Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová navrhuje, aby se přídavky na děti od ledna příštího roku zvýšily o šestadvacet procent. Rozšířit by se podle ní měl i okruh těch, kteří mají na dávku nárok. Nově by ji tak pobíralo místo zhruba 240 tisíc až téměř 590 tisíc dětí. Ministryně argumentuje tím, že nyní na přídavek mohou dosáhnout pouze nepracující rodiny. Stala se z něj chudinská dávka a to je špatně.
Rezort financí rozšiřovat okruh rodin, které by měly nárok na přídavek, nechce. Ministryni Schillerovou zřejmě postihl jeden ze vzácných záchvatů šetrnosti. Ale pryč s legráckami.
Návrh má dvě varianty: V jednodušší, s níž souhlasí i šéfka státní pokladny, by přišel zhruba na pět miliard korun. V náročnější verzi, podle které by se příjmová hranice posunula na 3,4-, anebo 3,6násobek životního minima, by bylo nutné přidat další 3,2 či 4,5 miliardy korun ročně. Jenže – pozor. Zvažuje se i úprava životního minima, a pak by celková částka výdajů na přídavky mohla erár vyjít až na patnáct miliard.
Zvýšení životního minima hodlají ve sněmovně vehementně prosazovat například Piráti a nejsou jediní, kteří by takovou změnu podpořili. Státní rozpočet na rok 2021 ani se zvýšením životního minima, ani přídavků na děti nepočítá. Novela zákona o sociální podpoře nedoputuje do sněmovny včas, a pokud by nový předpis měl platit od příštího ledna, poslanci by ho museli schválit v legislativní nouzi. To znamená hned při prvním projednávání.
O tom, že nynější krize nejvíc zasáhne rodiny s nejnižšími nebo nestabilními příjmy, není sporu. Stejně nesporný je fakt, že Babišovo snížení daní neušetří těm nejchudším ani korunu. Zvýšení životního minima stejně jako přídavků na děti by jim nesporně pomohlo. Proti sekyře 130 miliard je dvanáct nebo patnáct miliard, o které se možná bude hrát v novele o sociální podpoře, pakatel. Zapíšou se ale do mandatorních výdajů. Položek, které se odváží krátit málokterá vláda, i když to v budoucích letech bude žádoucí.
S každým dalším povinným výdajem se tak přibližuje doba, kdy bude nutné zvýšit daně. Rozpočtové příjmy jsou už teď nadsazené a prognózy ekonomického propadu i možného budoucího růstu čím dál nepříznivější. Populismus, který se prohání napříč politickými stranami, se jim vrátí jako bumerang. Nejvíc možná nakonec budou zasaženy právě ty partaje, které asistovaly Babišovi při nynějším snižování daňové zátěže.
Koaliční kabinet přestal fungovat, a tak není divu, že nemá – kromě premiérových – vůbec žádné priority. Z toho plyne i fakt, že hlavně ministři za ANO nedokážou dohlédnout na důsledky koronavirové krize. Tím také neslyší, nebo dokonce nechtějí slyšet argumenty expertů z Národní rozpočtové rady, vládního poradního orgánu NERV či think-tanku IDEA. Jedna z triviálních rad přitom zní: když chcete podpořit spotřebu, pomáhejte lidem s nízkými příjmy.
Politikům, kteří se chtějí udržet u moci, ani těm, kteří si myslí, že na ni užuž sahají, se to nehodí do krámu. Ti chudší jsou lidé, kteří možná ani nechodí k volbám a určitě mají jiné starosti než číst programy partají. Když se jedná o stamiliardových dluzích jako při památné sněmovní noci ze čtvrtka 19. na pátek 20. listopadu, politici zase spoléhají na to, že si většina lidí vůbec nedokáže představit, co taková suma znamená.
