Jak vznikl nápad na povídkovou knihu a proč Země skrytých úsměvů?

Knihu jsem chtěla vydat k jubilejnímu 30. Podzimnímu knižnímu veletrhu, připadalo mi to lepší než obvyklé upomínkové předměty jako hrnečky, deštníky, kalendáře aj. Měla se jmenovat Země úsměvů - tak znělo původně motto veletrhu a bylo to míněno jak doslovně (žijeme ve šťastném a veselém světě), tak i trochu ironicky (např. při pohledu na naši vládu a prezidenta). Když jsem ale na jaře knihu redigovala a připravovala k vydání, uvědomila jsem si, že za rouškami nejsou úsměvy vidět. Nový název se tak nabídl sám a Země skrytých úsměvů je na světě, i když veletrh se nakonec kvůli pandemii nemohl konat.

Dostali autoři nějaké zadání nebo byl ring volný?

 Oslovila jsem autorky a autory, kteří na veletrhu někdy četli a jejichž nakladatelé na něm vystavovali. To bylo důležité, protože jsem knihu na veletrhu chtěla uvádět s velkou slávou, většina autorů měla přijet, měli mít čtení a autogramiády... ale na ty třeba ještě dojde. Autoři byli omezeni jen termínem odevzdání (do 29. února 2020) a rozsahem - přibližně od jedné do 10 normostran. Netrvala jsem ani na tom, aby povídky byly nové, napsané přímo pro tuto knihu (byť většina je), ani aby to byly přímo povídky -. např. Jiří Grygar či Josef Mlejnek napsali velice hezké vzpomínky. Téma zadáno nebylo, povídky se nemusely vztahovat ani k veletrhu, ani k Vysočině.

Nakladatelé většinou udělají tu zkušenost, že čtenáři o povídky příliš nestojí. V čem je podle vás síla povídkového žánru?

Sama jsem povídky dřív moc ráda neměla, chtěla jsem se do autorova světa ponořit na delší dobu, ne jen na krátký čas, než přečtu povídku, ale v poslední době je čtu - i píšu - čím dál radši. Jedinečnost téhle knížky je v tom, že čtenář pozná 30 současných českých spisovatelů (+ tři již nežijící, kteří byly s veletrhem spjati - Jiřího Stránského, Ludvíka Vaculíka a Fina Arta Paasilinnu) v opravdu pestrém, otevřeném  výběru. Jsou tu autoři slavní i zatím ne tolik známí, různého věku, muži i ženy... a získá tak hodně vypovídající obraz o současné české literatuře a společnosti... nebo "jenom" zábavu na 33 dlouhých zimních večerů. A třeba po přečtení povídek sáhne po dalších dílech autorů, což je také cílem této "veletržní knihy." Tak doufám, že se předpoklad nepotvrdí a čtenáři o Zemi skrytých úsměvů stát budou.

ánru?