Jak pomoci dětem, které během jarního lockdownu vypadly ze školy, dohnat zameškané učení? Projekt Zapojme všechny dává dohromady studenty vysokých škol, kteří potřebují pedagogickou praxi, a školy, které potřebují doučování pro své žáky. „Chtěli jsme, aby doučování bylo dostupné plošně i tam, kde zatím žádná služba tohoto typu není,“ říká Zuzana Ramajzlová z Člověka v tísni, která se na projektu podílí. Rozhovor přináší EDUzín.
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Jak na tom byly po jarním lockdownu děti v lokalitách, kde Člověk v tísni řídí dlouhodobé doučovací programy?
My pracujeme převážně v sociálně vyloučených lokalitách se sociálně znevýhodněnými rodinami. Rodiče často nemají dostatečné kompetence, aby jim pomohli, mají základní nebo nedokončené vzdělání, řeší finance, bydlení. Máme rodiny, které nemají zajištěné bydlení, často se stěhují. Děti z těchto rodin jsou na učení samy i za normálních okolností. Během distanční výuky je tu další skupina dětí, která teď podporu rodičů také nemá, například z důvodu, že rodiče musí pracovat. Potíže nastávají také ve vícečetných rodinách. Pro nás je ale dělicí čára schopnost pomoci dítěti, když to neudělá škola. Tedy tam, kde rodiče teď třeba nestíhají, ale umí dítěti se školou pomoci nebo mají v okolí dostatek sociálních kontaktů, na které se mohou obrátit – prarodiče, jiné příbuzné, kamarády.
Řada učitelů je ale přesvědčená, že když rodina nespolupracuje, dítě se nemůže nic naučit, i když škola bude dělat maximum.
Určitě jsou rodiny, které nejsou motivované, ale to dítě za to nemůže. Ono si nevybralo, do jaké rodiny se narodí. Rozdíly dané tím, že se narodíme do rodiny, která se o nás stará, do regionu, kde máme šanci dostat se na lepší školu, jsou velké. My se soustředíme na to, aby tyto děti od škol i jiných organizací dostaly podporu, která ten handicap vyrovná do té míry, že projdou vzdělávacím systémem. Protože když to nikdo neudělá, rozdíly mezi regiony a žáky se budou dál prohlubovat. Dítě za své nespolupracující rodiče nemůže.
Daří se to během pandemie všem školám?
Na to je těžké odpovědět. Mezi školami je obrovský rozdíl, některé na tu situaci rychle reagovaly, vyhledaly děti, kterým je potřeba pomoct, a vytvořily podmínky, které jsou pro každé dítě trochu jiné. Jiné školy jedou úplně stejně před krizí, bez nějaké individuálnější podpory dětí. Myslím, že je to hrozná chyba, že ve veřejném školství není žádná základní garance srovnatelné kvality. Teď se to ještě prohlubuje, protože když takovým dětem zmizí učitel ze života, tak jim ze života zmizí i škola. Budu se opakovat, ale jsou na to samy.
Kolik dětí je podle vás i na podzim stále bez připojení?
Myslím, že jsou jich pořád tisíce. Kromě dětí bez podpory rodin jsou handicapované rodiny samoživitelek, děti z vícečetných rodin, které se střídají o jeden notebook, takže přirozeně nemůžou být pořád všechny online. Tím mezi dětmi vznikají rozdíly podle toho, kdo je schopen se připojit a kdo není, a to prostě není spravedlivé.
Celý rozhovor naleznete zde
.png)
18 komentářů:
v lokalitách, kde Člověk v tísni řídí dlouhodobé doučovací programy
Hleďme, tak ony jsou lokality, kde Člověk v tísni řídí.
Stále se neučí tisíce dětí
Hluboce pravdivý titulek. Stále, to jako pořád. Před pandemií, za pandemie i po pandemii. Tisíce dětí se neučí. Včera, dnes, zítra. Nějaké připojení to nespraví.
dítě za to nemůže. Ono si nevybralo, do jaké rodiny se narodí.
Může to paní autorka nějak dokázat?
Silvie A.
Vaše komentáře jsou čím dál víc jen destruktivní výkřiky. Diskutujte, prosím věcně. Myslím si ale, a už jsem Vám to i vícekrát doporučoval, že Vašemu způsobu uvažování a diskutování by více vyhovoval jiný prostor než ČŠ. Děkuji!
Celý rozhovor je bohužel velmi špatnou vizitkou Člověka v tísni.
Na první dvě otázky zde uvedené paní Ramajzlová vůbec neodpověděla. Na další stěžejní otázku také ne.
Cituji: "Podle mě je velká chyba, že se na začátku září nezmapovala situace na všech školách."
Žádná situace se sama zmapovat nemůže. Situaci musí někdo zmapovat. Očividně zaspal i Člověk v tísni a žádnou velkou přípravu na další vlnu distanční výuky neprovedl. Vždyť kdo mohl nejlépe dodat onu mapu než Člověk v tísni, který to v dané oblasti "řídí".
Vláda je oprávněně kritizována za to, že mnohé podcenila. Ale očividně nebyla sama.
Po kritice trochu z jiného soudku.
Jedním z velmi neblahých důsledků distanční výuky je rozevření sociálních nůžek ve vzdělávání dětí. Bohužel je asi pravdou, že způsobené škody jsou nevratné a můžeme je pouze zmírňovat.
A tady je míč především na straně MŠMT a ČŠI. Obě ctěné organizace nyní musí hodně rychle změnit svůj přístup a ve spolupráci s učiteli z praxe provést hloubkový audit toho, v jaké situaci se vlastně nacházíme. Nestačí, aby ČŠI poslala nějaký dotazník, kam si může každý napsat, co chce, ale musí rychle do terénu a tam sbírat fakta.
Mimochodem, kolik pracovníků ČŠI si zkusilo on-line výuku např. 1. nebo 2. třídy? Zkusil se někdo z vedení MŠMT třeba zamyslet nad tím, v jaké situaci je matka-učitelka 1. stupně, která už učí prezenčně, ale zároveň má svého potomka např. ve 3. třídě na on-line výuce? ....
Je mi to líto, pánové a dámy ze zmíněných institucí, v této době i Vy musíte urychleně hledat nové formy a metody práce.
"Určitě jsou rodiny, které nejsou motivované, ale to dítě za to nemůže. Ono si nevybralo, do jaké rodiny se narodí."
Ahá. Už to chápu. To je nějaké rodinné prokletí dané už z dávnověku, které se ne a ne a nedaří prolomit. Jsou rodiny, s nimiž se pracovalo už za Rakouska Uherska, pak za první republiky, pak za socialismu a dnes s nimi dlouhodobě pracuje Člověk v tísni a mnohé další "obecně prospěšné". A ono tak nějak furt nic. Když za to nemůže dítě, může za to rodič? Ale ten rodič přece také byl dítě a také za to nemohl. A prarodiče to samé. Nikdo za nic nemůže, protože všichni se narodili řízením osudu do prokletých rodin, s nimiž nic nenadělá ani nová levicová ideologie ultrarovnosti. Tahle ideologie, je, pane Komárku, opravdu už obehraná. Zkuste příště nějakou inovaci. Zatím se jen dlouhodobě vysávají finanční prostředky ze státního rozpočtu, za účelem "vylepšování" díla chybujícího stvořitele v duchu novolevicového blaha, místo aby se efektivně vynakládaly třeba na investice do vědy, na léčbu pacientů s RS, kteří si tuto nemoc také nevybrali, ale narozdíl od převýchovy a srovnávání startovacích čar, ty drahé léky opravdu pomáhají.
"Rozdíly dané tím, že se narodíme do rodiny, která se o nás stará, do regionu, kde máme šanci dostat se na lepší školu, jsou velké."
Hergot a není vono to tak ňák navopak? Že kam se stěhují jedni, tam je všechno vybrakované a zničené a jiní si naopak staví golfová hřiště, pečují o své okolí, zajímají se, investují - pracují? Jestli vono to není tak, že prostě ta kultura jde s těmi lidmi. Kočka taky většinou neštěká a nehlídá barák. A pes zase neskáče po stromech a po střechách. Inu těžké to mají ti věrozvěsti nové levice. Velmi těžké.
"My se soustředíme na to, aby tyto děti od škol i jiných organizací dostaly podporu, která ten handicap vyrovná do té míry, že projdou vzdělávacím systémem. Protože když to nikdo neudělá, rozdíly mezi regiony a žáky se budou dál prohlubovat. Dítě za své nespolupracující rodiče nemůže."
Vyrovnávání handikapů? A rodiče mohou za své nespolupracující rodiče? A prarodiče za jejich nespolupracující rodiče? Hergot, kde je ta prvotní příčina - mohla by paní autorka sdělit nám - univerzálně nevzdělaným? Že by to bylo fakt tím regionem? Jako třeba množství radonu v podloží, nebo jak? No, nechci brát levičákům naději, ale to se mi fakt jako nezdá. Představte si - my máme nepřizpůsobivé i v Praze. Asi nějaká lokální geomagnetická výchylka, která se stěhuje s nimi. Snad siderické kyvadélko by nám pomohlo. Cibulka by si měl požádat o grant.
Já bych klidně ty děti všechny vrátil tam, kde skončila prezenční výuka a pokračoval odtamtud. Jo, jasně, možná je to utoipcká představa člověka, který se ve školství - chválabohu - denně nepohybuje, ale ať mi někdo vysvětlí, v čem by byl problém. Já jsem jel na rok na střední školu do USA a po návratu jsem pokračoval taky s třídou o ročník níže. A stalo se co? Prd. Naučil jsem se anglicky. Nejsme v nalajnovaném systému, kdy po dosažení určitého věku musí všichni muži na vojnu. Nějaký rok dnes nikoho nezabije. Většinu stejně živí rodiče, tak co? A kdo chce, může si dodělat VŠ třeba v padesáti a nikdo už se na to nebude dívat jako na něco nepatřičného, nebo neobvyklého. Představa, že dítě musí v tolika a tolika letech umět to a to, je podle mě minulostí. Abych ale nebyl špatně pochopen - to, že maturant má umět to a to - je o něčem úplně jiném. Jde jen o to, že ne všichni musí maturovat v určitém věku.
To vrhnutí o rok zpět by se ale muselo udělat do důsledků, tzn. i s tím, že bychom posunuli začátek školní docházky na sedm let, jinak bychom totiž ve školském systému měli o jeden ročník více a chybělo by obrovské množství kantorů. A silně pochybuji, že toto někdo udělá. Ale určitě by se to dalo ošetřit alespoň tím, že děti, které ročník skutečně nezvládnou, si ho prostě zopakují. I kdyby jich mělo být 10-15 %, dalo by se to zvládnout. A těmto slabým dětem by to jen a jen prospělo.
Ono rok navíc má ještě jiné souvislosti. Někteří by to mohli pojmout jako obdobu propadnutí a to je přece pro dítě stres. Dřív to nebylo nic vzácného a řada dětí se za ten rok látku doučila a dohnala ostatní. V posledních letech je to bráno jako selhání systému a školy. Dítě projde za 4 za každou cenu a to, že nestíhá a roste z něj outsider nikomu nevadí. Jen se všichni diví, že tyto děti nezvládají státní přijímačky a maturitu. Všichni se chlubí, jak jsou počty neúspěšných malé.
Kdyby byla situace ve školství a společnosti normální, tak by prostě někteří žáci ročník zopakovali a nic by se nestalo. Nebylo by jich zase tolik. Kdyby tihle opakovali už v červnu, tak by dnešní výpadek vůbec nic neznamenal.
"Kdyby tihle opakovali už v červnu, tak by dnešní výpadek vůbec nic neznamenal."
Přesně tak, pane Vaňku. Jenže nechte na prvním stupni propadnout dítě, které mělo na pololetí dvojky, že? Vysvědčení na prvním stupni se totiž v posledních dvaceti letech stalo nicnevypovídajím cárem papíru.
A když se nad nápadem vypustit tento školní rok a posunout nástup do školy na sedm let dále zamýšlím, vychází mi z toho další problém, kvůli kterému je to nerealizovatelné. Šestileté děti by musely zůstat v mateřských školkách, zde by možná ani tak nebyl problém personální, absolventek učitelství mš, pedagogů volného času, rekreologů, sociálních pedagogů atd. by se asi našlo dost, ale byl by tu bezesporu problém kapacitní.
Ad Pavel Doležel
… A ono tak nějak furt nic. Když za to nemůže dítě, může za to rodič? Ale ten rodič přece také byl dítě a také za to nemohl. …
…Vyrovnávání handikapů? A rodiče mohou za své nespolupracující rodiče? A prarodiče za jejich nespolupracující rodiče? Hergot, kde je ta prvotní příčina - mohla by paní autorka sdělit nám - univerzálně nevzdělaným? …,
Ono je to velmi jednoduché a není nad tím třeba ani moc přemýšlet. Vtip je v tom, že ten „koloběh“, který popisujete, je třeba přerušit. Právě třeba tou pomocí, o které se v rozhovoru mluví. A v minulosti (hodně, hodně dlouhé minulosti…) nepomáhal nikdo, nebo téměř nikdo, proto to tak dnes je.
Jinak je velmi zajímavé, kolik nenávisti, zloby a špíny se vyvalí od některých diskutérů, jakmile se objeví toto nebo podobné téma.
Tři předchozí příspěvky jen potvrzují má slova ... nenávist, zloba a špína ...
"Ono je to velmi jednoduché a není nad tím třeba ani moc přemýšlet. Vtip je v tom, že ten „koloběh“, který popisujete, je třeba přerušit. Právě třeba tou pomocí, o které se v rozhovoru mluví. A v minulosti (hodně, hodně dlouhé minulosti…) nepomáhal nikdo, nebo téměř nikdo, proto to tak dnes je.
Jinak je velmi zajímavé, kolik nenávisti, zloby a špíny se vyvalí od některých diskutérů, jakmile se objeví toto nebo podobné téma."
A proč jste tedy nepřerušil? Přerušujte, nikdo vám nebrání.
On je problém v tom, že takhle se přerušuje už stovky let. A výsledek? Prd. Za socialismu se jim rozdávaly byty, dokonce celá sídliště, pořádaly se pro ně výukové kurzy, tábory, chodilo se do rodin. Dnes to dělají některé neziskovky. A výsledek dnes? Zase prd. Ty vaše nesmysly s tím "nepomáhal nikdo" si vetkněte za klobouček - jak by řekl tajňous. Třeba vám to někdo sežere, ale my jsme bydleli v Rokycanech, moje maminka tam dělala ve škole a může vám vyprávět historek kolik je libo. Nebo si můžeme povídat o tom, jak dostali byty v Praze na Velké Ohradě, kam jsem chodil těsně po revoluci na základku a také bych mohl vyprávět příběhy ze života. Nebo o tom, jak jsme si brali 5 romských dětí na prázdniny a na Vánoce a jezdili za nimi na víkendy a učili je a kupovali jim dárky. A výsledek? Nic moc. Část jich je v lochu, část na drogách, část se prostituuje a snad jedna jediná pracuje. Druhá si požádala o papíry na hlavu, aby pracovat nemusela. Nechci vám tedy brát vaše svazácké nadšení, jen se obávám, že jste jaksi mimo mísu a vzniká zde nebezpečí, že si na...ete na vlastní hlavu.
Ono se ukazuje, že prostě po kočce nemohu dost dobře chtít, aby štěkala a po psovi, aby mňoukal. To je základ. Předělávat kočku na psa, či naopak, a nazývat to přerušováním koloběhu nepříznivých vlivů a narovnáváním startovních čar, je činnost notně nesmyslná, až debilní. Bohužel se ukazuje, že Einstein měl s lidskou hloupostí pravdu. Ne dvakrát, ale stokrát budou někteří do černé díry strkat tytéž vstupy a stejně budou po stoprvé očekávat zásadně odlišný výsledek. To je známka absolutní neschopnosti se učit a jednat racionálně.
I když na toto téma nechci diskutovat a vůbec tuto skupinu spoluobčanů neřeším protože jsem z venkova, kde je tento problém minimální(mluvím o běžných dětech, které nejsou v podpoře In)udělám výjimku.
Dnes málokdo hlásá, že zavření amerických indiánů do rezervací působilo blahodárně a měli by být zbytky indiánů za to vděčni. Podobných příkladů je i v jiných částech světa spousta a je to citlivé téma dodnes. Ale mnoho idealistů chce kočovníky zavřené v králíkárnách tzv. podporou předělat na starousedlíky a není jim to blbé a diví se, že to nefunguje. U některých se to povedlo a tak si myslí, že to udělají všem. Problém je, že v Evropě není kde kočovat i když paradoxně se sjednocenou Evropou(bez kovidu) to bylo možné. Česká republika by nebyla mezi prvními, kteří by křičeli v odporu proti kočovníkům.
Napřed je potřeba vyřešit problém přežití, práva na sebeurčení a vlastní kultury a teprve pak lze řešit problém vzdělávání. Jejich silné stránky jsou jinde než v "obdělávání svého políčka".
Zde to nevyřešíme, ani školství to nevyřeší. Proto navrhuji toto téma neotvírat. Veškerá diskuze vede k extrémistickým názorům, které neprodukují uspokojivá řešení.
Teď k tématu.
To, že se některé děti neučí je zřejmé a bylo to jasné už na jaře. Mediálně se sice všichni bili v prsa, jak to na děti chrlí onlain. Ministerstvo to ještě na jaře podpořilo tím, že vlastně zrušilo vymahatelnost domácího vzdělávání. A jen málo učitelů nepodlehlo davovému šílenství a řešilo, jak učit, aby počty žáků mimo eliminovali.
Rozhodně to studenti VŠ nezachrání. Nemají praxi. S náročnějším případem si neporadí. Ale mohou pomoci přepracovaným kantorům. A mohou pomoci v případě líného studenta. A sami se trochu otrkají a setkají se se školskou realitou.
to studenti VŠ nezachrání. Nemají praxi. S náročnějším případem si neporadí. Ale mohou pomoci přepracovaným kantorům. A mohou pomoci v případě líného studenta. A sami se trochu otrkají a setkají se se školskou realitou.
Jediný skutečný efekt bude to otrkání. Ale to není špatné.
Jo, otrkají se a nahlédnou do reality. V tom se ovšem skrývá obrovské nebezpečí, že do toho maglajzu, který už minimálně od zavedené RVP zažíváme, nikdy nenastoupí.
Okomentovat