Při práci upřednostňuji hledisko umělecké před ekonomickým, říká ředitel JFO Jan Žemla

Co vlastně dělají teď hudebníci, když nemohou koncertovat?
Je to smutné. Hudebníci jsou samozřejmě zvyklí na samostudium a tak se udržují v kondici a studují repertoár samostatně, ale to nestačí. Práce orchestru je o tom, že hrajete spolu, ladíte spolu, vytváříte nějaký zvukový útvar, který vyvolává emoce u posluchačů – teď se nic z toho neděje. Orchestr se nepotkává a vše, co tak slibně s novým šéfdirigentem začalo, zase stagnuje. S kolegy v managementu pak připravujeme několik on-line koncertů, určitě mezi nimi budou dvě vystoupení Lukáše Vondráčka 26. a 30. listopadu, které bude vysílat český rozhlas Vltava, Vánoční koncert na přání našich posluchačů a další akce, na kterých zazní spousta skvělé hudby, dokonce žijících autorů. Ale to  vše je vlastně „jenom jako,” tento systém logicky postrádá to základní – kontakt s publikem. Pro publikum přece hrajeme, v interakci s ním se přenáší emoce a prožitky, v tom má naše činnost smysl.

Někdo by si mohl myslet, že hudebníci jsou rádi, že jsou doma a dostávají mzdu.
To si může myslet jen ten, komu na jeho práci a seberealizaci nezáleží a kdo o celoživotní přípravě hudebníka nic neví. Jako dítě je hudebník od svých pěti let systematicky veden k vnímání a provozování hudby, srůstá se svým nástrojem a jeho povolání je součástí osobnosti. Prostě nevydrží nehrát. Není to jen práce, je to poslání. Členové JFO jsou samozřejmě také rodiče a starají se v této době o děti školou povinné, ale provozování hudby je jejich základní přirozeností. Když se nám podařilo zorganizovat několik nahrávacích projektů či dokonce menších koncertů, to nadšení z návratu bylo všudypřítomné. Vše sice za cenu určitého nepohodlí – rozestupy, roušky, desinfekce. Ale hráli jsme.

Do budoucna máte velké plány, připravuje se nový koncertní sál, jak to s realizací vidíte dnes?
Ano, máte pravdu, záměr postavit v Ostravě nový koncertní sál, který by byl součástí Domu kultury města Ostravy, už žije svým aktivním životem několik let. Dům kultury, tedy stávající sídlo JFO je stavba 60 let stará a za hranicí životnosti. Rekonstrukci potřebuje zcela nutně. Zároveň se jedná o památkově chráněný objekt, jehož parametry ovšem neodpovídají současným standardům. Nemožnost zasáhnout do konstrukce budovy a zároveň jasně definovaná náplň a účel, to vše bylo na počátku myšlenky propojení nové budovy se starou. Spojilo se příjemné s užitečným, jak se říká a z toho vzešlo zadání architektonické soutěže. Ta proběhla ve dvou kolech v minulém roce.

V jaké fázi přípravy koncertní sál nyní je?
Příprava je v plném proudu a naštěstí nebyla v této fázi nijak výrazně narušena situací kolem koronaviru. Byla podepsána projektová smlouva a architektonická kancelář amerického architekta Stevena Holla z New Yorku, která vyhrála soutěž, spolu se studiem architekta Martina Kropáče z Prahy Architecture ACTS už několik měsíců pracují na projektu a ladí detaily. Aktuálně se například realizují zkušební vrty kolem budovy Domu kultury, ve kterých se měří vibrace okolního prostředí, pracuje se na další fázi studie a tak dále.

Počkejte, tomu nerozumím – to bude stávající budova součástí té nové?
Dobře rozumíte, ano, je to tak. Podstatou projektu je to že stávající budova, zůstane zachována, bude obklopena novou budovou a bude její nedílnou součástí. Proto bylo rozhodnuto nejen o stavbě nového koncertního sálu, ale také současně o rekonstrukci budovy stávající. V nové části bude velký koncertní sál o kapacitě asi 1300 míst, současný koncertní sál bude přestavěn na komorní sál pro 500 osob, vzniknou společenské prostory pro návštěvníky, které nyní citelně chybí a nahrávací studio. Divadelní sál zůstane zachován i s původní funkcí, ze současné tělocvičny a bývalého kina se zase stane samostatný edukační prostor s kapacitou okolo 200 míst. Bude zde i zázemí pro hudebníky a pracovníky managementu, několik multifunkčních prostor využitelných pro kohokoli, kdo bude chtít v tomto prestižním prostoru uspořádat firemní či společenské setkání. Součástí komplexu budou i kvalitní gastroslužby. Veškeré tyto informace jsou dostupné na webu www.koncertnisal.cz, kde najdete i veškeré vizualizace.

Plány krásné – ale co financování? Bude i doba pokoronavirová přátelská k takovému projektu?
Na tento projekt slyšeli doposud jak zástupci Moravskoslezského kraje, ale zejména Statutárního města Ostrava, které je tedy iniciátorem. Plán prošel všemi schvalovacími procesy, je rovněž podepsáno Memorandum o financování mezi městem, krajem a státem. Předpokládaná investice je v objemu asi 2 miliard korun. Statutární město Ostrava již několik let pracuje s fondem, do kterého každoročně město vkládá finanční prostředky. Je jisté, že vstupujeme do nelehké doby a je těžké odhadovat, jaký dopad bude mít současná krize ve chvíli, kdy dojde k vlastní realizaci projektu a tedy finančně nejnáročnější části za 2-3 roky.

Budete mít možnost jako ředitel filharmonie tyto projekty ovlivňovat?
Jsem z praktických důvodů také ředitelem Domu kultury města Ostravy a jsem od úplného počátku součástí užšího týmu, který definoval zadání soutěže a dále řeší velmi konkrétní provozní záležitosti. Mou rolí – nebo spíše rolí Janáčkovy filharmonie – je definovat a připomínkovat praktické fungování celé budovy. Za poslední roky jsme cíleně sbírali zkušenosti a využívali možností vystupovat v koncertních sálech po celém světě. Řešíme věci komplexní, ale i takové detaily jako šířku dveří tak, aby jimi pohodlně projel koncertní klavír bez nutnosti angažovat stěhovací službu a podobně. Aktivity v jednotlivých sálech budou probíhat souběžně, nesmí se vzájemně narušovat. V sálech nebudou jen koncertní akce, bude se zde zkoušet i nahrávat. Samozřejmě myslíme i na restaurační prostory a na zajišťování cateringu při jednotlivých akcích. Bude to velmi složitý celek, je to pro nás velká výzva.

Jaký je časový harmonogram – kdy předpokládáte slavnostní otevření?
To je záludná otázka. Samozřejmě, že předběžný harmonogram existuje, ale skutečnost je před námi a lze jen předvídat. Projektová dokumentace má být odevzdána v srpnu 2022, ve stejném roce se podle původního harmonogramu počítá se zahájením stavby. Její dokončení pak bylo plánováno na rok 2024. Tohle je samozřejmě velmi optimistická varianta. Nicméně, jak jsem řekl, nebudu se pouštět do spekulací o tom, jaká bude realita. Dosud dle harmonogramu postupujeme.

V současnosti je tendence stavět koncertní sály i v ostatních městech, Brno, Praha, Plzeň…. Je to rozumné?
Ptát se, zda je to rozumné je jako ptát se po čistě praktickém a racionálním smyslu umění obecně a opomíjet jeho podstatu. Odpovídám ano, je to rozumné. Protože nejde pouze o stavbu koncertních sálů jako takovou. Jde o celkový přístup k umění a kultuře. Současná situace ukázala, že ekonomická krize vždy odsune tuto oblast lidské činnosti úplně na okraj. Nedávno na to téma hovořil dirigent a umělecký vedoucí Collegia 1704 Václav Luks a já se s ním plně ztotožňuji. Přístup ke kultuře se v naší společnosti dosud nezměnil. Jakýkoli krok, který změnu našeho obecného uvažování ve prospěch umění alespoň naznačí, je správný. Ovšem i bez ohledu na současnou situaci je evidentní, například při srovnání se sousedním Polskem, že ani naše dlouhodobé priority, myslím v rámci ČR, v tomto ohledu kultuře nepřály. Máme a měli jsme již před krizí co dohánět. A opakuji – musíme neustále pracovat na změně vnímání širší veřejnosti. Myslím, že je správné mít ambici považovat se za kulturní národ.

Máte nového šéfdirigenta z Moskvy, je i tohle strategie, související s novým sálem?
Samozřejmě, Vasilij Sinajskij působil například v BBC Philharmonic Orchestra, v Lotyšském národním symfonickém orchestru, v Symfonickém orchestru v Malmö, v Moskevské filharmonii a v neposlední řadě byl šéfdirigentem a hudebním ředitelem Velkého divadla v Moskvě. Ovšem žije více než 20 let s rodinou v Amsterdamu, spolupracuje s předními evropskými orchestry, takže bych ho asi neoznačil jako „dirigenta z Moskvy“, to by nebylo úplně korektní. Je to prvotřídní zkušený dirigent se světovým renomé. To, že přijal pozici šéfdirigenta v Ostravě je pro nás čest a příslib do budoucna, především pokud jde o kvalitu naší práce. Nám i jemu je pochopitelně líto, že situace nyní nedovoluje rozvíjet naše společné umělecké cíle, ale prostě musíme doufat a věřit, že v dohledné době v tom budeme pokračovat. Samozřejmě kromě toho, že je to osobnost všeobecně známá, což samo o sobě nemusí nic znamenat, vím, že náš orchestr umělecky posune. Jedním z principů umění je neustálá práce, rozvoj, posun vpřed, ať jste na jakékoli úrovni. Ve chvíli, kdy se dostaví stagnace, máte s vlastním uměním problém. Jsem ji jist, že Vasilij Sinajskij je ve správnou chvíli na správném místě. Po několika zkušenostech vím, že tohle je nyní ta správná cesta.

Ředitelé bývají většinou manažeři a ekonomové, jak je to u vás, máte vztah k hudbě?
Já jsem vystudovaný muzikolog a klavírista. To je tedy moje odbornost, tím je definován můj vztah a nedokážu si představit, že bych bez tohoto vzdělání mohl tento druh práce vykonávat, či zda bych mohl vůbec dospět k přístupu, který ve své práci uplatňuji. Hudba je v konečném důsledku výsledkem mého pracovního procesu. To je pro mě to nejdůležitější. Samozřejmě musím stát nohama pevně na zemi, dovolím si říci, že můj manažerský přístup není tímto jakkoli ovlivněn a že je snad aplikován tak nějak na profesionální úrovni. Orientace v ekonomice a financích, alespoň tedy v oblasti kultury a samozřejmě vedení podniku, by měla být také samozřejmostí. Janáčkovu filharmonii Ostrava vedu 8 let, nastoupil jsem na tuto pozici relativně mlád, bylo mi 31 let. Díky určité racionalizaci či profesionalizaci pracovních procesů jsme však do cca tří let zdvojnásobili ekonomickou soběstačnost, kterou zachováváme, což by snad mohlo být racionálním důkazem o správném fungování. Postupem času se mi však pracovní priority ustálily. Mám-li rozhodovat o nějakém projektu, vždy upřednostňuji hledisko umělecké před ekonomickým, přestože je to mnohdy velmi obtížné.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám splní všechna přání!
Já děkuji za rozhovor.