Slovo k Červené středě

Perzekuce jinak smýšlejících, lidí jiné než „oficiální“ víry, je takříkajíc stará jako lidstvo samo. Krutým způsobem poznamenala jeho dějiny. To je smutná pravda. Jsme svědky diskreditace náboženství, neboť pronásledování nepraktikovala pouze jedna strana. Kruté způsoby jednání vůči věřícím jiného vyznání nelze připsat pouze pohanským Římanům (vůči prvotním křesťanům) nebo katolíkům (vůči evangelíkům), ale také lidem hlásícím se k vyznáním vzešlým z reformace.

Upalovalo se nejen v Kostnici, ale také v Kalvínově Ženevě; hranice hořely i v puritánské Severní Americe. Špatné bylo jedno, druhé i třetí – krátce řečeno: každé násilí, každá šikana, jakékoli pronásledování včetně mučení a vraždění pro víru, ať už ho páchá kdokoli, musí být odsouzeno jako praktika odporující evangeliu. Myšleno v rámci křesťanství.

A odporuje také hodnotám, které moderní civilizovaná společnost vyznává. Proto nemůžeme být hluší a slepí k perzekucím nekřesťanů. Jakémukoli pronásledování je nutné říci jasné NE.

Červená středa se všemi svými akcemi – přívlastek v názvu akce odkazuje na barvu krve trpících pro víru – je jakýmsi ročním vrcholem ledovce. Zahrnuje škálu aktivit, které nám připomínají, jak na tom lidé v nesvobodné části světa jsou.

Bylo by ovšem málo, kdybychom už další den na trpící zapomněli. Jsou stále když ne přímo mezi námi (díky za to!) , tak za hranicemi svobodného světa, kde se zhusta dějí příšerné věci. Jako bychom ani nežili v 21. století.

Existuje řada internetových stránek, které o pronásledování pro víru informují. V českém jazyce máme možnost sledovat web Hlas mučedníků.  ODKAZ ZDE.  Když je navštívíme, získáme pravdivější obraz o životě na naší planetě. A také inspiraci, za koho se modlit. Což je ten nejlepší otisk poselství jednoho dne v roce – Červené středy.