LN: Jak vznikl projekt #martyisdead?
První nápad přišel od režiséra Pavla Soukupa, který chtěl udělat seriál inspirovaný proslulou kauzou Modrá velryba, kdy někdo na sociálních sítích údajně lákal děti, aby podstupovaly horší a horší zkoušky, a končilo to smrtí. Potom se tedy ukázalo, že to byl hoax a nic v takovém měřítku neexistovalo, přesto to vzbudilo debaty o internetové bezpečnosti. Na Mall.tv tehdy řešili, že by chtěli dělat něco pro mladší diváky, co by se zároveň dotýkalo právě bezpečnosti na netu, takže se to potkalo. Potom producent Mall.tv Milan Kuchynka oslovil nás jakožto producenta, který má zkušenost s žánrovou tvorbou a dokáže takovéhle projekty dělat.
  |
Příběh, jehož základní kontury vznikly u Pavla Soukupa, poté psali scenáristé Jaroslav T. Miška a Jan Stehlík, projekt se vyvíjel asi dva roky. Za Mall.tv byl nejprve dramaturgem Karel Spěšný a já pak za Bionaut. Snažili jsme se to posunout k výsledné formě, kdy se jedná o napínavý příběh, řekněme thriller s mystery zápletkou, ale zároveň je tam věrohodnost. Na tom má zásluhu i partnerský projekt Bezpečně na netu a Martin Kožíšek, který se v tom oboru pohybuje. Konzultovali jsme fakta také s policií, je to hodně prorešeršované.
LN: Označil byste ten seriál za edukativní?
Tomu slovu se bráníme, ale ten prvek tam samozřejmě je – vidíte, co se Martymu odehrává na monitoru, a můžete to brát jako varování. Myslíme si, že divák bude po zhlédnutí seriálu schopen ty nebezpečné postupy v reálném životě rozpoznat a ubránit se jim. Martin Kožíšek už ví dokonce o konkrétním případu, kdy někomu po zhlédnutí #martyisdead došlo, že je možná podobně ohrožovaný, řekl to rodičům a našlo se řešení, takže to opravdu funguje.
LN: Jak se českému seriálu podaří dostat až k mezinárodní Emmy?
Ta cesta je jednoduchá a složitá zároveň, jak už to bývá. Je to jiný systém než třeba u Oscarů, kde filmy nominují jednotlivé země. Neexistuje žádný oficiální předvýběr, musíte se sami přihlásit, což jsme udělali. K #martyisdead jsme od začátku přistupovali jako k mezinárodnímu projektu, už od jara se snažíme ho s kolegou producentem Jakubem Košťálem nabízet na zahraničních trzích a představujeme ho na festivalech, Emmy není první ocenění, které získal.
Při těchhle prezentacích ho myslím vidělo dost lidí z oboru, kteří jsou členy Mezinárodní akademie televizních umění a věd. Tahle soustředěná práce s prezentováním v zahraničí i nějaké zprávy v tisku mu získaly pozornost, věřím tomu, že zahraniční profesionální publikum oslovil svou kvalitou.
LN: Je v procesu udílení cen prostor pro nějaké aktivní lobbování jako v případě Oscarů? Snažili jste se o něco takového?
Ne. Nebylo to tak, že bychom si, jako je to běžné třeba u Evropských filmových cen nebo Oscarů, obstarávali kontakty na členy Akademie a obesílali je. My jsme opravdu naši snahu směřovali na trhy, šlo nám o to, aby se ten seriál co nejvíc prodával. Sázeli jsme na mezinárodní prezentaci, kterou bychom dělali v každém případě.
LN: Máte přehled o tom, jak obecně vypadá světová konkurence v kategorii krátkých webových seriálů?
Hodně je jich nízkorozpočtových, některé jsou na hranici videoblogu. Ten náš je ambiciózní seriál, který má už nějak vypadat, to nám určitě pomohlo. A také to, že dostáváme velmi pozitivní ohlasy na to, jak je strukturovaný – ačkoliv jde o krátké epizody, tak se v nich vždy odehraje konkrétní příběh a mají silné cliffhangery (závěr epizody, kdy hrdina zůstává v napínavé nevyřešené situaci, pozn. red.).
Na několika různých prezentacích nebo diskusích na festivalech zaznělo, že #martyisdead je příklad toho, jak mají short form web series vypadat. Takže i tohle myslím mohlo hrát roli, že jsme pro některé profesionály tak trochu referenční příklad.
LN: Měl jste možnost vidět ostatní nominované seriály ve vaší kategorii?
Nejsou úplně snadno dostupné, ale viděl jsem trailery a ukázky, takže nějakou představu mám. Jsou docela různorodé, za naši největší konkurenci jsem považoval australský seriál Content, který je podobný tomu našemu a taky docela elegantně pracuje s formou. A hlavně produkce, co jej dělala, tu mezinárodní Emmy vyhrála už třikrát. Takže jsem si říkal, že je to souboj s těžkou váhou, s někým, kdo už bude vědět, jak na to. Když pak při udělování řekli název našeho seriálu, tak jsem měl opravdu radost, že jsme porazili takhle silné producenty, a navíc anglicky mluvenou věc.
LN: Vzniká pokračování seriálu nazvané #annaismissing. Jak je daleko a o čem bude?
Píšou se scénáře, premiéru plánujeme na jaro příštího roku. Budeme sledovat osud nové postavy, budeme se také věnovat novému typu kyberzločinu, únosům dětí. S #martyisdead spojuje novou řadu postava policisty a částečně i Martyho rodičů. Styl zůstane stejný. Vyprávěný případ bude fiktivní stejně jako u Martyho, ale opět to vychází z konzultace s Martinem Kožíškem z Bezpečně na netu, který nám udělal rešerše k různým skutečným kauzám.
LN: Vidíte tyto formy vyprávění do budoucna jako významnou cestu pro českou audiovizi?
Rozhodně je to jedna z důležitých cest. Díky digitální distribuci padla taková zatvrzelá představa, že globální úspěch lze mít jen s anglicky mluvenou věcí. Když Netflix udělal Narcos, tak to bylo pro španělsky mluvící teritoria, a stal se z toho globální hit, a je mnoho dalších příkladů. Takže i s češtinou mámě šanci uspět s příběhy, které budou oslovovat diváky na celém světě. Doufám, že právě Marty je ten případ, nejen díky té ceně, ale i díky tomu, že se začínají dařit nějaké prodeje, i když zatím je brzy o nich mluvit.
A pokud jde přímo o formu short form web series, myslím, že je to šance odpovídající současnému stavu vývoje české audiovize. Už řekněme deset dvanáct let tu máme situaci, kdy se stabilizoval trh, máme funkční Fond a veřejnoprávní televize začala opravdu soustředěně vyvíjet, tvůrci pracují v nějakých podmínkách a s nějakou ambicí, ale přece jen ještě máme co dohánět.
Ještě nám pár let chybí k tomu, než tady opravdu budou vznikat ty velké seriály, které se prodají do celého světa. Ale zároveň se vytvořil takový český hybrid právě v podobě short form seriálu. Onlinové platformy většinou neměly rozpočet na to udělat regulérní seriál, tak z toho vznikla tahle forma 10-, 15minutových epizod. A najednou je ten formát na trhu brán vážně, láká tvůrce a díky renomé Blaníka a podobných projektů získává relevanci. Když se do toho investuje kreativita a věřím, že čím dál větší peníze, tak je to něco, v čem můžeme být velmi dobří a dovolím si říct, že naše Emmy je toho důkazem.
LN: Věříte, že se po krizi plně obnoví provoz i klasické distribuce, tedy kin?
Pro #annaismissing plánujeme, že poběží souběžně v onlinu a v kinech, bude to stejný příběh, ale každá verze bude obsahovat rozdílné momenty, mělo by jít o takový multiplatformový zážitek. Takže doufáme, že kina budou na jaře otevřená a že tenhle projekt zrealizujeme. Je hrozně důležité, aby česká kina covidovou krizi přežila, trh je tu na nich závislý mnohem víc než třeba v Americe, kde je podíl digitálu na nějakých 50 procentech, možná i víc. V Čechách je podíl digitálního prodeje nízký, někde mezi pěti a deseti procenty, to znamená, že kina pro filmy v Čechách pořád znamenají zásadní základ příjmů.
Právě teď apelujeme na ministra zdravotnictví, aby kina mohla otevřít dříve než třeba divadla, protože mají úplně jiný typ fungování, není tam žádné živé vystoupení a na rozdíl od divadel je také není nutné vyprodat, dokážou vyhovět požadavku na zmenšený počet osob. Snažíme se dosáhnout, aby se kina otevřela před Vánoci, distributoři jsou připraveni do těch kin dát vánoční hity a oživovat, co to půjde. Po první vlně chvilku trvalo, než se diváci zorientovali, ale pak začali přes léto chodit a pomohlo to. Díky tomu zatím žádné kino ani distributor nezkrachovali, ale teď se bojíme, že kdyby tahle situace měla trvat ještě třeba v lednu a únoru, už by to bylo kritické.
