem nacpaného bordelem. Tady každá hodina hraní stojí za to.
Assassin's Creed: Valhalla v kostce
- Nejnovější díl asasínské ságy, poprvé na next-gen konzole
- V hlavní roli vikingové, kteří utekli z Norska a dobývají Anglii
- Nabízí minimálně 50 hodin výživného a kvalitního hraní
- Oproti kradmému postupu dává přednost krvavým soubojům a hordám nepřátel
- Jeden z nejlepších dílů v sérii, jen škoda těch bugů a glitchů
Z Norska do Británie
Valhalla začíná pozvolna. Vývojáři z Ubisoftu dosud stále nepřišli na to, jak si získat hráče během první půlhodiny, a tak vás musíme varovat: nenechte se odradit. Hlavní hrdina, resp. hrdinka (mezi pohlavím můžete kdykoli přepínat) jménem Eivor toho na začátku moc neumí. Souboje jsou mdlé, prostředí zasněženého Norska trochu sterilní a asasínská hratelnost je zahrabaná hluboko pod kupkou sena, do níž tou dobou koneckonců ani neumíte skočit.
Pak ovšem přijde zvrat. Vy, váš nevlastní bratr Sigurd i parta nejvěrnějších vikingů opustí svou rodnou hroudu a vyrazí osidlovat ostrovy dnešní Velké Británie. Skály, led a sníh jsou záhy vystřídaný pestrobarevným světem, příběh začne nabírat grády, svět se vám otevře, vy si vylezete na prvních pár synchronizačních vyhlídek a Eivor si zvykne na svou (ne)skrytou vystřelovací čepel. To víte, vikingové jsou hrdí bojovníci a uřvaní narcisové, kteří se rádi chlubí. Skrytou čepel nevyjímaje. A tak ji Eivor v klidu nosí přicvaknout zvenku. Asasíni kroutí hlavou, ale to je tak vše, co s tím mohou dělat.
Valhalla samozřejmě není žádným Kingdom Come a nesnaží se být interaktivní učebnicí dějepisu. Scénáristé se nechávají unášet stereotypy a pokud jste si někdy přáli být vikingem, protože všichni přeci vypadali jako Dwayne Johnson s plnovousem (A ne snad?!), Valhalla vás v tom jen utvrdí.
Přesto se tvůrci snaží aspoň načrtnout realitu temných dob britských dějin. A tak tu narazíte na skutečná místa (Lunden zní dost jako London, co?), skutečné historické postavy (Alfred Veliký, Ivar Bezkostý ad.) a celé se to odehrává plus mínus v 9. století. Písemku z dějepisu podle toho ale radši nevyplňujte.
Podmaňte si korunu
K násilí se sahá až v momentě, kdy selhává diplomacie, a poněvadž vikingové diplomacii nepraktikují, je zjevné, jak na to půjdou: se sekerou v ruce. Valhalla je na poměry série i celého žánru velmi akční. Výjimkou nejsou bitvy, kde se v jeden moment na obrazovce řeže 20-30 postav. Vaši souputníci reálně odvádějí kus práce, ovšem hlavní břímě samozřejmě padá na vás. Ať už máte v ruce dva malé sekáčky na maso, kombo se štítem nebo jednu obří sekeru, rozpoutáváte krvavý balet, kde létají hlavy i končetiny.
Hra je poměrně brutální (byť krev lze vypnout v menu) a zvlášť na vysokou obtížnost umí vytrestat. Jste-li uprostřed skupinky nepřátel, už se nemůžete spolehnout, že budou přistupovat po jednom jako ovce na porážku. Hurá! Zprvu primitivní střídání lehkého úderu, těžkého úderu, bloku a úskoku rozšíříte o více než tucet speciálních dovedností, které přijdou vhod proti bossům nebo protivným kopiníkům s dlouhým dosahem. Velice užitečný je i luk, s nímž po troše cviku dokážete rozdávat svižné headshoty skoro jako v Call of Duty.
Samotné náš šokovalo, jak moc jsme si při hraní Assassin's Creed: Valhalla vybavovali Skyrim. Severské kulisy jsou přitom jen špičkou ledovce. Konspirace, plížení a zabíjení vysoce postavených templářů totiž tvoří zhruba jedno procento z celé hry. Ve zbytku děláte hromadu dalších věcí jako vystřižených z jiných velkých RPG.
V Anglii si založíte vlastní vikinskou osadu, kterou za suroviny nakradené z vypleněných klášterů rozšiřujete o nové budovy, obyvatele i monumenty. Sbíráte nové zbraně, brnění i runy a vylepšujete svou výbavu. Šplháte stromem schopností s více než 150 ikonkami. Potkáváte desítky postav, budujete vztahy, tvoříte aliance a dosazujete si vlastní krále. Lezete na vyhlídky, odhalujete mapu a dostáváte přes čumák v oblastech, které převyšují váš level. A do toho ve volném čase plníte spoustu, ale opravdu spoustu vedlejších aktivit.
Rybaření. Hraní kostek. Soutěžení v pití. Hledání pokladů. Potápění. Vylepšování svého koně (či vlka). Hraní na schovku s dětmi. Poslouchání hrdinských historek. Létání s havranem. Vybírání tetování i účesů. Náborování žoldáků. Plnění kontraktů pro nájemné vrahy. Hubení krys s šílenou kočičí paničkou. Středověké rapovací battly. A mnoho, mnoho dalšího… Assassin's Creed: Valhalla je těžko vyčerpatelná studnice zábavy, které od špičky RPG žánru dělí snad už jen nedostatečně živoucí svět.
Obří projekt
Hra vznikala tři roky a podílelo se na ní celkově 15 (slovy patnáct!) studií Ubisoftu. Není proto divu, že je tak obrovská – a tak překrásná. Jedná se o suverénně nejhezčí díl v sérii, který vynikne na silném PC nebo konzoli nové generace. Prvních pár hodin v Norsku je ponurých, ale jen co dorazíte do Británie, začne kochací krasojízda. Panoramata vám budou brát nechat, západy slunce vás budou dojímat a detailní zbroje desítek příběhových postav ve vás budou probouzet duši cosplayera. Jen škoda té slabší mimiky, zastaralých animací a faktu, že vývojáři museli grafický rozlet brzdit kvůli optimalizaci pro staré konzole.
Skutečnost, že na hře dělaly stovky lidí kolem celé zeměkoule, však nese i negativní stránky. Svět Valhally je místy nekonzistentní. Proč musí hráč hledat bobule v lese, aby se uzdravil, ale nemůže jíst všechno to jídlo rozházené po barácích? Proč lze hned zkraje plenit kláštery s 30 obránci, ale na příběhovou bitvu proti 5 vojáčkům se Eivor chystá půl hodiny? Proč jednou lze pochodní zapálit barák, ale jindy ne, zvlášť když si o to jeho dychtivá majitelka vysloveně žádá, aby rozproudila krev ve svém impotentním muži? (Ano, toto je skutečný sidequest.)
Nelogičností naštěstí není mnoho, akorát jsme od dob vydání The Legend of Zelda: Breath of the Wild zhýčkaní a od každého open worldu čekáme logičnost, které bohužel dosud dosáhli pouze japonští mistři z Nintenda. Větší vrásky nám dělá plejáda technických chyb, kterými je Valhalla prošpikovaná. Nereagující spolubojovníci, létající lodě, vypadávající hlasy, dokolečka běhající nepřátelé, proskakování zdmi, padání…
Hra by si rozhodně zasloužila ještě měsíc dva ve vývoji. Tvůrci se naštěstí činí a už stihli vydat první záplaty, které řadu chybek odstranily. Nepochybujeme, že do Vánoc bude Valhalla ve výrazně lepším stavu. Nyní je to ale pro Ubisoft trochu ostuda, která dává vzpomenout na nechvalně známé chybějící obličeje z Unity.
Technické nedodělky nicméně vyřeší čas a pokud o Assassin's Creed: Valhalla stále teprve přemýšlíte, rozhodně neuděláte chybu, pokud vyčkáte až na Ježíška. Tou dobou už bude spousta bugů vychytaných a vás bude čekat epochální, rozmanité, obsahem nadité, a hlavně skvěle hratelné RPG z éry středověkých vikingů. Skol!