A vysvětluje proč. „Je to vzdělaná a skromná žena, která teď čelí odporným praktikám lidí falešně se zaštiťujících pravdou a láskou.“
Kdo snad neví: Hana Lipovská je členkou Rady České televize. Mnohými je vnímána jako názorově kontroverzní osoba. Když byla koncem května 2020 do Rady zvolena, napsal jsem článek, jehož nadpis mnohé vysvětluje: „Ad Hana Lipovská aneb Mnoho povyku pro nic“ (blog iDNES, 31. 5. 2020). Nepovažoval jsem kampaň proti ní za úměrnou jejímu významu. Což neznamená, že s jejími postoji stoprocentně souzním.
Ale zpět k tweetu hradního mluvčího. Nic proti jeho výzvě k modlitbám za Hanu Lipovskou. Pokud si Jiří Ovčáček myslí, že je radní Lipovská potřebuje, že jí hrozí nedostatek rozvahy a síly, nechť se za ni modlí a nechť tak činí každý, kdo je stejného smýšlení.
Neměli bychom ale ztrácet ze zřetele, k čemu Lipovská onu rozvahu a zejména sílu potřebuje. Aby mohla čelit (podle Ovčáčka) „odporným praktikám lidí falešně se zaštiťujících pravdou a láskou“. Co tím přesně myslí je zřejmé z facebookového odkazu v postu mluvčího, v němž čteme:
... zvolením Ing. Hany Lipovské, Ph.D., analytičky Institutu svobody a demokracie, vzdělané mladé ekonomky, se začaly v Radě ČT po dlouhých 20 letech hýbat ledy. Tento proces, na jehož konci může být navrácení České televize občanům této země, je zatížen výhrůžkami, pomluvami, osočováním a ode dneška i novinářským a PR agenturním mobbingem. Jako záminka pro ohrožení „svobody slova“ se zneužívá majetkoprávní nejasnost v TS Ostrava.
Hana Lipovská dnes čelila nehoráznému chování ze strany některých zaměstnanců médií. Například kameraman ČT ji po jednání Rady ČT dlouze a detailně natáčel, jak si rovná dokumenty, jak je dává do tašky, jak si obléká kabát. Redaktorka týdeníku Respekt Ivana Svobodová ji pronásledovala po ulici, dorážela na ni svými dotazy, opřenými o údajné investigativní fotografie ze sídla ISDe, kde Hana Lipovská působí a od „sousedů“, žádala soukromé informace o místě bydliště a o poštovní adrese. (Zdroj: Facebook Institutu svobod a demokracie, 18. 12. 2020)
Nepochybuji o tom, že popsané praktiky jsou pro Hanu Lipovskou nanejvýš nepříjemné. Současně bych ale doporučoval neztrácet ze zřetele, že jmenovaná radní je součástí něčeho, co můžeme v principu nazvat politickým bojem. Do této vřavy šla dobrovolně (čímž neomlouvám nefér útoky vůči její osobě). Nechce se mi věřit, že je natolik ohrožena, aby to opravňovalo tak vysokého státního úředníka, jakým mluvčí hlavy státu je, angažovat se v její prospěch – jde totiž o angažmá ve prospěch jednoho názorového proudu. Je otázka, jestli by úřadu, který Jiří Ovčáček reprezentuje, neslušela větší míra neutrality.
Celá věc je v jednom ohledu pikantní. Mezi názorové oponenty Lipovské patří Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg. Jsou to nejen politici, ale také věřící stejné denominace jako Jiří Ovčáček – římští katolíci. Vyznávají stejného Pána podle stejné konfese – a teď řešme dilema. Nelze vyloučit, že sympatizanti dvojice Kalousek – Schwarzenberg by mohli právě tak požádat o modlitby za rozvahu a sílu (pro tyto dva politiky). Lze totiž předpokládat, že i druhá strana může sáhnout k „odporným praktikám“, ať už se bude falešně či nefalešně zaštiťovat čímkoli. (Ani Jiří Ovčáček ve svých vyjádřeních vůči „druhé straně“ si ne vždy bere servítky.)
K napsání tohoto textu mě inspirovala zpráva, která s Ovčáčkovou výzvou zdánlivě nikterak nesouvisí. Při bližším pohledu se ale vše jeví do jisté míry jinak.
Britský server „Premier – Christian News“ informuje o třech íránských křesťanech, které tamní režim uvrhl v roce 2018 na řadu let do žaláře. Důvod: jednali proti národní bezpečnosti. Konkrétně? Propagovali domácí bohoslužebná shromáždění a „sionistické křesťanství“.
Ti muži mají jména. Pastor Yousef Nadarkhani a věřící členové domácího sboru Zaman Fadaei a Mohammad Reza Omidi. 15. listopadu byl bratr Fadaei potrestán 80 ranami bičem za to, že se při Večeři Páně napil vína. Bratr Omidi byl zbičován ze stejného důvodu loni v říjnu.
Co chci tímto srovnáním říci. Jsou-li na místě modlitby za Hanu Lipovskou (a sami posuďte, zda ano či ne), pak o co víc za pronásledované věřící v nesvobodném světě. Bratří Nadarkhani, Fadaei a Omidi jsou jen sotva viditelnou špičkou ledovce, který představuje bezpočet novodobých křesťanských mučedníků. A netřeba zastírat pravdu: především v islámském a komunistickém světě. (Příslovce „především“ znamená nejen tam, že pane Putine a spol.?)
Aniž bych chtěl jakkoli bagatelizovat nesnáze Hany Lipovské, říkám si, co by za takovýto druh problémů v životě dali tři zmínění íránští křesťané. Lidí jako oni je i v 21. století na světě dost na to, abychom je zahrnuli do svých modliteb. Jako Jiří Ovčáček do těch svých bezpochyby zahrnul Hanu Lipovskou.