Světlo naděje pro hudební svět. Simon Rattle bude na Pražském jaru dirigovat Mahlera

Boris Klepal Boris Klepal
21. 11. 2020 14:11
Budete mě ještě potřebovat, až mi bude čtyřiašedesát? zeptal se kdysi s lehkou ironií sir Simon Rattle. Citoval píseň od Beatles a zároveň narážel na svůj rodný Liverpool. Teď je britskému dirigentovi o rok víc a stále patří k nejžádanějším osobnostem v oboru.
Sir Simon Rattle jednou poznamenal, že dirigent začíná být dobrý ve věku, kdy jiní odcházejí do důchodu.
Sir Simon Rattle jednou poznamenal, že dirigent začíná být dobrý ve věku, kdy jiní odcházejí do důchodu. | Foto: Hugh Glendinning

Na festival Pražské jaro přijede příští rok potřetí, přičemž podruhé tu bude dirigovat Mahlerovu Šestou symfonii. Poprvé tak učinil roku 2011 a celovečerní skladbou zakončil festival s Berlínskými filharmoniky, jejichž šéfdirigentem byl v letech 2002 až 2018. Příští rok provede totéž Mahlerovo dílo s London Symphony Orchestra, který coby šéf­dirigent převzal před třemi lety.

Rattle podává excelentní výkony v ohromně širokém repertoáru, od staré po současnou hudbu. Provází ho také pověst vizionáře a takzvaného trendsettera, který spojuje lidi k neobvyklým projektům, vysílá důležité signály i mimo koncertní sály a naopak do nich vtahuje nové publikum z ulice. Jeho kariéru provázejí neotřelé nápady kombinované se schopností je uskutečnit. A hudba Gustava Mahlera má v jeho profilu pevné místo.

V Rattleově životě sehrála iniciační úlohu − sám mnohokrát zmiňoval, jak ho Mahlerova Druhá symfonie v 11 letech přivedla k dirigování. Jako sedmnáctiletý tutéž skladbu dirigoval coby student Royal Academy of Music v Londýně. Celou akci si sám zorganizoval, získal díky ní solidní renomé a také agenta.

Soubor CD s kompletním Mahlerovým symfonickým dílem postupně sestavil z nahrávek s Birminghamskými symfoniky a Vídeňskými i Berlínskými filharmoniky. Souborné vydání dokonce obsahuje dvě nahrávky Desáté symfonie, kterou Mahler nedokončil a mnohem později ji rekonstruoval dnes již nežijící muzikolog Deryck Cooke. Rattle poprvé natočil Desátou s Bournemouth Symphony Orchestra a podruhé v Berlíně.

Mahlerova Šestá symfonie byla vůbec první kompozicí, kterou tehdy dvaatřicetiletý Rattle uvedl s Berlínskými filharmoniky, a jejím provedením se také ve třiašedesáti s tělesem rozloučil jako jeho šéfdirigent. Obě nahrávky vyšly na dvojdisku v roce Rattleova odchodu − orchestr je zveřejnil na vlastním labelu, který založil právě Rattle.

Letos v červnu v rozhovoru pro Aktuálně.cz dirigent řekl, že není doba na to, aby jen tak zahrál velkou symfonii. Narážel tím na rozkouskovaný program letošního koncertu s Českou filharmonií, a především na nejistou situaci v celém světě. Příslib hostování s London Symphony Orchestra, navíc s Mahlerovou Šestou, působí v aktuální krizi jako světlo naděje navzdory tomu, že symfonie má přízvisko "tragická".

Sir Simon Rattle.
Sir Simon Rattle. | Foto: Hugh Glendinning

Po červnovém koncertě v Rudolfinu ředitel Pražského jara Roman Bělor řekl Rattleovi, že se těší, až přijede s Mahlerovou Šestou symfonií v květnu do Prahy. "Nejdřív jsem se tomu smál, ale potom mě napadlo, zda ji vůbec budeme moci v Londýně zkoušet," popsal dirigent v rozhovoru pro časopis Gramophone směs radosti, obav a nejistoty, na které se od té doby mnohé nezměnilo.

Když Rattle hovořil o svém prvním koncertu s Českou filharmonií v roce 2019, označil Gustava Mahlera za autora, který vedle Antonína Dvořáka patří k základům existence orchestru. London Symphony Orchestra tak se svým šéfdirigentem přiveze Mahlerovu hudbu de facto na "domácí hřiště". Ne snad proto, že by bylo nutné za každou cenu hledat v Mahlerovi jeho české kořeny, ale pro dlouhou interpretační tradici, kterou u nás jeho dílo má.

K mnoha těžko pochopitelným úkazům v postojích Zdeňka Nejedlého, muzikologa se zlou pověstí a ministra komunistických vlád, patří jeho láska k Mahlerovi. Pokládal ho za vynikajícího skladatele v dobách, kdy takový postoj patřil k vzácným výjimkám. Slavný český tenorista Karel Burian napsal v nekrologu roku 1911, že "Mahler byl největší komponista naší doby", a vyzdvihl ho vysoko nad Richarda Strausse − to si tehdy kromě Buriana a Nejedlého nemyslel snad nikdo.

První věta Mahlerovy Šesté symfonie v podání London Symphony Orchestra pod taktovkou sira Simona Rattlea. Foto: Hugh Glendinning | Video: London Symphony Orchestra

Mahlerovu Sedmou symfonii premiérovala Česká filharmonie ještě pod autorovou taktovkou. Na přelomu 70. a 80. let minulého století pak nahrála vynikající soubor všech symfonií s tehdejším šéfdirigentem Václavem Neumannem. Vloni začala pracovat na novém mahlerovském kompletu se současným šéfem Semjonem Byčkovem.

Když si Rattle na letošní benefiční koncert s Českou filharmonií přizval také studentský orchestr, ukázal českému publiku a institucím kousek ze svého otevřeného přístupu k hudbě i lidem. S London Symphony Orchestra přijede především jako vynikající a zkušený mahlerovský interpret nejvyšší úrovně.

Mahlerovy titánské symfonické koncepty pod Rattleovým vedením získávají štíhlejší zvuk než obvykle a zároveň ohromnou koncentraci. Znějí hutně a zároveň čitelně, při porovnání starších nahrávek z Birminghamu s novějšími z Berlína je znát, že Rattle poněkud zrychlil tempa a ještě pročistil zvuk. V celkové koncepci má dirigent zřejmě jasno již dlouho, práce na detailech ale nekončí nikdy.

O finále Šesté symfonie na Rattleově nahrávce z roku 1990 kritika napsala, že "je skvěle vystavěné, zní impozantně a trýznivým pocitem nevyhnutelnosti vede posluchače ke kritickému vrcholu". Nakonec recenzent dodal, že Rattle vrství závěrečnou agonii jistěji a metodičtěji než kdysi Leonard Bernstein. Právě v souvislosti s Mahlerem je důležité připomenout, že Rattle zdaleka není jen hudební chameleon, jak mu občas bývá předhazováno, ale soustavně pracující dirigent, jehož kariérou se vinou dlouhodobé projekty. Mahler patří k těm nejdůležitějším.

Podle violisty Berlínských filharmoniků Matthewa Huntera je Rattle ten nejméně konvenční dirigent, jakého si lze představit. Zároveň je jako umělec schopen dlouhodobě a úspěšně fungovat v extrémně konvenčním světě vážné hudby. Umí s ním vycházet a zároveň ho přetvářet k obrazu svému.

Možná právě v tom tkví jakési neviditelné pouto, které váže Rattlea s Mahlerem, jehož zásahy do způsobu koncertního provozu byly ve své době až nepochopitelné a nadělaly mu spoustu nepřátel.

Rattle k Mahlerově nekonvenčnosti a tvrdohlavosti navíc přidává příjemné a vstřícné vystupování. Kdyby přišlo na věc, mohl by z něj být diktátor, jehož tyranii by lidé zbožňovali a ještě si chodili pro přídavek. Stejně jako teď vesměs zbožňují jeho klasické koncerty, neotřelé podniky i jeho "liverpudliánský" přízvuk, zřetelný v angličtině i němčině.

Jakkoliv je Rattle nepochybnou celebritou, která přesahuje hranice hudebního světa, v současné době coby šéf London Symphony Orchestra čelí potížím, jež ohrožují samotnou existenci tělesa. S Českou filharmonií sice na začátku léta odehrál benefiční koncert, jinak ale také zachmuřeně zmínil, že s vlastním orchestrem nic podobného nechystají − spíš by potřebovali, aby někdo uspořádal benefici pro ně.

Londýnský orchestr je v současnosti aktivní on-line, každou neděli živě koncertuje prostřednictvím YouTube. Tamtéž zveřejňuje pravidelné Coffee Sessions s malými sestavami orchestrálních hráčů.

Rattle ale nemyslí jen na své těleso. Vlastního vlivu využívá k tomu, aby upozornil na krizi, v níž se ocitli mnozí kolegové − především ti, kdo působí na volné noze. "Obávám se, že mnoho hudebníků bude muset zanechat své profese a nebudeme schopni vrátit se k uměleckému životu, na jaký jsme byli zvyklí," řekl v nedávném rozhovoru pro britský Guardian a dodal, že exodus hudebníků již probíhá, ale až si ho lidé všimnou, bude už pozdě.

Sir Simon Rattle.
Sir Simon Rattle. | Foto: Oliver Helbig

Byť současná situace uměleckému životu nepřeje a vnáší do něj víc restrikcí než možností, Rattle přece jenom vidí i příležitost ke změně. "Vždy jsem byl zvědavý, jak bychom se chovali během druhé světové války, kterou zažili moji rodiče, a teď přišlo něco podobného," řekl pro Aktuálně.cz. A dodal, že bude fascinující sledovat, jak na změněné podmínky zareagujeme a jestli svět dokážeme zlepšit.

Sir Simon Rattle jednou poznamenal, že dirigent začíná být dobrý ve věku, kdy jiní odcházejí do důchodu. Koncert na Pražském jaru, který se uskuteční 18. května v Obecním domě, tedy odehraje v ideálním momentu své dráhy. O tři dny později na stejném místě vystoupí Jakub Hrůša se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, aby společně provedli Mahlerovu Třetí symfonii.

Koncert

(Pořádá festival Pražské jaro)
London Symphony Orchestra & sir Simon Rattle
Obecní dům, 18. května 2021.

 

Právě se děje

Další zprávy