Výpadek během pandemie může výrazně ovlivnit celou vzdělávací dráhu dětí z letošních 9. tříd, říká Ramajzlová

Díky zkušenosti z jara vstoupili žáci, školy i rodiče do podzimní distanční výuky připravenější a zkušenější. Oproti první etapě distanční výuky je ale na podzim docházka povinná. Děti se tedy musejí účastnit výuky povinně a postupovat podle pravidel, která daná škola nastaví. Přesto data České školní inspekce uvádějí, že všechny žáky s online připojením má přibližně jen 30% základních a 60% středních škol. Podle Ramajzlové jsou příčiny absence žáků důsledkem kombinace více faktorů. Distanční výuka je v současné době totiž realizována tak, že vyžaduje splnění tří základních předpokladů:

„Musíte mít dobrou techniku a dostatečné připojení, které zvládne online hodiny. Přitom, jak je výuka momentálně vedená, musí mít dítě ale doma také někoho, kdo mu se školou pomůže, nějakou domácí podporu. A jestliže někomu chybí všechny tři aspekty, to znamená nemá připojení, nemá techniku a nemá nikoho, kdo by mu s tím pomohl, tak výrazně ztrácí. Každým týdnem, každým měsícem ztrácí na své vrstevníky, na své spolužáky,“ uvádí Zuzana Ramajzlová v rozhovoru pro Romea TV.

Rozhovor Richarda Samka se Zuzanou Ramajzlovou můžete zhlédnout ZDE:

Mnohá doporučení, nedostatek závazných informací

Podle Ramajzlové vznikly ze strany státu dvě zásadní chyby. Jednak se stát nedokázal na základě zkušenosti z jara dostatečně poučit a na základě toho se připravit na podzimní vlnu epidemie tak, aby dětem distanční výuku zabezpečil. Druhý nedostatek vidí Ramajzlová v celkovém nastavení vzdělávacího systému, který je velmi decentralizovaný. Školy se totiž řídí pokyny svých zřizovatelů a Ministerstvo školství má tak jen velmi omezené pravomoci na to, aby mohlo některé věci přímo nařídit.

„Ze strany Ministerstva školství byla vytyčena jednak doporučení, jednak závazné informace. Ale těch závazných informací je podle mě velmi málo, zatímco doporučení je mnoho. A právě doporučeními se škola může nebo nemusí řídit. Je to tedy jen na jednotlivých obcích, respektive školách. Jenže školy na tom nejsou stejně. Nejsou stejně kvalitní, nejsou stejně technologicky zabezpečené. Jsou jinak motivované a jinak akceschopné,“ vysvětluje Ramajzlová současnou situaci na školách a dodává, že způsob, jakým se škola k distanční výuce postaví, je primárně na ní. Výuka je v dnešních dnech proto velmi různorodá. Zatímco někteří učitelé s dětmi ze sociálně znevýhodněných rodin, které se nemohou k online výuce připojit, pracují individuálně a vycházejí jim vstříc, jiní hrozí neomluvenými hodinami v případě, že se žák nepřipojí. A to i tehdy, kdy se rodina nachází v tíživé situaci.

Důležitá je i pomoc při práci s počítačem a podpora v komunikací se školou

Pokud rodina není dostatečně finančně zajištěna a nedokáže svým dětem poskytnout potřebné vybavení a vhodné zázemí, doporučuje Ramajzlová se nejdříve ze všeho obrátit na školu a zjistit, zda není schopna poskytnout svým žákům techniku a připojení. V případě, že tato možnost nevyjde, lze se obrátit na zřizovatele, tedy obec nebo, v případě středních škol, na kraj a požádat je o zajištění techniky. Pokud ani tento způsob nevyjde, nabízí se možnost obrátit se na neziskové organizace a další subjekty, které se problematice věnují. Kromě Člověka v tísni, který se problematice vzdělávání dětí věnuje dlouhodobě, odkazuje Ramajzlová kromě dalších organizací také například na platformu Česko Digital, která zprostředkovává techniku mezi dárci a školami.

„My, jako ČvT, pracujeme zejména v sociálně vyloučených lokalitách a se sociálně znevýhodněnými rodinami. Snažíme se tedy zajistit techniku a připojení pro rodiny, se kterými pracujeme,“ upřesňuje Ramajzlová a uvádí, že Člověk v tísni letošní rok zapůjčil přibližně 320 notebooků a 150 rodinám poskytl datové připojení. Důležité je podle ní také to, že organizace rodinám, kterým notebook zapůjčí, poskytne i pomoc se zvládnutím základní počítačové gramotnosti a podporu v komunikaci se školou.

Vzhledem k tomu, že je v kompetencích školy, aby rozhodla o způsobu, jakým bude výuka probíhat, některé školy nezavedly žádnou formu online výuky. Podle Ramajzlové ale není rozdíl mezi online a offline výukou tím nejpodstatnějším: „Primárně záleží na tom, aby se učitel spojil s žákem, aby mu dokázal pomoci. A jestli to udělá telefonicky, spojí se s ním přes videohovor přes WhatsApp nebo přes počítač, to už je druhotné. Důležité je, aby učitel našel cestu k tomu, jak dětem pomoci a jak je podpořit,“ myslí si Ramajzlová.

Negativní dopady koronaviru na žáky letošních devátých tříd

Technika je ale v rámci distančního vzdělávání jen jedna věc. Najít dítěti někoho, kdo mu bude oporou, je věc druhá. V případě, že rodina nedokáže dítěti pomoc se školou poskytnout, měli by se rodiče obrátit na školu, kontaktovat neziskovou organizaci nebo platformy studentů a dobrovolníků, které doučování nabízejí. I z toho důvodu se sama Ramajzlová podílí na projektu Zapojme všechny, který propojuje studenty vysokých škol, kteří potřebují pedagogickou praxi, se školami, které se pokoušejí svým žákům zajistit doučování.

„Na začátku se do projektu zapojilo devět pedagogických fakult a vyšší odborná škola Jabok, postupně se přidaly učitelské obory na pražské přírodovědné a filozofické fakultě,“ řekla v rozhovoru pro EDUzín Ramajzlová. „Při distanční výuce je to pro ně dobrá příležitost. Zároveň pedagogické fakulty pomáhají i jinak, studenti během praxe chodí učit například do dětských domovů nebo byli alokováni do domů sociální péče. Musíme neustále reagovat na změny. Základ je ale nastavený tak, že nám dává možnost se v současné situaci pohybovat,“ upřesnila naše kolegyně, vedoucí vzdělávacích služeb Člověka v tísni, Zuzana Ramajzlová.

Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.