Vydání: 2020/48 Začíná advent: Připravte cestu Páně, 24.11.2020, Autor: Stanislav Přibyl

Příloha: Adventní příloha

Zatímco kolem pražského orloje se každou hodinu scházíme, na štrasburský orloj se stojí fronta, protože se nachází v interiéru – v jižní příčné lodi katedrály Panny Marie.
Orloj se rozpohybuje jednou za den, a to v poledne takzvaného středního času (temps moyen), které nastává 31 minut před polednem v Greenwichi nebo 29 minut po dvanácté středoevropského času. Čas od dvanácté hodiny středoevropského času do slunečního poledne je využit k prezentaci orloje pomocí krátkého filmu. Přesto jedna návštěva nestačí, neboť člověk neví, kam se dívat dřív.
První orloj byl na tomto místě zkonstruován mezi lety 1352 a 1354 a nazýval se orlojem Tří králů. Byl to orloj vysoký přibližně 12 metrů a obsahoval kalendárium, astroláb. Na vrcholu byla socha Panny Marie s Ježíškem, kterému se klaněli tři králové, při čemž hrála zvonkohra a kohout kokrhal a pozvedal křídla. Onen kohout z poloviny 14. století na orloji kokrhá dodnes.
Mezi roky 1572 a 1574 byl sestrojen na stejném místě nový orloj podle projektu Conrada Dasypodia. Jádro tohoto orloje je v katedrále dodnes. Byl to stroj, který představoval ve své době souhrn nejnovějších výsledků bádání v oblasti astronomie, matematiky a fyziky. Katedrála se v té době střídavě stávala protestantskou a katolickou, což s sebou neslo požadavky na různou funkcionalitu orloje a příliš mu tyto změny neprospívaly. Jednotlivé opravy se prodlužovaly a odkládaly, až kovaná ozubená soukolí zcela dosloužila pár let před Francouzskou revolucí.
Dítě, chlapec, muž a stařec
Orloj byl zrestaurován v letech 1838–1842 Jeanem-Baptistem Schwilguém. Schwilgué se svými spolupracovníky nejen orloj opravil, ale doplnil o stroje, které prezentovaly výsledky tehdejší vědy i celoživotního zájmu restaurátora.
Dnes je štrasburský orloj 18 metrů vysokým soustrojím uloženým v renesanční architektuře s točitým schodištěm, které umožňuje vystoupat k vyšším partiím orloje. Na ciferníku jsou stříbrné ručičky, které ukazují místní čas, a zlaté ukazující čas středoevropský. První čtvrtinu hodiny odbíjí dítě, druhou mladý chlapec, třetí dospělý muž a čtvrtou stařec. Všechny čtyři postavy přecházejí během hodiny kolem smrtky, která má v jedné ruce kosu a v druhé kladívko, kterým tluče čtvrtky, aniž se zastaví, zatímco postavy stále znovu stárnoucího člověka v noci odpočívají. Každou celou hodinu anděl sedící poblíž otočí přesýpací hodiny, které má v ruce. Ve 12.29 začnou defilovat postavy apoštolů před Kristem, který poté, co projde poslední apoštol, požehná divákům. Během přecházení apoštolů třikrát zakokrhá kohout a pozvedne křídla.
Dny v týdnu představují mytologické postavy. Neděli Apollón a dále Diana, Mars, Merkur, Jupiter, Venuše a Saturn. Podle nich se ve francouzštině i mnoha dalších jazycích nazývají dny v týdnu. Apollón rovněž ukazuje šípem, který má v ruce, na kruhové kalendárium. To znázorňuje měsíce, dny, svátky svatých, pevné i pohyblivé svátky. Právě přesné ukazování pohyblivých svátků, jako jsou Velikonoce a svátky od jejich data odvozené, je ve štrasburském orloji podivuhodné a je hodinářským majstrštykem. Před kalendáriem stojí globus s nebeskou oblohou vytvořený podle ptolemaiovské představy vesmíru. Obsahuje více než 5 000 hvězd a ukazuje jejich pohyb i polohu na nebi.
Orloj je doplněn malbami, z nichž některé odrážejí luteránský teologický koncept, jako třeba zobrazení pádu do hříchu a spásy mezi alegoriemi víry a milosti. Najdeme zde i stvoření člověka, vyhnání z ráje a poslední soud. Dále jsou zde zobrazeni lidé, kteří představují vědu a umění. Je tu například Mikuláš Koperník, avšak zobrazený jako lékař, nikoli jako astronom, protože orloj ještě není konstruován v heliocentrickém koperníkovském systému.
Rozjímání nad tajemstvím času
Celý orloj je syntézou astronomie 16. století, kterou pohání stroje, jež jsou výtvorem přesné mechaniky a vědy 19. století. Orloj však není jen vědecká a umělecká pozoruhodnost, ale také rozjímání nad tajemstvím času.
Vše se zde vztahuje ke Kristu a k poslednímu soudu. Čas ubíhá, odměřován smrtí a andělem s přesýpacími hodinami. Do tohoto času ovšem vstupují dějiny spásy, které začínají stvořením a pádem člověka do hříchu. Bůh však nechce, aby hříšník zahynul, ale aby se obrátil a byl spasen. Proto je zde připomínka spásy, milosti a víry. Dílo spásy se uskutečňuje v církvi, jejíž hlavou je Kristus a apoštolové jsou základními kameny. Kristus člověku žehná a dává mu prostor v čase spásy (srv. 2 Kor 6,2), který se projevuje v liturgickém roce a v jeho svátcích. Velikonoce jsou každý rok v jiný den, ale jsou tou nejdůležitější událostí. Skloubení pohyblivého „času spásy“ se stále ubíhajícím časem, kterému vládne stárnutí a smrt, je největším uměním štrasburského orloje, stejně jako nejdůležitějším úkolem člověka. Podobně jako v Praze nás kohout upomíná na to, že je třeba se vzpamatovat a obrátit se. Ale svým trojím zazpíváním připomíná také Petrovo zapření, a tedy tajemství lidské slabosti a Božího milosrdenství. V Kristu se potom uzavírají dějiny, neboť on „je stejný včera i dnes i navěky“ (Žid 13,8).