Sdílej
Před téměř třiatřiceti lety se stal nedílnou součástí Petržalky, tedy sídliště, na které ve svých vzpomínkách nedá dopustit. Jak šel čas dál, on rostl jako správný potomek nejznámějšího a největšího lidského mraveniště ve střední Evropě. Sílila i láska k rapu, která přerostla v aktivní zálibu. Na samém počátku v hloučku Štrnásť s berličkami kolegů v zádech, poté na vlastních nohách. A tam už ten příběh většina fanoušků již zná, i když by se dalo říct, že se to zásadně zlomilo až na konci roku 2013 deskou „Za Očami“. Momo se od té doby nejednou označil za Bratislavu, ale proč ne, když patří k nejvýraznějším tvářím slovenské scény. A přestože v posledních letech nerozdával rozhovory na potkání jako Vladimir 518, naše oslovení přijal kladně a výsledkem je hutná gramáž vykazujících nemálo zajímavého.
Dvanáct let na sólové cestě, první kroky v rapu se ale u tebe datují ještě mnohem dříve. Kdybys měl zmínit tři nejzásadnější momenty, které tě pozitivně ovlivnily a byly největšími milníky, jaké by to byly a proč?
Nad tím jsem se asi nikdy nezamýšlel, co by mohly být ty milníky. Asi to bylo první vydané sólo album, potom album vydané pod mojí vlastní firmou „Za Očami“, a potom nějakým milníkem bude asi i toto nové album, že jsem si zase našel cestu k tomu, aby mě to bavilo a motivovalo.
Devět alb a jedno EP. To je slušná porce koncertního materiálu. Při live přednesu tě nabíjejí více věci starší, ale publiku notoricky známé, nebo čerstvé věci z nových desek, u kterých chceš teprve deklarovat jejich sílu a navíc je to i pro tebe neoposlouchaný materiál?
Asi každé album vždycky obsahuje pár nejvíc podařených tracků, které jsou takovým tahačem celé desky. Je potom nejlepší mít na koncertech výcuc toho všeho nebo alespoň tak to vnímám já…
Ten výčet v sólo diskografii je úctyhodný, více sólovek snad nikdo na slovenské scéně ani nemá. Vnímáš to pomyslné prvenství a značí tvou pracovitost? Je pro tebe opravdu psaní tak snadné bez krve, slz a potu?
Témata problém nejsou, život je téma. Jsou jich tisíce a každé z nich jde ještě říct jinými úhly pohledu. Rok co rok se mění trochu i styl, takže se mění i hudba. V tom je to podle mě lehké. Co se ale týká té inspirace, tak byly roky, kdy to bylo těžší, a kdy to bylo zase lehčí. Asi jsem jeden z nejaktivnějších na scéně, ale nějak extra to nevnímám, protože jsem dělal i krátkometrážní desky. Když někdo vydá album s dvaceti tracky, tak je to jiné, než když já vydám desku, která má dvanáct věcí.
Pro mnohé bylo možná největším překvapením spojení sil s Radikalem. Je to díky tomu, že jste nyní naladěni na podobnou hudbu a vlnu, anebo je to i minulostí, kdy jste byli na scéně mnohými pranýřováni?
Bylo to jen tou hudbou. Rozumíme si i osobně, ale spojila nás právě ta hudba.
Když jsme u těch rozbrojů na scéně. Média, sociální sítě a fanoušci často vytváří přehnané bubliny a některé konflikty zveličují, přestože se třeba jedná jen o rozpor v názorech. Když bys měl říct jméno, se kterým se to jeví vyhrocené, ale v backstagi byste se normálně pozdravili a naopak jméno, u kterého by létaly emoce, která by to byla?
Tak tohle vůbec neřeším, nikdo mě teď asi nenapadne. Nemám vůbec s nikým problém, a kdo chce mít problém se mnou, tak ho mít bude. Nevím, jestli to média a veřejnost nafukují nebo ne, ale vždy, když se řeší něco negativního, tak se to rychle šíří. Lidem je pak v podstatě jedno, o co jde, ale když je to negativní, tak si všimnou všichni. Asi se většinu času nudí, tak když se někdo hádá, tak to hned poutá pozornost, ale já to chápu. Když se hádá někdo jiný, tak se taky podívám. (smích) Je pravda, že jsem byl jistý čas také do těchto pičovin zatažený a vyzkoušel jsem si i toto.
Tvé EP neslo název „Milovaný nenávidený“, pak přišla i deska „Outsider“ a bylo znát to separování z obou stran na scéně. I na novém materiálu se o to ještě lehce otíráš. Jak těžké bylo odlovit jména, která do celkového konceptu skvěle zapadla? Objevila se třeba i váhavá odpověď, že si to nechtějí rozházet s ostatními, když ti poskytnou sloku či refrén?
Já bych to možná shrnul takto: Problém to není vůbec, protože ono to nebylo tak, že by se ke mně všichni otočili zády. Obě ty desky byly založené na tom, že já jsem se nechtěl spojovat s ostatními. Vysvětlím ti jednu věc, na které logicky pak pochopíš, že je to pravda. Když jsem se teď na novém albu s některými spojit chtěl, tak to šlo. Problém byl v tom, že jsem já sám nechtěl tehdy dělat s ostatními. Měl jsem dost toho spojování a bratříčkování, a potom i toho rozkmotření. Měl jsem toho už plný zuby a nechtěl jsem už vytvářet nějaké vztahy. Tak jsem prostě tvořil sám, ale neznamená to, že jsem někde s někým pár slov normálně neprohodil. Bylo to ale jinak než teď, kdy jsem chtěl prostě tvořit hudbu a zavolal jsem lidi, jejichž hudba se mi líbí. A mohu ti prozradit, že z těch, které jsem oslovil, neodmítl nikdo. Dokonce se stalo, že někteří první oslovili mě, ale ty nebudu jmenovat, aby to nebylo zbytečně rozpitvávané. Chápu ale, že když se na to celé člověk podíval povrchně, tak to vypadalo, že jsem se pohádal s tím a tím, a teď se mnou nikdo nechce už dělat. Tak to ale být ani nemůže. Sám víš, že se mnou všichni dělali už dřív a dělají i dnes.
Jestli se nepletu, tak je to již po třetí v poměrně krátkém sledu, co jsi nahrával s Renne Dangem. Proč právě sázka na toto české jméno z Blakkwoodu. Co ti na jeho tvorbě imponuje? Je to právě teď tvůj nejoblíbenější český MC?
Žebříček nejoblíbenějších asi nemám, ale bylo to tak, že tu iniciativu vyvinul minulý rok on. Já jsem ho do té doby, přiznám se, moc neznal. Samozřejmě sem se pak na jeho věci podíval, a když jsme se pak střetli osobně, tak jsme si rozuměli hlavně jako lidi. Cením ho jako rappera, ale sedli jsme si jako lidé. Šel z něj úplně jiný vibe, než když se střetneš s jiným známým interpretem. Vůbec tak nepůsobí, je to pokorný kluk. On oslovil mě, pak já jeho, tak spolu tvoříme, ale jde to nenásilnou cestou. Měli jsme ale i pár tracků mezi sebou, které jsme si posílali, a ne do všeho šel on a ne do všeho jsem šel zase já. Nebylo to tak, že bychom nahráli za každou cenu všechno, jen aby to bylo. Neřešili jsme čísla, ale především výsledek. To je to, čím se hlavně řídím a co neustále řeším. Kvalitu. Je mi jedno, kdo má jaká čísla. A je to vidět i na nové desce, že se tam ti hosté hodili. Prostě jsem nechtěl kazit kvalitu na úkor nějakého jména a za každou cenu ho cpát někam, kde by mu to tak nesedlo. Když bych se tím neřídil, bylo by to nap**u.
Nejen v minulosti jsi v pár skladbách poukazoval na svou dobrou technickou zdatnost. Považuješ se tedy za jednoho z nejlepších na Slovensku?
Asi považuju, ale nerad to o sobě říkám. Jakmile pak začneš být namyšlený, tak rychle upadneš. Myslím tím na té kvalitě. (smích) Musíš si umět udržovat ten zdravý přístup. Je špatné, když pak někdo o sobě říká, že je nejlepší a dokázal už úplně všechno. Když se neudržuješ v psaní, nahrávání a celém tom koloběhu, tak se můžeš samozřejmě i zhoršit. Můžeš být nejlepší, ale za rok můžeš pak být i nejhorší. Takže ano, myslím, že jsem jeden z nejlepších, ale jen proto, že se udržuju a makám na sobě. Kdybych z toho na nějaký čas vypadl, tak by to taky nebylo ono.
Máme tu pár hostů na refrénech, ale některé „zpívané“ obstaráváš i ty. Je to i způsob, jakým generuješ progres? Neustále slyším od jmen ze scény, že se potřebují posouvat a četnou cestou je kromě striktního rapu i využívání vokodérů a zpěvů. Je to ten ukazatel, který z „primitivního žánru, za který je rap veřejností označován“, dělá regulérní hudbu?
Přesně takhle to vnímám. Mám to tak proto, že vždy, když poslouchám nějakou hudbu zvenčí, tak se mi líbí, když je melodická. Hovořím teď samozřejmě o rapu, protože když je melodický, tak je tam cítit ta přidaná hodnota a je to lepší. Však to sám dobře víš, ty jsi oldschooler, že samotný rap je jinak monotónní. Je to jen rytmika, rýmování do určitého tempa, bez melodie. Možná dřív měl ten klasický rap takovou základní primitivní melodii, ale bylo to i tak většinou monotónní. Pro mě je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou řeším zhruba od roku 2017. Snažím se intonovat a dávám na to velký důraz. Řešíme to často ve studiu, ale nejsem ten typ, který by všechno neuměl dát čistě a musel by to za mě udělat počítač. Ty polohy se snažím dát reálně i naživo na koncertech. Samozřejmě ale děláme i přes autotune a distortion, abychom nezněli jak nějaký zpěváci dop**e (smích), ale byl to moderní rap.
Na předešlém albu jsi využil i zahraniční účasti, ve skladbě „Celý hood“ Radikal skloňuje, že vás poslouchají i v cizině. Pod věcmi nad YouTube se občas cizojazyčné komentáře objevují. Souzní to nějak s tvými ambicemi?
Ambice v zahraničí nemám, ale skrze Ouenzu, který žije v Paříži, mě poslouchají i třeba Turci a všimli si této spolupráce. On je Maročan a lidi si ho jedou, takže máme malou fanbase i tam, ale i jinde. Prioritou je ale pro mě Československo.
Tvá hudba čítá odkazy na fotbal. Používáš to jako zarytý fanda tohoto sportu, anebo dle vzoru ze západu Evropy, kde vznikají i skladby o známých hráčích? Již zmiňovaný Radikal je třeba velkým fanouškem PSG, u tebe je to kdo? Je to překvapivě zmiňované AS Řím, anebo cílíš na jinou evropskou elitní ligu?
Dřív jsem to sledoval více, ale stále pro to mám slabost a některé kluby sleduju. Určitě k tomu mám větší vztah než k hokeji. Když pak chci v rapu dát nějaké přirovnání, tak použiju raději klub z fotbalu. Oblíbený jsem měl třeba Real Madrid, ale mění se to i s tím, jací hráči tam hrajou. Často se mění sestavy a hráči odchází, a tím se pak mění i přízeň. Už nejsem ten zarytej fanoušek. Dřív jsem třeba hodně sledoval i Barcelonu, ale od doby, co je korona, tak prakticky vůbec. Hráčů je hodně, kteří u fanoušků frčí, ale já ti asi nejsem schopný jednoho konkrétního jmenovat, že by pro mě byl absolutní top.
Nedávno jsi vyslal do světa nástupovku pro fightera El Chapa. Poslouchá rap? A jak reagoval, když to slyšel poprvé?
Vlasto je můj velký fanoušek a mou hudbu poslouchá již od svých čtrnácti. On vlastně vyrostl na mém rapu, a pak se z něj stalo takovéhle monstrum. (smích) Známe se už tři roky a on mě oslovil, zda bych to pro něj neudělal. Jelikož ho znám i jako člověka, tak jsem to chtěl udělat i takové osobní. Byl z toho hotový, měl husí kůži a poslouchal to s rodiči. Je to velký srdcař, takže byl hodně šťastný z výsledku.
Vzpomínám si náš dávný rozhovor, myslím, že to bylo k desce „Za očami“, že ses láskou k bojovým sportům netajil a sám si byl aktivní. Troufl bys sis mu dnes třeba dělat sparring?
Asi troufl, ale boxoval jsem, když sem měl asi osmnáct a teď mi je třiatřicet. Od té doby jsem cvičil, někdy boxoval, i MMA jsem chodil trénovat, ale považuju se za amatéra. Mám to ale rád. Když chodíš trénovat, tak to z tebe odnese trochu i tu agresivitu. Čím jsem starší, tak už mám radši ale i sporty, kde mohu více relaxovat. Když jsem byl mladší, tak jsem se chtěl prostě vybít. Asi fakt stárnu. (smích)
