Medaili si z O2 areny nepřivezli, ale za bojovnost by si každý jednu zasloužili. Judistovi Jiřímu Petrovi se málem zhroutil svět, když si večer před zápasem na posledním tréninku potrhal vazy v kotníku. Přesto šel do boje a připsal si vítězství. Davida Klammerta zase soupeř potrápil škrcením. „Na rovinu jsem usínal, viděl jsem hvězdičky,“ líčil Klammert.
Na tuhle sobotu se Jiří Petr těšil celý rok. V pátek večer scházelo už málo. Jen poslední trénink. Jenže do jeho konce fit nevydržel. Ucítil křupnutí v kotníku. Bolest.
„Já jsem nejdřív doufal, že to nebude nic vážného. I když podvědomě jsem věděl, že tam křuplo. Trénink jsem jakžtakž dojel, pak jsem to ledoval,“ líčil Petr.
Jenže nešlo o žádnou prkotinu. Při nehodě si potrhal vazy v kotníku. Takové zranění se dává i na několik týdnů do sádry.
„Půlku dne jsem byl hodně špatnej, snažil jsem se to nedávat před nikým najevo. Nevím, jestli to mám říkat, trošku jsem si na pokoji pobrečel… Možná je to trošku trapný. Prostě je to tak,“ vypráví Petr. „Poslední den před vrcholem sezony… Vzhledem k tomu, že je mistrovství Evropy v Praze, pro mnohé je to i jeden z vrcholů kariéry. Poslední den před závody si udělat takové zranění, to by asi málokdo ustál v klidu.“
Slzy možná protekly, ale druhý den ráno stál Petr na tatami v O2 areně ve své kategorii do 90 kilogramů proti favorizovanému Quedjau Nhabalimu, Ukrajinci s krví z Guiney-Bissau z tatínkovy strany. Na pravém kotníku měl Petr pevný modrý obvaz.
„Hlavní bylo, že mi to naše fyzioterapeutka na závody perfektně zatejpovala, opravdu pevně. Měl jsem z toho trochu strach, ale na kotník jsem normálně spoléhal a nelimitovalo mě to,“ pochvaloval si. „Rval jsem se, co jsem mohl. Myslím, že mi to výkon nezkazilo.“
Soupeř ho sice brzy hodil na wazari, ale Petr se rval dál. A nakonec to byl on, kdo protivníka položil na ipon. A vysloužil si tak prestižní střet proti úřadujícímu mistru světa Noëlu van 't Endovi z Nizozemska. „Motivovalo mě, že mám šanci se poprat a porazit mistra světa,“ líčil Petr. Soupeř byl ale lepší.
Ve stejné váze se pral i David Klammert, jenž natvrdo bojuje o olympijskou kvalifikaci. Francouz Axel Clerget mu ale brzy vzal vzduch. A to doslova. V boji na zemi, tzv. ne-waze, měl Klammert co dělat, aby se na poslední chvíli vymanil ze soupeřova škrcení.
„Měl to tak dobře chycené, že jsem, na rovinu, usínal. Ale furt byl ve mně někde ten hlas: Pojď! Vydržíme! Na mistrovství Evropy mu to nedáme!“ líčil Klammert. „Naštěstí jsem to ustál, ale patnáct, dvacet vteřin si nepamatuju. Úplně jsem měl hvězdičky. Ale hecnul jsem se.“
Klammertovi pak pomohlo několikaminutové přerušení, v němž byl Clerget ošetřován kvůli krvavému zranění. Trochu se oklepal, těsně před koncem základní doby měl nadějný nástup, v prodloužení se ale znovu ocitl na zemi. A tentokrát už ze škrcení neunikl, musel zápas odklepat. Po zápase byl zdrcený, jak fyzicky, tak myšlenkou na ztracené body v olympijské kvalifikaci.
„Chodívám hodně přes bolest. Dneska mám otejpované zápěstí, rameno, koleno, všechno jsme to stáhli. V tom adrenalinu nic necítím a je mi to jedno,“ líčil Klammert. „Dokud je jiskřička naděje, budu o olympiádu bojovat. Teď se musím dát zdravotně do kupy. Mám rameno, koleno, kyčel. Hrozně se to kupilo. Pak musím zase začít makat a věřit, že to přijde.“
