Vášeň pro hokej a k jeho kdysi málo prozkoumaným zákoutím statistik, fyzické přípravy a regenerace vede Jana Zachrlu, rodáka z Kyjova, křížem krážem republikou i hokejovými profesemi.
Jako hráč si vyzkoušel nejvýš krajský přebor, mimo led už ale byl trenérem, videokoučem, jednatelem či analytikem individuálních činností u mládeže. Ve sbírce má i stříbro z univerziády.
POHLED: Šéf Komety udělal ústupek týmu. Za důvěru chce vidět zlepšení |
„Nemám za sebou bohatou hráčskou historii, na krku se mi nehoupou medaile z olympiád. Nám, kteří jsme své poznatky vyseděli ve školách, se říká fakulťáci. Není to tak, že bych bral všechno, co mi přišlo pod ruku. Sbíral jsem zkušenosti, každá příležitost mi otevřela oči, všude do sebe něco zapadlo,“ říká bývalý učitel tělocviku a zeměpisu s přesahem ze sportu do běžného života i naopak.
V kádru Komety nachází své bývalé svěřence z několika štací: Tomáše Vincoura měl v žácích, Ondřeje Němce a Jakuba Klepiše ve Lvu, Filipa Pyrochtu v Liberci. Další skupinu hráčů už vedl během posledních pěti let v brněnské mládeži.
Kromě toho má vystudované trenérské „áčko“ z Bratislavy a z brněnské Masarykovy univerzity doktorát z kinantropologie.
Přiznám neznalost: co je to?
Kinantropologie je věda o tělesné kultuře.
Hodí se vám v hokeji?
Teď už asi moc ne, ale doktorát mě dostal do hokeje. Díky němu jsem se začal věnovat věcem jako jsou protahování, posilování, regenerace. Možná i díky tomu spolu teď děláme rozhovor o hokeji.
Povídejte.
Odmala jsem kamarádil s obráncem Pavlem Zubíčkem, trávili jsme spolu prázdniny. Potkali jsme se pak v dospělém věku v době, kdy jsem studoval posilování vnitřku těla, strečink a podobné věci. Pavel hrál ve Zlíně, takže jsem přes něho svoje poznatky nabídl trenérovi Antonínu Stavjaňovi. Zaujal jsem ho, a protože Stavjaňa byl i asistentem u nároďáku, jel jsem i tam. A potkal jsem se pro změnu s Janem Vanáčem, který byl lékařem u reprezentace a v Pardubicích. Ten se pak zmínil Miloši Říhovi.
Pěkně klikatá cesta. Říha, hřmotný chlap a praktik ze staré školy, se zajímal o regeneraci?
Dnes se všechny tyhle věci dělají v rámci kondiční přípravy, ale tehdy (kolem roku 2004) se o speciálních cvicích nebo protahování u nás moc nevědělo. Říha to hodně využil. Pokračoval jsem ve spolupráci s ním, i když byl ve Slovanu Bratislava, načež mi v roce 2005 zavolal, že jde do Ruska, do Voskresensku, a jestli bych nešel s ním. Já zrovna trénoval chlapy v Technice Brno. Tak jsem přesedlal z učitelské kariéry na hokej.
Bylo to pro vás osudové setkání?
Bylo, Miloš mě dostal do velkého hokeje. Já, kluk z vesnice, jsem se ocitl v ruské Superlize a místo zápasů s Technikou jsem navštěvoval města jako Omsk nebo Petrohrad.
Miloš Říha vedl v Rusku Voskresensk, Spartak Moskva, Atlant Mytišči, Petrohrad či Omsk.
Brázdil jste Rusko s notýskem v ruce, abyste si dělal poznámky o velkém světě?
Ukládal jsem si je do počítače. Nejen hokejové, ale i životní. Dřív se člověk podíval maximálně s rodiči do NDR, po revoluci pak na zájezdy do Itálie nebo Rakouska. Rusko, to byla pro mě úplně jiná destinace. I život tam byl specifický.
Když zůstaneme u hokeje, tak co jste si zapisoval za poznatky? Choď včas na týmové porady? Buď pokorný v práci s hvězdami?
Rusko mi jako asistentovi trenéra dalo jiný pohled na hokej než nižší soutěže u nás. Miloš byl hlavní postavou týmu a musel jsem vycházet především s ním, protože jsme byli na jedné lodi. Potřeboval jsem ale spoustu věcí řešit i s hráči. Některé věci hokejisté kvitují, s některými jsou míň spokojeni... Je pak na vás, jak to zpracovat, aby to bylo ku prospěchu věci. Trenérská diplomacie je taky na studium na vysoké škole. (úsměv)
Taky jste tam poznal, jaké to je pracovat s hvězdami.
Hrál za nás Valerij Zelepukin, který prošel několika kluby NHL. Neskutečně pracovitý hráč, který na sobě dřel a dřel. Měli jsme na část sezony Ilju Kovalčuka, než se domluvil na smlouvě v Americe. V kádru tam byli i čeští kluci - Dušan Salfický, Aleš Píša, Jan Hejda. A taky Alexandr Sjomin, Sjoma. Mladý, talentovaný, s rozevlátým bohémským životem. Ruský mládenec se vším všudy. V té době jsem z nich byl trochu paf.
Přitom jste byl služebně jejich nadřízený. Kdo komu víc naslouchal, oni vám, nebo vy jim?
Nebylo to o direktivním poslouchání. Bavili jsme se, co si o tom či onom herním problému myslí oni, co já, co trenérský štáb. Vždycky bylo potřeba hráčům říct svůj pohled, debatovat, komunikovat a získat je na svoji stranu. Pak často přišli a řekli: jo, máš pravdu, takhle to budeme hrát, jak říkáš ty. Přesvědčila je forma diskuse.
Vstup zakázán. Kouč Zachrla v Rusku poznal, co je to uzavřené město |
Slyšeli na to?
V té době hráči z Ruska nebyli na diskusi zvyklí. Pořád tam byl zakořeněný styl trenérských rasů jako byli Viktor Tichonov nebo Anatolij Tarasov. Možnost diskutovat byla pro Rusy šokem, měli jsme ale taky plno hráčů s evropskými zkušenostmi. Andrej Potajčuk prošel Spartou, Saša Prokopjev Vítkovicemi, ti byli zběhlejší.
Kovalčuk s vámi taky diskutoval, nebo si jel podle sebe?
Nechci říct, že byl úplně tvrdohlavý, ani egoista, ale on byl...
Chrt? Takoví střelci bývají.
Možná chrt. V tom smyslu, že udělal čtyřikrát jednu věc, která čtyřikrát nevyšla, a stejně ji udělal popáté. Pak z toho byl nádherný gól. Měl velké sebevědomí a dokázal vzít klíčový okamžik na sebe.
Pracovalo se vám lépe s českými, nebo ruskými hvězdami?
Vždycky je to o člověku, každý má jinou náturu.
Rusové jsou třeba, jak bylo řečeno, zvyklí poslouchat.
To máte pravdu a za tím si stojím, že Rusové jsou zvyklí na dril, který je užitečný. Neříkám, že to dnes vidím úplně stejně jako v Rusku před patnácti lety, ale dril jsem poznal i ve Lvu. Tam byl finský trenér (Kari Jalonen) a taky měl hokej založený na drilování. Jestli se projelo dvanáct nebo patnáct cvičení za sezonu, tak je to dost. Dané věci se pilovaly tak dlouho, až je hráči měli zautomatizované a jejich předvedení ve hře pak bylo dokonalé.
Minulost. Hokejisté Lva Praha v Kontinentální lize.
Osazenstvo kabiny ve Lvu Praha se prý tehdy takhle nekochalo.
Je jasné, že český hráč vám nikdy nebude dělat to, co ruský. Dril ale není vyloženě špatný. Hudební virtuos taky denně piluje stejné pasáže a hledá dokonalost pohybu, aby byl výsledkem ten správný zvuk. Hokej v tomto bude hodně podobný.
Co ještě jste se musel naučit v Rusku, abyste tam obstál?
Diplomacie na lince mezi hráči a hlavním trenérem byla důležitá. Abych věděl, že hráče je potřeba vyslechnout, a u Miloše odhadnout rozpoložení, kdy za ním přijít, nebo co mu třeba ani neříkat.
A co třeba pít vodku?
To je v Rusku kolorit, bez vodky to nejde. Takhle jsem v Saratově šel do restaurace na oběd, v neděli v poledne tam seděli čtyři chlapi v teplákových soupravách a před sebou měli vodku. Ne panáky, ale flašku. Takhle to tam funguje. Já mám ale Rusko strašně rád, mám tam spoustu kamarádů. Rusové umí být otevření a velkorysí, mají velké srdce. Jedna věc je politika, ale když se s nimi bavíte a zkusíte mluvit rusky, tak se hodně otevřou. Ruský život byl hodně hezký a rád se tam budu vracet.
Odbočili jsme od potřeby umět pít vodku.
Něco jsme tam vypili. Když se v Rusku slaví, nesednou si ke stolu dva tři lidi, ale je to velkolepé. Chce to silnou náturu a obezřetnost, do kdy ještě ano a kdy už ne. (úsměv)
V Rusku občas musíte po lidech šlapat, tvrdí hokejový trenér Zachrla |
Byla práce pod Milošem Říhou dobrou průpravou pro nástup na střídačku Komety, kde podobně pevnou rukou vládne Libor Zábranský?
Miloš byl autoritou se vším všudy. Tým stál na něm, ať se vyhrávalo nebo prohrávalo, on byl ten vojevůdce. Co řekl, to tak bylo, a když byl průser, za nic se neschovával. Vždycky stál za svým vojskem, chybu uměl vzít na sebe, nebál se zodpovědnosti. Tohle mají s Liborem Zábranským podobné. Taky Libor je vůdcem do první linie.
Chce, abyste co nejvíc vstupoval do dění, nebo mu děláte servisní práce?
O tomhle jsme mluvili hned, když jsme se začali bavit o spolupráci. Ptal jsem se, jaká bude moje pozice, protože já u týmu nechci jen stát a plnit pokyny. Dohodli jsme se s Liborem, že on chce oponenturu. S tím, že rozhodnutí pak udělá on. Ale tam, kde máme rozdílný názor, bude dobré diskutovat.
Opět budete pracovat s mnoha osobnostmi. Narážel jste v minulosti u hvězdných hráčů na to, že jste velký hokej, tak jako oni, nikdy nehrál?
Vůbec ne. To je o komunikaci. Pokud máte argumenty a hráči svůj pohled vysvětlíte, můžete ho dostat na svoji stranu. Aby pochopil, co se po něm chce. Direktivnost není ta správná cesta. Nemám za sebou historii, jakou mají oni, takže ze své kariéry jim nemám co vykládat. To pak hráč může oponovat: ‚Ty jsi to nehrával.‘ No jasně, nehrával, samozřejmě. A kolik ty jsi toho vystudoval a odtrénoval? (úsměv)
Například vy jste trenéřinu vystudoval v Bratislavě. Proč tam?
V Praze mě nechtěli.
Prosím?
Dvakrát jsem tam dělal přijímací zkoušky, jednou jsem je asi neudělal, to jsem byl vyplašený, tam to bylo fakt špatné. Podruhé jsem je taky zřejmě nesložil. Výsledek jsem se nedozvěděl, ale brali nás pětadvacet a musel jsem být pod čarou, když jsem se nedostal. Říkám si fajn, nešlo to cestou A, tak to půjde cestou B. Jsem za to strašně rád.
Souhlasíte s tím, že hokej je dávno vymyšlená hra, video má každý, bruslit taky umí každý a rozhodne, jestli to tam padá, nebo nepadá?
Nesouhlasím! Auto je taky dávno vymyšlené, ale když pojedete mercedesem do Prahy na dvojku, tak vás předjede trabant, který pojede na čtyřku. Je hezké mít video, ale je taky potřeba ho správně využívat, aby to mělo efekt ve hře. To samé s regenerací, s posilováním. Dát hráči činku a nechat ho trápit se bez erudovaného vedení nemá valný smysl. Samozřejmě v hokeji záleží na aktuální formě, ale našim úkolem je do té formy hráče dostat.
Kam pro sebe řadíte angažmá v Kometě?
Mezi vrcholy. Moje dráha se pohybuje v sinusoidách - byl jsem u přípravky, dostal jsem se do Ruska, z toho jsem šel do Pelhřimova, do České Lípy, pak do KHL a zase do určitého bezvládí v Mostě... i když ani na to si nestěžuji, konkrétně v Mostě jsem poznal Pepu Beránka.
Mladšího, nebo staršího?
Mladšího. Vítěze z Nagana.
Jeho otec trénoval v Brně, dokonce s Kometou v 90. letech postupoval do extraligy.
To si pamatuju! Tehdy jsem byl blázen do statistik. Chodil jsem na zimák za Lužánkami chystat panu Beránkovi různé statistiky, třeba vhazování nebo osobních soubojů. Tehdy jsem ho poznal.
Teď v Kometě trénujete i vy.
Hlavně doufám, že dokážeme hrát dobrý hokej, aby to bylo Kometě ku prospěchu.
