„Sám jsem genderově nekonformní a nejdřív jsem si musel vyřešit sebe,“ říká terapeut

„S mojí klientkou jsme využili natáčení k uzavírání terapie, po pár dalších setkáních jsme se rozhodli, že se na mě může obracet, kdyby bylo potřeba, ale naváže teď terapií u někoho jiného a ta už se nebude týkat genderové identity,“ říká o sobě a Alex, hlavní postavě epizody 4, Jiří Procházka. „Potvrdilo se, že je pro ni důležitý pohyb, změna. Teď totiž změnila svůj vzhled a znovu změnila jméno, má tak pestřejší škálu sebevyjádření, ze které si může vybírat. Přijde mi, že právě tahle škála pro ni vlastně znamená něco osvobozujícího, nějakou volnost.“

Jiří Procházka mluví v rozhovoru i obecně o své klientele, která je z oblasti genderové, vztahové a sexuální diverzity. „Normativita a sexismus se ale vztahuje i k lidem, kteří jsou cis (jejich genderová identita odpovídá biologickému pohlaví, které jim bylo určeno po narození), i ti ke mně chodí.“ Občas podle něj klienti a klientky jinde narazí na nepochopení, ale často přichází rovnou k němu, když řeší identitu a sebevyjádření.

Čtěte také

Moje terapie II, epizoda 4: O hledání identity, které nikdy nekončí

„Pro mě bylo samozřejmé zahrnout genderový aspekt do terapeutické práce,“ říká terapeut, který pracuje zároveň jako certifikovaný manželský a rodinný poradce. „Je to klíčové, a to, i když pracuju s párem muž a žena. Naše očekávání od toho, jací mají být, hrává roli, takže člověk potřebuje genderový kontext a citlivost v této oblasti,“ myslí si.

„Sám jsem byl od malička genderově nekonformní, jen jsem nevěděl, co přesně to je. Byl jsem jiný a nesplňoval jsem normu pro mužskost. Umožnilo mi to být otevřenější i nekonvenčním věcem, ale musel jsem na sobě pracovat. Důležité je především sebepřijetí. Abych mohl lidem, co toto téma řeší, zprostředkovat, že to vůbec jde, mít se rád. Ukázat jim, že se člověk může přestat šikanovat, kritizovat, říkat si, co slyšeli od dětství od společnosti,“ vysvětluje odborník, který prý vždy naplňoval spíš to, co se čeká od žen. „Ohledně toho, na co se dívám v televizi, jaké jídlo chci v restauraci nebo jakou mám profesi.“

Svoji identitu byl připravený si ujasnit po studiích. „Práce to vyžadovala. Když jsem třeba odpovídal klientovi na lince důvěry, tak jsem si říkal, že si to potřebuju nejdřív vyřešit sám u sebe.“

Jak být citlivý vůči genderově nekonformním lidem a nedělat si z klientů Google? A proč je důležité, aby klienti přicházeli do přijímajícího prostředí, kde nikdo není autorita? Poslechněte si doprovodný rozhovor ke čtvrté epizodě podcastu Moje terapie II.