Dalo by se říci, že míra Erdoganových zahraničních výbojů je přímo úměrná velikosti domácích, zejména hospodářských problémů. Prezident ale minulý týden přislíbil rozsáhlé reformy, které mají pomoci stabilizovat domácí měnu a inflaci. Už dříve vyměnil šéfa centrální banky a na post ministra financí rezignoval jeho zeť Berat Albayrak.
„Jsme odhodláni zajistit éru nového rozkvětu turecké ekonomiky a demokracie. Podnikneme všechny kroky potřebné k zajištění důvěry investorů, udělám, co bude nutné,“ vzkázal Erdogan. Připustil, že je potřeba co nejrychleji posílit důvěru v domácí měnu. Lira už osmým rokem klesá, od začátku roku vůči dolaru ztratila zhruba 30 procent hodnoty.
Země se potýká s vysokou mírou inflace, která šplhá ke dvanácti procentům. Centrální banka zápasí se stavem devizových rezerv, tureckým bankám dluží miliardy dolarů a firmy válčí se splácením dolarových úvěrů. Už delší dobu se tak čekalo, že Ankara zvýší úrokové sazby. Jenže tomu podle všeho bránil Erdogan, který přinejmenším donedávna věřil, že by zdražování půjček dále povzbudilo inflaci. Důvěra v nezávislost centrální banky tak byla podlomena.
K rozhodnému kroku se nakonec odhodlal až nový guvernér centrální banky Naci Agbal. Minulý týden zvedl základní úrokovou sazbu o 4,75 procentního bodu na patnáct procent, což už mírně pozitivně dopadlo na liru. Zároveň však panují obavy, že přísná monetární politika zpomalí zotavení hospodářství z dopadů koronavirové pandemie.
Analytici přitom upozorňují, že Erdoganova zahraniční dobrodružství jsou jednou z příčin domácích ekonomických problémů. „Rostoucí geopolitické napětí ve vztazích s USA a EU je novým zdrojem tlaku, který oslabuje liru,“ řekl Reuters nejmenovaný turecký obchodník s devizami.
O vážnosti situace svědčí i odchod Erdoganova příbuzného z pozice šéfa financí, o němž se hovořilo jako o možném nástupci prezidenta. List Financial Times napsal, že nedávné změny působí dojmem, jako by si mocný lídr teprve nyní připustil rozsah hospodářských problémů. Albayrak totiž veřejnost ujišťoval o skvělé formě tureckého hospodářství a tvrdil, že stav domácí měny nemůže být jediným kritériem pro posuzování jeho zdraví.
Podle některých názorů Erdogan zřejmě natolik umlčel jakoukoli kritiku a obklopil se servilními loajalisty, až sám ztratil přehled o stavu země. „Prezident byl většinou informován svým zetěm, byl příliš zaneprázdněn na to, aby získával informace z dalších zdrojů,“ řekl zmíněnému deníku nejmenovaný představitel vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP).
Experti zároveň míní, že turecké ekonomické problémy jsou příliš hluboké na to, aby je vyléčily současné změny. Nevěří příliš v jejich úspěšné řešení, dokud bude Erdogan u moci a s ním bude přetrvávat i riziko dalších západních sankcí.
| Nepohodlný starosta |
Erdogana navíc zcela jistě zneklidňuje, že mu doma stále více sílí politická konkurence v podobě istanbulského starosty Ekrema Imamoglua. Představitel opoziční Lidové republikánské strany loni v největším tureckém městě překvapivě porazil kandidáta AKP a od té doby válčí proti prezidentovým plánům. Imamoglu například neváhá kritizovat vládní přístup ke koronavirové nákaze, nedávno otevřeně nařkl kabinet ze zatajování skutečného rozsahu pandemie. V současnosti je vyšetřován v souvislosti s kampaní, kterou vede proti megalomanskému projektu nového istanbulského kanálu, jenž má ulevit přetížené Bosporské úžině. Starostovy námitky jsou ekonomického i ekologického charakteru, dílo podle něho může způsobit i vyšší výskyt zemětřesení v regionu. Čelí však nařčení, že plakáty se slogany typu „Buď kanál, nebo Istanbul“ jsou v rozporu s ústavou, která zakazuje využití veřejných prostředků proti státnímu projektu. Není překvapivé, že je Imamoglu stále častěji zmiňován jako pravděpodobný Erdoganův vyzyvatel v prezidentských volbách v roce 2023. |
