Dal by se teď udělat rozsáhlý výčet všech klíčových okamžiků, jimž za tu dobu čelila.

Na seznamu by pak nesměla chybět globální ekonomická krize let 2008 a 2009, ani hrozící rozpad eurozóny, nesměl by chybět celosvětový nástup nejrůznějších populistů, případně i několik teroristických útoků, které zasáhly Německo.

Aktuálně se potýká Německo, podobně jako i další státy světa, s koronavirovou pandemií. Do patnáctileté bilance kancléřky Merkelové ovšem patří i rozhodnutí, s nimiž u německé veřejnosti narazila, kdy vyvolala u části spoluobčanů odpor až otevřené nepřátelství. Zde je třeba zmínit odklon od jaderné energetiky v souvislosti s katastrofou v japonské Fukušimě.

Převzato z Plusu

Hlavně ale její počínání během uprchlické krize let 2015 a 2016, jež dovoluje kritikům Merkelové nejenom doma, ale i v zahraničí tvrdit, že uprchlíkům údajně „otevřela hranice“, případně že „pozvala migranty do Evropy“.

Ani jedno nebo druhé není pravda, nicméně s kancléřkou se to potáhne, dokud bude v úřadě. 

Zkušenosti z reálného socialismu

Přesto všechno ale dokázala Merkelová obhájit třikrát za sebou prvenství ve volbách. Navíc v dlouhodobých žebříčcích popularity německých politiků se za celou tu dobu držela mezi trojicí nejoblíbenějších.

Jedním z možných vysvětlení je, že pro své spoluobčany zůstala vždy vypočitatelná. I ona sama s tím v minulosti několikrát koketovala. Třeba před lety, když na konci jednoho předvolebního klipu konstatovala: „Ale vždyť vy mě znáte.“

V souvislosti s šéfkou německé vlády je zajímavá i další skutečnost. Učinila totiž něco, co by podle všech možných pouček z oboru politické strategie neměl vrcholný politik nikdy udělat: Stanovit přesný termín, kdy odejde z úřadu.

Každý, kdo tak učiní, riskuje, že mu v určitou chvíli dojde pára, nebude ostatními brán vážně a bude pouze trpěný. Američané pro to mají barvité označení, když hovoří například o prezidentovi, jemuž v dohledné době vyprší mandát, jako o „lame duck“ čili jako o „chabé kachně“ či „nemohoucí kachně“.

To se o aktuálně Merkelové nedá ani přinejmenším prohlásit, přestože už před dvěma lety oznámila, že při příštích volbách na podzim 2021 už nebude kandidovat a úplně odejde z politiky.

Naopak při pohledu na to, s jakou intenzitou se kancléřka věnuje řešení koronavirové krize, což jí zajistilo u veřejnosti novou popularitu, člověk nemá pocit, jako by byl její politický důchod na spadnutí. A pravděpodobně to bude nejspíš opět Merkelová, komu se může podařit překonat stávající blokádu rozpočtu Evropské unie na příští sedmileté období a tím i uvolnit finanční pomoc státům zasaženým nejvíc hospodářskými důsledky pandemie.

Když Angela Merkelová před patnácti lety nastupovala jako německá kancléřka, nikdo příliš nevěřil, že se žena se zkušenostmi z reálného socialismu prosadí v politickém světě, jehož pravidla určovali západoněmečtí muži se svými styky a vazbami.

Až za necelý rok v úřadě skončí, bude nejenom rekordmankou, pokud jde o délku svého mandátu. Už teď je také jasné, že se zařadí po bok velkých lídrů, jakými byli Konrad Adenauer, Helmut Schmidt nebo Helmut Kohl.

Autor je komentátor Lidových novin

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít