(ne)zázračné doplňky výživy

„Dobrý den, zakoupil jsem váš HIGH 80, chuť je vážně skvělá, to vás musím pochválit, ale už ho beru dva dny a změnu na svém těle zatím nevidím. Funguje to vůbec?“ 

Vždy, když mám odpovědět na podobný dotaz, přelétnou mi hlavou minimálně dvě myšlenky. Za prvé, že je dobře, že děláme skutečně skvělé výrobky. Za druhé, že je špatně, že ještě neumíme vyrobit zázračné výrobky. Nebo si snad pán zákazník myslí, že umíme vyrábět zázraky? Pán zákazník pravděpodobně odpoví, že ne, že si to nemyslí, ale přesto očekává opak. A to jsme tak trochu v kolizi vzájemných očekávání, abych tak řekl.

Věc s doplňky výživy se má tak, že, jak už poněkud hulvátsky napovídá označení druhu výrobku, to jsou jenom ehmm …doplňky výživy. Doplňují, nikoliv nahrazují, či zcela zastupují vyváženou stravu. A to je občas trochu problém. 

Jde o to, že pokud nějaké slovo vyjadřuje podstatu progresu v kulturistice, tak by to měl být pojem „pravidelnost“. Můžeme to doplnit slovy monotónnost, soustavnost a podobná synonyma, ale v podstatě se dobereme pořád toho samého. Tedy vykonávat den co den, po dobu několika dlouhých let, činnosti, které vedou k budování svalů, a které často nejsou zrovna esencí zábavy. Tyhle činnosti navíc nemají v krátkém časovém horizontu několika dní absolutně žádný viditelný efekt. Nestane se to, že do sebe prásknete precizně zpracovaný kulturistický jídelníček se všemi možnými vychytávkami a ráno z vás bude Arnold. Takhle to nefunguje. Nefunguje to ani tak, že to uděláte jeden den, dva dny, tři…a pak se na to na dva dny zase vykašlete a tak dokola. Ne, bohužel, ne. Budování svalů připomíná spíše jeden starý anglický vtip.

Setkají se Angličan s Američanem (nebo jinou národností, podle toho, koho chcete mít v příběhu za blbce) a Američan obdivuje klasický anglický pěstěný trávník. Amík se tedy svěří anglánovi s tím, že si koupil trávu, zasel jí a nic takového před domkem nemá. Angličan se ptá, jestli pravidelně zalévá a Američan, že jasně. Angličan se ptá na hnojivo a odpověď je stejná. Pak na stříhání trávníku, odrůdy, kypření a všechny možné zahradnické fígle a odpovědi jsou vždy kladné. Pak se zamyslí a nakonec se zeptá na pro Angličana samozřejmou věc: „A děláte to taky každý den po dobu posledních dvaceti let?“…. No, mám tu trávu už 14 dní, řekne amerikánec.

Takže, co je třeba, abyste měli taky správně vypěstěný trávníček?

V první řadě si musíte zajít do kšeftu a tam si nakoupit obří dávku trpělivosti. Pak si sestavit kloudnej jídelníček a pak se teprve poohlédnout po doplňcích stravy.

Jak na ten jídelníček? 

Klikněte na jakoukoliv stránku o kulturistice a dřív nebo později vždy narazíte na to, jak je důležité preferovat základní potraviny s dostatkem bílkovin a sacharidů a přitom se držet trochu dál od tučných pokrmů. Ono je to víceméně pořád dokola. V objemovém období spíše záleží na tom, co jíte. Vyvarujte se levných prefabrikovaných surovin a jídel, které vám nutričně nic nedají. Také se snažte si hodně vařit s sebou. Jídla v hospodách, nebo kantýnách zpravidla za moc nestojí. Pokud na tom jste dobře s financemi, jezte hovězí, vajíčka, lososy a tuňáky. Pokud stav účtu trpí občasnými depresemi, jezte kuřecí prsa, vejce a sem tam se pokuste koupit nějakou dobrou rybu a pokud jste na huntě, zkuste vystačit s mléčnými výrobky. V tomto ohledu vsaďte na osvědčený tvaroh a mléko. Co se týká sacharidů, tam je situace jednoduchá. Těstoviny, brambory, rýže, ovesné vločky, to jsou všechno potraviny, které vás zase tak moc stát nebudou. Na druhou stranu, je tady vždy malý problém. Komu vlastně doporučit doplňky stravy. V diskusích občas projede názor, že až dotyčný bude jíst kilo hovězího denně, tak pak ať se kouká po doplňcích. Nevím, ale pokud bych měl na kilo svíčkové denně, asi bych se na proteiny v prášku vykašlal. Já si naopak paradoxně myslím, že velkou výhodu představují doplňky pro méně majetnou klientelu. Ať chcete nebo ne, protein v prášku pořád vychází o něco málo levněji, než kuřecí prso od Babiše.

Bílkoviny

Hromada z vás je na škole, nebo těsně po ní a s prací a tím pádem s přísunem bankovek je to všelijaké. Takže i ten jídelníček lepíte při vší snaze, jak se dá. Ne každý si může dovolit kilo masa denně, nebo i půl kila, ale rozhodně se snažte, abyste tam té bílkoviny z přirozeného zdroje dali co nejvíce. Jenže pokud vážíte nějakých 85 kilo, mluvíme tu už o nějakých 170 gramech bílkoviny na den. Při těžkém tréninku není od věci ani 200 gramů. A to už jsme u nějakých ¾ - 1 kilo masa. Takže co? Snažte se přijmout alespoň nějakých 100-120 gr bílkovin v mase. U zbytku přichází na řadu doplněk stravy z kategorie „proteiny“. Jak už bylo řečeno na začátku, jedna z nejlepších možných bílkovin je ta hovězí. Pokud máte plátek hovězího jednou za týden v neděli k obědu, je to špatně. Tady je na místě doplnit váš jídelníček hovězím proteinem Peptibeef. 

Druhý problém je trénink. Ne tedy, že by to byl problém, protože nás trénink všechny baví, ale po dobrém tréninku se otevírá tzv. anabolické okno. Je to jeden z klíčových okamžiků celého dne, kdy je nezbytné přijmout a doplnit živiny potřebné k růstu. Tělo v tento moment „sežere“ a zabuduje téměř vše. A problém je to v tom směru, že pokud se spolehnete pouze na tuhou potravu, tak ji dost těžko přijmete ještě za pulzujících žil někde na fitness baru a navíc se vám bude blbě trávit. Veškerou krev totiž máte všude možně po těle. Pokud jste jeli zrovna nohy, vemte jed na to, že pár litrů se bude toulat zrovna tam. Tudíž bude chybět v žaludku. Tím pádem než se najíte, než jídlo strávíte, bude původně otevřené anabolické okno už dávno na petlici uzavřené. A to je špatně. Proto je třeba doplnit jak bílkovinu, tak sacharidy ve formě lehce stravitelného suplementu. Tady přichází ke slovu bílkovina naštěpená na aminokyseliny pro co nejefektivnější strávení, jednotlivé anabolizující aminokyseliny typu glutamin a kombinace sacharidů a bílkovin. Pokud máte problémy s přibíráním, zvolte spíše výrobek s vyšším poměrem sacharidů, např. Go Pro 30, nebo Hero a naopak, když jste v dietě, nebo se bojíte příliš nabrat, zvolte něco s vyšším obsahem bílkoviny. Např. Hydro Isolat 90.

No a nakonec je tady třetí problém. A tím je noc. Nebo noční život.  Zkrátka životospráva. Já už jsem sice ve věku, kdy si raději pospím, než abych vyváděl po nocích nějaká alotria, ale matně si vzpomínám, že jsem byl taky někdy mlád a přes veškeré kulturistický fanatismus, jenž jsem v sobě nosil, mě to občas vycuclo ven do nočního života. A jíst po nocích hambugry je na prd. Aniž byste o tom věděli, balíte holku s kečupem rozpatlaným po xichtě  a holka zase neví, jestli jste jen obyčejné prase, nebo sexuální prase. Je lepší, když si dáte před nočním lovem něco, co se vám bude vstřebávat v těle dlouhodobě a postupně. Něco jako je Long 80, nebo Micelární Casein.

I když jsem to vzal trochu z odlehčeného koutku, toto jsou zrovna příklady doplňků, které skutečně potřebujete po dobu vašeho spánku, kdy tělo v normálním případě hladoví a nemá přísun živin a tím pádem hrozí, že se dostane do katabolismu, a to rozhodně nechceme. Pokud se tedy probouzíte hlady, je to stav, kdy už je pozdě. Svalovina je žrána vlastním organismem. Zemřete. Ne, žertuji, ale obecně vzato, kulturista by v době budování svalové hmoty neměl pocítit hlad nikdy, vyjma cílených detoxikačních dní. Ale o tom zase někdy jindy. Teď se ještě na chvilku vrátíme k tzv. nočním proteinům. Tyto doplňky totiž nemají v běžné stravě alternativu. Jasně, můžete namítnout, že to lze vyřešit zvýšenou konzumací tvarohu a někomu to skutečně nebude činit nejmenší potíže. Ale pak jsou zde i lidé, kteří jsou poněkud náchylnější na zpracování mléčného kaseinu, jež obsahuje tvaroh a kterým se po půlce prvního balení zvedá žaludek, aby při pokusu o zdolání balení druhého své úsilí úspěšně dokonal. A to jsem třeba já.