Tedy, dekádu. Roland Shusett a Dan O’Bannon začali psát údajně už v 70. letech. Jenže se ukázalo, že by šlo o příliš nákladnou záležitost, a tak se pustili do jiného projektu, který spatřil světlo světa už v roce 1979 a který má dodnes miliony příznivců. Pochopitelně se jedná o Vetřelce. Třetím do party, co se scenáristů týče, byl Gary Goldman, jenž mimo jiné vymyslel hlášku „Consider that a divorce.“ Pro Johna Carpentera napsal Velké nesnáze v malé Číně a podílel se i na další adaptaci Philippa K. Dicka. Coby výkonný producent je podepsán pod sci-fi Minority report. A znova – s takovou sestavou snad ani nebylo možné natočit špatný biják.
Co je skutečnost a co je recall? Toť otázka, na kterou od tvůrců nedostaneme do konce jednoznačnou odpověď. Můžeme si tedy vybrat podle svého vlastního uvážení. Je pravda, že v průběhu filmu se objevují idicie, které nás trochu navádějí. Jenže nezřídka se stává, že jsou záhy rozmetány něčím protichůdným. Z tohoto pohledu je Total Recall naprosto přesně vybalancovaný a klidně by mohl být používán při nějakých psychotestech, jelikož to určitě v případě dotázeného o ledasčem vypovídá. Ať už vybrere kteroukoli z těch dvou možností.
Rozhodně je podezřelé, že by stavební dělník měl za manželku takovou kočku, která se k němu navíc chová s obrovskou úctou a respektem. A zjevně ho miluje natolik, že by pro něj obětovala svůj život. Nebo to alespoň předstírá. Jiná věc je, že Quaid začne v Rekallu vyšilovat ještě před implantováním. A určitě stojí za zamyšlení, že všechno probíhá dál, i když zrovna není přítomný (ať už v tom smyslu, že není při vědomí, nebo že sledujeme scénu, ve které se fyzicky přímo nevyskytuje). Pak tu máme dvě zcela protikladné zprávy od osoby jménem Hauser, co vypadá jako Quaid. A tak jako v jiných počinech Paula Verhoevena, také v tomto sehrají důležitou roli zrcadla, jejichž využití jest vskutku dokonale srozumitelné. To samozřejmě platí i pro hologramy.
Samostatnou kapitolu tvoří právě Mars. Zamrzí, že neuvidíme cestu ze Země. O to víc, že by musela proběhnout s tou silnější paní, která se jaksi porouchá. Tady nebude od věci zmínit vynikající práci Roba Bottina, jenž se po Robocopovi opět postaral o speciální masky a další vychytávky. Svět stříbrného plátna přišel o mnohé, když se rozhodnul ve čtyřiceti v podstatě odejít do důchodu. Jeho přínos pociťuje i Venušino město (Venusville), kde byl Paul Verhoeven – nebojící se naplno ukazovat, co by jiní eufemisticky opsali – očividně ve svém živlu, neboť se tady shromažďují radiační zrůdy, za jejichž vzhled může i nedostatek vzduchu. Proto se můžeme setkat taky s legendární Mary (Lycia Naff), která nemá dvě, nýbrž hned tři prsa.
Celou Rudou planetu de facto ovládá Cohaagen, jenž rozhoduje i o přídělu vzduchu, tak jako Immortan Joe rozhoduje o přídělu vody/Aqua Coly. Čili se opět svým způsobem jedná o zrcadlo nastavující ekonomickou satiru. Nadvláda jednoho proradného člověka se ovšem nezamlouvá všem. A tak podobně jako v Demolition Manovi, i tady se vyskytuje jakési hnutí odporu. To vede tajemstvími zahalená bytost zvaná Kuato, přičemž na tohle setkání se díky Bottinovi a dalšímu výbornému nápadu scenáristů jen tak nezapomene. Ke slovu se rovněž velice rafinovaným způsobem dostane stopa civilizace z vnějšího vesmíru. A tak se dočkáme finále, které je možná trochu přes čáru, ale zároveň dokládá, že Total Recall byl nesmírně drahá záležitost. A co je důležitější, že ani jeden dolar nepřišel nazmar!
Total Recall současně potvrzuje, že si holandský filmař dokázal vybrat nejideálnější spolupracovníky i za kamerou. Akorát skladatel Jerry Goldsmith se nějak nápadně inspiruje soundtrackem Basila Poledourise k Barbaru Conanovi. Jinak kamera Josta Vacana představuje ukázku naprosté profesionality, kdy tvůrci nad filmem opravdu do detailu přemýšlí, a proto se dá směle tvrdit, že pro každý z hlediska velikosti přesně odpovídající záběr našli taly vždycky ideální místo, kam postavit kameru. V závěru se pohybujeme malinko na hraně parodie hollywoodských spektáklů. Paradoxně ovšem v daleko větší míře těch, které byly natočeny až po Total Recallu!?! Rádi to propustíme, protože předchozí dění jest tolik poutavé a cool. Tahle podívaná byla prostě upečena tak, aby nabídla popcornovou zábavu s přesahem, jaký bude rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí. Třebaže se nelze zbavit dojmu, že Total Recall zůstává stále poněkud nedoceněný (ani tento pochybný remake nepomohl upozornit na jeho neoddiskutovatelné kvality), stejně ho můžeme beze sporu právem nazývat filmovou klasikou.
FOTO: cinema.de