V. Havel a humanitární bombardování

Jiří Pehe a humanitární bombardování civilistů v Srbsku.

Havel vyprázdnil pojmy pravda a láska



Václav Dvořák


Nemohu nereagovat na polemiku mezi historikem Jane Eichlerem a politologem Jiřím Pehe, která proběhla v Právu 29. a 30. září 2011. Pehe v ní mimo jiné tvrdí, že „ …Srbové masově vyháněli Albánce, přičemž docházelo k masakrům“. Z jakých zdrojů Jiří Pehe čerpá? Z kosovskoalbánských? Útěk Albánců z Kosova byl útěkem před občanskou válkou, kterou rozpoutala UÇK. Záběry na uprchlíky z hranic Kosova byly plně v režii UÇK a Clintonovy administrativy. Kolik bylo těch zmasakrovaných a kde jsou jejich hroby? Lpění na „faktech“ válečné propagandy tolik let po válce není hodno politologa.


Jiří Pehe má jistě bývalého prezidenta Václav Havla rád a patří k jeho příznivcům. Lidem, kteří mají Václava Havla za ikonu ještě dnes, se již delší dobu mezi prostým českým lidem, někdy posměšně a někdy pohrdavě, říká „pravdoláskové“. Kdysi jsem k nim patřil také. Byl jsem hrdý a nadšený, když jsem v televizním vysílání Občanského fóra mohl veřejně připít Václavu Havlovi ke zvolení prezidentem republiky. Proč si nepřiznat, že v těch dobách cinkajících klíčů málokdo pochyboval o upřímnosti hesla „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. Dnes se nám obvykle dostane vysvětlení, že tento posměšný výraz používají cyničtí pragmatici, kterým není nic svaté, mimo peněz „až na prvním místě“, kteří neuznávají žádnou morálku a veškeré mravní hodnoty považují za naivní idealismus a nepraktickou utopii.


Kdo to je ten pravdoláska (oba rody jsou možné) a proč i pro mne jsou pravdoláskové hodni opovržení? Uvedu jeden příklad za mnohé, aby bylo jasno – Kosovo.


Jiří Pehe byl v letech 1997 - 1999 šéfporadcem prezidenta Havla. Co mu tehdy poradil? Jan Eichler v Právu správně připomenul rozhovor pro francouzský Le Mond (29. 4. 1999), ve kterém si Havel přihlásil ke světovému patentování termín „humanitární bombardování“. Tím se přidal k lidem, kteří, placeni PR agenturami, propagovali zahraniční „humanistické“ agrese USA a jejich převodová páka - NATO. Svými výroky Havel s vinětou světoznámého humanisty pomáhal zpracovávat světové veřejné mínění, aby lépe spolklo a strávilo vzdušnou bombardovací kampaň NATO, která nebyla schválena orgány OSN a nejednalo se tady o nic jiného než o agresi. Bombardováním Jugoslávie porušilo NATO nejen Chartu OSN ale i svou vlastní ustavující chartu! Havel, díky svým poradcům byl k tomu hluchý a slepý stejně jako k české diplomacii, rozvědkám (vojenské i civilní), balkanologům, policejním analytikům a dalším, kteří poukazovali na to, že albánská UÇK je teroristickou organizací, jejíž velitelské posty obsadili pohlaváři drogové mafie a psychopatičtí vrazi. Raději věřil svým poradcům jako Pehe a kamarádům jako Albrightová.


V té době – v předjaří 1999 - pravdoláskové kolem Havla na německé přání záměrně zničili možnost mírových rozhovorů mezi Jugoslávií a umírněným kosovskoalbánským předákem Ibrahimem Rugovou, který o ně českou diplomacii požádal. Chtěli raději válku! Pravda „humanitární“. Havlova kamarádka Albrightová v té souvislosti cynicky prohlásila, že „ … Srbové potřebovali trochu zbombardovat“. Albrightovou, která má na rukou Srbskou krev z Bosny, Chorvatska a Kosova, nám pak Havel navrhoval na českou prezidentku! Pro dokreslení, koho nám Havel doporučoval na Pražský Hrad: letos v předjaří vyšlo najevo, že Madleine Albrightová Korbelová s bratrem prvního protektora okupovaného Kosova Kouchnerem zkasírovala se svými společníky za prodej telekomunikační firmy IpkoNet v přepočtu kolem 450.000.000 korun! Při zakládání této firmy nevybíravými způsoby odstrčilo IpkoNet a albánské okupační vedení Kosova další uchazeče. Společnost IpkoNet zřídili čelní představitelé Mezinárodního výboru pro pomoc ohroženým, a to uprostřed bombardování v roce 1999. Po příchodu NATO IpkoNet, za požehnání tehdejšího šéfa UNMIK Bernarda Kouchnera, ihned podepsal exkluzivní smlouvu s Kosovskou energetickou korporací, díky které začal používat její infrastrukturu.


Lidé kolem Havla, a možná na jeho osobní popud, tehdy také rozjeli mediální štvanici na našeho ministra zahraničních věcí Jana Kavana, který na začátku roku 1999 se svým řeckým kolegou inicioval mírová jednání mezi kosovskými Albánci a vedením Jugoslávie. Po 78 dnech „humanitárního bombardování“ se Havel jako první hlava státu vznášel v obrněné helikoptéře americké armády nad „osvobozeným“ Kosovem, kde „bojovníci za svobodu a demokracii“ z řad UÇK právě vypalovali 58 000 domů Srbů, Židů, Cikánů, Goranců a dalších Nealbánců. Zničili při tom mimo jiné i 116 křesťanských svatyň, často velmi starých. Při pohledu shůry si Největší Čech a humanista nevšiml, že dole pod ním dochází k jedné z největších etnických čistek, kterou Evropa zažila od dob Stalina a Hitlera.


Václav Havel mlčel i v březnu 2004, kdy na Kosovu albánští teroristé zorganizovali pogrom na zbytek nealbánské populace - kosovskou Křišťálovou noc. Hořely další domovy, byli vražděni další nevinní, číslo zničených klášterů a kostelů se vyšplhalo na 130 a dalších 3200 lidí muselo opustit svou vlast. Dodnes je Kosovo otevřená krvavá rána, přes kterou prochází 97 % narkotik, konzumovaných v Evropě. Na dnešním Kosovu žijí Nealbánci již dvanáctý rok v ghetech, jsou denně vystaveni šikaně úřadů „svobodného Kosova“ a teroru albánské luzy. Nemají zastání ani u protiprávně dosazených úřadů (EULEX) ani u jednotek okupujících tento jih Srbska (NATO – KFOR). Dodnes se na Kosovo nemůže vrátit 250 000 Srbů, Židů, Aškaliů, Romů, Egypčanů, Goranců, Čerkezů a dalších národností. Většina z nich živoří v severnějších částech Srbska, často v žalostných podmínkách, zatímco na jejich půdě a majetcích na Kovovu a v Metochii „hospodaří“ albánští lapkové. Právo na život, volný pohyb, svobodu slova, svobodu shromažďování a na soukromý majetek platí na Kosovu jen pro někoho. To jsou důsledky Havlova „humanitárního bombardování“.


Když se k praktikám okupačních úřadů na Kosovu a úděsné situaci menšin vyjádřil Jiří Dienstbier, odborník a dlouholetý zpravodaj OSN pro bývalou Jugoslávii, hned ho pravdoláskové s Havlem v čele kárali. Protektor Kouchner si pak nebral servítky a s odvoláním na Havla vzkázal Dienstbierovi, aby držel hubu! Takhle se dělá mezinárodní politika, takhle se spravují dobytá území, citlivě a humanitárně a la Havel a NATO.


Havel díky svým poradcům a lidem jako je Jiří Pehe a nebo Kárl Schwarzenberg neprotestoval proti vyhlášení a uznání „nezávislého Kosova“, které nebylo ničím jiným, než dalším porušením rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244 z roku 1999, pošlapáním mírových dohod o bezpečnosti a spolupráci z Helsinek a výsměchem mezinárodnímu právu. Naopak, za pár měsíců proti vůli lidí naší země a proti vůli Sněmovny ČR nás uznáním protiprávního státu Republikë Kosova zapsali do seznamu poslušných vazalů. Připomínám: Havel kdysi spoluzakládal Chartu 77 právě proto, aby se dohody z Helsinek plnily i u nás, v tehdejším Československu. Dnes jsou helsinská ujednání pošlapána v celé bývalé Jugoslávii. Kosovo 1999 jsou srbské Sudety 1938 také díky postoji Václava Havla, Kárla von Schwarzenberg a rad politologa Jiřího Pehe.


Havel mlčí i dnes, kdy jednotky NATO, přesněji vojáci německého Bundeswehru (!) střílejí do bezbranných Srbů, kteří se nechtějí ve své domovině podřídit okupantům, islamistickým albánským úřadům a špičkám narkomafie, která si na jihu Srbska s pomocí NATO a lidí jako je Havel, Schwarzenberg a nebo Pehe, zřídila svůj stát. Denní pročítání zpráv z Kosova (viz. www.kosovoonline.cz a další prameny) nemůže nechat slušné lidi chladnými. Ale pravdoláskové ve svém nekritickém obdivu k jedné supervelmoci pohrdají mezinárodním právem, ruší ho, pomáhají vyvolávat a omlouvat války, které ničí víc lidí v Afghánistánu, Iráku a Libyi, než na co kdy stačili Talibové a diktátoři jako Husajn nebo Kaddáfí. Nafta a drogy smrdí krví. Mohou peníze za spinování skutečnosti a faktů svou vůní pach smrti přebít?


Před dvaceti lety jsme žili mýtem Václava Havla. Čekali jsme změnu, dobrou, spravedlivou a moudrou vládu. Žili jsme heslem o pravdě a lásce. Václav Havel sám svými činy během uplynulých let pravdu a lásku jako pojmy vyprázdnil sám. Divíte se, proč obyčejní čeští lidé opovrhují „pravdoláskami“ jako licoměrnými, prolhanými, byť možná dobře placenými farizeji, kteří ignorují hrůzy a nespravedlnosti dnešního světa, z nichž mnohé sami spoluzavinili, a raději se předvádějí jako krasoduchové různých Bilderbergů a Fór 2000? Mimochodem, jestli se nemýlím, štvaní do války, tak jak to činil Václav Havel v případu Jugoslávie, Iráku a Libye jsou stále podle našeho práva trestné a nepromlčitelné.“


Autor článku: Václav Dvořák, režisér – dokumentarista

czechfreepress